Byl 12 let v tom nejužším vedení Microsoftu. Sloganem „be more of who you are“ motivoval své zaměstnance natolik, že se Microsoft stal čtyřikrát po sobě nejúspěšnější společností s těmi nejlepšími vztahy a nejvyšší spokojeností interních pracovníků. Pak ale zjistil, že motivuje ostatní k tomu, aby dělali to, co je baví, ale na sebe zapomněl. Vysoká orientace na výkon jej přivedla přímo do blázince. Po léčbě, jejíž výsledek byl dlouho nejistý, se stal ideátorem kurzu Odemykání lidského potenciálu (později i Odemykání dětského potenciálu) a dnes patří mezi nejvýznamnější kouče a mentory, kteří přednáší po celém světě.
Čím jsi chtěl být jako kluk?
Odmalička jsem inklinoval ke sportu. Rozhodl jsem se pro tenis, který jsem hrál od 12 let až do 20 závodně - hrál jsem největší dorosteneckou soutěž. A tento sport mě naučil dvě věci – jsem na to sám a tenis i život se hrajou do posledního míčku. To ostatní sporty nemají.
Jak jsi se dostal jako český kluk k lídrovi nejúspěšnější firmy?
Svým způsobem mi k tomu pomohl můj otec. Měl jsem podanou přihlášku na fakultu tělovýchovy. Můj táta ale za mnou přišel a ptal se mě, jestli si to nechci ještě rozmyslet, že počítače jednou změní svět. Kdyby mi to nařídil, asi by se to nikdy nestalo (na to jsem dost zarputilej). Takhle jsem si to rozmyslel, přihlášku roztrhal a podal si ji na ČVUT. Školu jsem vystudoval a postupně jsem se od programátora dostával do sales a marketingu a začal jsem pracovat v Microsoftu.
V roce 94 jsem po 10 měsících práce v Microsoftu dostal prezidentskou cenu, která se obvykle dává někomu, kdo je ve firmě 7 až 10 let. A pak mě Bill Gates a vedení Microsoftu dali do speciálního programu Bench, kdy jsme každý měsíc jeden týden měli absolutního lídra. To mi dalo hodně. Když jsem začal dělat generálního ředitele české a slovenské pobočky, tak to byla jedna z nejprofitabilnějších poboček v Evropě. Pak jsem dělal region střední a východní Evropy. Začal jsem používat pozitivní psychologii. Nevěřím, že lidé se během života mění. Lídr musí najít to nejlepší z nich a stavět na tom. Měl jsem slogan „be more of who you are“. Ten region byl 4x nejlepší na světě.
Když ty lidi dělali něco, co je baví a co je vlastní já, jsou nejen úspěšný, ale i šťastný. Byli jsme dobří i ve spokojenosti partnerů a interních zaměstnanců. Byl to historický zlom.
Globální stratég, mentor a kouč Jan Mühlfeit zdůrazňuje: „Pokud lidé dělají to, k čemu mají talent, co je jejich silnou stránkou, mohou být nejenom produktivnější a úspěšnější, ale i šťastnější."
Stalo se ti někdy, že nějaký klient objevil něco po tvém talentovém testu, co nevěděl?
Stává se to třeba u jedné nebo u dvou stránek. Stává se ale, že klient dá výpověď a jde dělat něco jiného.
Otevíráš potenciál dětí. V čem je to jiné?
Jednou jsem byl s Katkou Novotnou na obědě a ona mi říkala, že dlouho pracuje s dětmi. Tam přišel nápad přepsat ten můj talentový test pro dětské publikum. Katka to udělala, a to velmi rychle a dobře (pozn. red.: odpovědi na nejčastější otázky vám Jan s Kateřinou přináší v rámci našeho pořadu Odemkněte potenciál svých dětí).
No a k tomu, v čem je to jiné. Odlišné je hlavně to, že my musíme definice talentu, jak se dostat do flow aj., vysvětlovat hrou, aby to ty děti pochopily, a pak je to jiné v tom, že tam jsou rodiče. Ty si potom dělíme a koučujeme je odděleně – já rodiče, Katka děti.
Znáš potenciál a silné stránky své dcery?
To znám, ona si ten test dělala. Potřeba říct, že moje dcera nebere úplně vážně, co dělám.
V pořadu Tvůj talent je unikát, Honza odhaluje silné stránky známých osobností. Brzy se budete moci těšit na Veroniku Kašákovou a Jana Smigmatora.
Jaký jsi byl táta?
Myslím, že jsem byl lepší lídr a manažer než táta a manžel. Je to ale něco za něco. Kdybych nebyl manager, tak by moje dcera nemohla studovat ty věci, které studuje. Jednou, když byla malá, mi dcera řekla: „Tatínku, já budu přes den spát, abych si s tebou mohla v noci hrát,“ to byl takovej těžkej budíček pro mě. Od té doby jsme každé tři měsíce jezdili na dovolenou, aby to bylo vyvážený. Kdybych mohl nějak vrátit čas, tak bych to stejně asi nedělal jinak.
A manžel?
Já myslím, že jsem mohl být lepší manžel, ale na druhou stranu, když se lidé vidí moc často, tak si jdou na nervy. Moje žena v každém případě obětovala svou kariéru pro tu moji.
Jak moc je pro tebe důležité rodinné zázemí?
Rodina je pro mne důležitá, je to jedna z mých osobních hodnot, a tím nemyslím jen tu svou, ale obecně lidi.
Jak probíhá tvůj běžný den?
Když mám úplně volný den, sportuju, jdu do vířivky a čtu, hledám si na Youtube videa a pořád se snažím šířit svoje myšlenky.
Honzova kniha byla v anglickém originálu nejprodávanější publikací na Amazonu. Již tento měsíc vychází Pozitivní lídr i v češtině!
Jakých vlastností si ceníš u své ženy?
Určitě je to spolehlivost. Když dělá člověk něco hodně exponovanýho, potřebuje mít zázemí, musí se spolehnout, že to doma bude fungovat.
A naplňuje i tvá žena svůj potenciál?
Nevím, test si zatím neudělala. Asi není tajemstvím, že mojí ženě se u nás říká velitelka, to mluví za vše. Oficiálně říká, že to nemá ráda, ale když jí takhle říkám, tak se směje.
A jestli naplnila svůj potenciál - baví ji nakupování. To, co vystudovala (pozn. red.: parazitologie), pak už nedělala, ale vzala si mě, takže možná i jo (smích).
Co tě aktuálně čeká?
Čeká mne kniha, která byla už dvakrát nejprodávanější na Amazonu, Pozitivní lídr vyjde v češtině ještě tento měsíc. Dále vystoupení na univerzitách, kde o té knize mluvím, prohloubíme s Katkou také kurz pro kategorii 15 až 19 let. Také spolupracuji s olympijským výborem, takže toto je další záležitost. Budeme také připravovat knížku pro rodiče, jak rozvíjet dětský potenciál.
A řekni nám o sobě něco, co jsi ještě nikde neřekl?
Jednou přišel David Svoboda na nějakém mejdanu za mojí ženou a říká jí: „Vy se jako nebojíte, když pořád cestuje, že bude mít nějakou ženskou někde jinde?“ A moje žena se na něj tak podívala a řekla: „On je tak ukecanej, že by to na sebe napráskal.“
Čtěte také další články Jana Mühlfeita Odemkněte potenciál svých dětí 1. díl, Odemkněte potenciál svých dětí 2. díl,Tvůj talent je unikát: Jan Čenský.
foto: Radovan Šubín, fb Jan Mühlfeit
