Sebevražda, tedy vědomé ukončení vlastního života, je jedním z nejdiskutovanějších a nejkontroverznějších témat v oblasti duševního zdraví. Aktuálně, v souvislosti s tragickým odchodem oblíbeného psychologa Radka Ptáčka, se společnost mimo jiné zabývá tím, zda bylo možné tomuto muži pomoci. Odborníci však mají v tomto směru celkem jasno. Ve většině případů nemáme šanci takový záměr, a to ani u velmi blízkého člověka, poznat.
Velmi dobří herci
Mnoho lidí se trápí otázkou, jak je možné, že na člověku, který jim byl blízký a takto odešel ze života, nepoznali vůbec nic. Žádné varovné signály, které by člověka mohly ponouknout k nějaké akci.
Jedna žena, která nejspíš odchod blízkého sama zažila, pro psychologii.cz napsala: „Když chcete dobrovolně opustit tento svět, nedat to na sobě dopředu znát je to nejjednodušší. Každý z nás přece umí vydržet nudnou schůzi – usmívat se, ale už vědět, že o přestávce zdrhne. Každý umí perfektně odvádět svou práci, zajímat se, jak kolegové strávili víkend, přesto vědět, že k prvnímu podá výpověď. Každý zvládne nějaký čas hrát milujícího partnera, který plánuje budoucnost, chystá dovolenou, je zábavný na návštěvách u příbuzných… ale už ví, že před svátky vztah definitivně ukončí. “
Smilling depression je téma u lidí, kteří jsou velmi nedůvěřiví ke sdílení svých starostí a svého trápení, a také u těch, kteří si zakládají svou image na bezproblémovosti, na tom, že vše dobře zvládají sami. Zejména u teenagerů se tak děje někdy proto, že nechtějí, aby se jejich blízcí „vrtali“ v jejich problémech a snažili se je řešit.
Fakt, že sebevražedné myšlenky nemusíme poznat ani u těch nejbližších, potvrzuje pro Flowee také psycholog Jan Kulhánek: „Někteří lidé dokážou záměr ukončit svůj život opravdu dobře skrýt, a to tak, že ani jejich nejbližší nic nepoznají. Jsou to hlavně uzavření lidé, kteří mohou navenek vystupovat a projevovat se nějak (otevřeněji, sdílněji), ale ve skutečnosti je to jen role. Se svým vnitřním životem se nikomu nesvěřují.“
Potom se podle Kulhánka jedná o samotáře, kteří blízké vztahy skutečně nemají, a dokonce ani se svým partnerem své pohnutky nesdílejí. A také se to podle něj stává u takzvaných bilančních sebevražd, kde nejde o reakci na velkou krizi nebo akutní starosti, ale o rozhodnutí nežít dál život, který podle takového člověka už nebude nikdy dobrý.
„Takový člověk se třeba může pokusit něco ve svém životě změnit, ale ono se to zrovna nemusí hned povést. Často se to stává u nerealistických cílů. No, a pokud se jedná o depresivního člověka, tak ten prostě nemá naději a hluboce věří, že už se z toho nikdy nedostane. Navíc, když se člověk neléčí, tak nemá nadhled nad i relativně běžnými situacemi a problémy.“
Dále se u důvodů bilanční sebevraždy uvádí chronické nemoci a s tím spojené to, že tito lidé už nechtějí například obtěžovat rodinu apod., dále to mohou být finanční problémy, nebo sociální izolace. Často se tyto motivy objevují u starších lidí.
„Usmívající se deprese“
Stav, kdy člověk uvnitř trpí hlubokou depresí, ale své pocity dobře skrývá, má dokonce svůj odborný název. Tento jev se nazývá „usmívající se deprese“ (smiling depression). Člověk navenek působí pozitivně, usměvavě a funkčně, ale uvnitř prožívá silnou bolest.
Když chcete dobrovolně opustit tento svět, nedat to na sobě dopředu znát je to nejjednodušší. Každý z nás přece umí vydržet nudnou schůzi – usmívat se, ale už vědět, že o přestávce zdrhne. Každý umí perfektně odvádět svou práci, zajímat se, jak kolegové strávili víkend, přesto vědět, že k prvnímu podá výpověď.
Psychologové a terapeuti mohou být v ještě složitější situaci, protože mají rozsáhlé znalosti o duševních poruchách, a mohou mít pocit, že musí „udržet fasádu“ a zvládnout věci sami, nebo že se na ně kvůli jejich odbornosti více spoléhá. Jejich odborné znalosti jim také pomáhají lépe maskovat depresi před okolím, a dokonce i před sebou samými. To může vést k tomu, že jejich psychické problémy nejsou viditelné a dlouho se neřeší, což může mít tragické následky.
K tomu Jan Kulhánek dodává: „Smilling depression je opět téma u lidí, kteří jsou velmi nedůvěřiví ke sdílení svých starostí a svého trápení, a také u těch, kteří si zakládají svou image na bezproblémovosti, na tom, že vše dobře zvládají sami. Zejména u teenagerů se tak děje někdy proto, že nechtějí, aby se jejich blízcí ,vrtali‘ v jejich problémech a snažili se je řešit.“
80 % sebevražd páchají muži
Podle statistik Světové zdravotnické organizace zemře každoročně na celém světě v důsledku sebevraždy více než 700 000 lidí. Český statistický úřad potvrzuje, že počet sebevražd má tendenci stoupat, přičemž muži tvoří přibližně 80 % z těch, kteří se takto rozhodnou svůj život ukončit.
Důvody, proč počet sebevražd stoupá, jsou různé a složité. Podle odborníků hraje klíčovou roli celková socioekonomická situace, zvyšující se tlak na výkon, osamělost a narůstající vliv sociálních sítí. Dalším faktorem může být i nedostatečná dostupnost psychiatrické a psychologické péče. Ve většině zemí, včetně České republiky, je nedostatek odborníků, což vede k dlouhým čekacím dobám a omezené dostupnosti terapeutické pomoci.
Stoupající počet sebevražd poukazuje na nutnost věnovat více pozornosti duševnímu zdraví a odstranění stigmatu, které stále přetrvává. Podle mého by ale sebevražda neměla být vnímána jako slabost nebo selhání, ale jako důsledek dlouhodobého utrpení. Pokud máte psychické obtíže, neváhejte si říct o pomoc.
Linka první psychické pomoci pro dospělé (Cesta z krize): 116 123
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek