Rhiannon Picton-Jamesová ve svém článku pro inews.co.uk ukazuje trochu jiný pohled na mateřství...
Nedávno za mnou přišla kamarádka a svěřila se mi, že se cítí rozpolceně ohledně toho, zda mít děti, nebo ne. Je nadšená ze své kariéry a vede aktivní společenský život. Zatím je to to, co chce, ale uvažuje o dítěti pro případ, že by si to v budoucnu rozmyslela. „Co když mi to jednoho dne nebude stačit, ale na dítě už bude pozdě?“ říká.
Kdysi jsem přemýšlela úplně stejně – vlastně mě k pořízení dítěte dotlačila právě představa, že budu v budoucnu litovat. Děsilo mě, že můj život nebude naplněný, když nebudu matkou.
Před narozením dcery jsem pracovala na volné noze v The New York Times a zaučovala jsem se v rozhlase. Byla jsem šťastná a spokojená. Ale od rodiny i celé společnosti jsem cítila tlak. Říkali věci jako: „Tohle je možná tvoje poslední šance mít dítě.“ Vnucovali mi myšlenku, že mým cílem by mělo být zplození potomka, a v důsledku toho jsem v osmadvaceti letech otěhotněla.
Jsem pořád stejná
Přesto, možná paradoxně právě od té doby, co mám dceru, mohu říct, že život je vlastně naplňující bez dětí. I když svého rozhodnutí nelituji, nyní vím, že by mi nevadilo, kdybych se matkou nikdy nestala.
Je těžké určit přesný okamžik, kdy jsem si to uvědomila. Jsou to spíš věci, které se nestaly. Pořád jsem na to čekala, ale žádné náhlé uvědomění, že rodičovství je moje poslání, nepřišlo.
„Mateřství tě změní,“ říkali mi. Tak proč jsem měla pořád stejná přání, potřeby a touhy? Chtěla jsem uznání za svou práci, za svůj talent, ne za své mateřství. Proč se moje ambice nezměnily? Proč nejsem spokojenější? Proč nejsem teď šťastnější? Jsem zlomená? Nic to na mně nezměnilo. Čekala jsem na ten „aha“ moment, kdy mi to „dojde“. Kdy mi dojde, že mateřství je smysl mého života.
Pořád jsem na to čekala, ale žádné náhlé uvědomění, že rodičovství je moje poslání, nepřišlo.
Celý život mi lidé říkali věci jako: „Budeš se cítit jinak, až budeš mít děti,“ nebo: „Pochopíš to, až budeš matkou.“ Ale já mám pořád stejné názory a představy, jen mám teď taky dítě.
Představa, že největším smyslem ženy je mít dítě, nás tlačí k tomu, abychom si myslely, že se musíme obětovat pro druhého, a když to neuděláme, znamená to, že jsme jako ženy selhaly. Stačí se podívat na urážky, které zažívá Kamala Harrisová, protože je bezdětná. Zde můžeme vidět, jak je tato rétorika rozšířená.
Jsme předurčeny k něčemu víc než jen k mateřství a nemusíme tomuto světu ničím přispívat, aby náš život měl smysl.
Tyto názory zkrátka vytváří dojem, že bez ohledu na to, čeho ještě dosáhneme, jsme svůj život promarnily, pokud se tedy nerozmnožíme. Stydím se to teď přiznat, ale hlas v mé hlavě mi nejednou zašeptal: „Co když mají pravdu, a ty budeš litovat.“
Už žádná rozhodnutí ze strachu
Pokud tedy uvažujete o dítěti, protože máte strach, poučte se z mého příkladu.
Jakékoli rozhodnutí, na které budete spěchat, nebo se do něj budete tlačit, vám nikdy nebude připadat jako vaše vlastní. Ano, možná si to později rozmyslíte, ale možná také ne. Já jsem nyní ve svém životě šťastná a spokojená, ale mohu s jistotou říci, že i moje verze bez dítěte byla skutečně a zcela spokojená. Byla jsem jen ochromená pochybnostmi a nechala se přesvědčit ostatními, že mě znají lépe, než znám já sebe sama.
Někdy si představuji, jak by vypadal můj život, kdybych se rozhodla jinak, a nemyslím si, že by byl lepší než můj současný život, ale lišil by se od něj. Pokračovala bych jinou cestou a našla bych radost v jiných věcech.
My ženy jsme zkrátka lidé a naplňují nás různé věci: rodina, kariéra, ale také vztahy, koníčky, přátelství, vášně. Můžeme rodit všelijaké věci: život nebo umění, nápady, nové způsoby myšlení. Nebo také vůbec nic. Jsme předurčeny k něčemu víc než jen k mateřství a nemusíme tomuto světu ničím přispívat, aby náš život měl smysl.
A právě to jsem řekla své kamarádce.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Inews.co.uk