Výsledky různých výzkumů opakovaně potvrzují, že duševní obtíže trápí stále více lidí. Je sice dobře, že se pomalu přestáváme stydět za to, že v oblasti psychiky potřebujeme podat pomocnou ruku, na druhé straně se ale potýkáme s plnými kapacitami odborníků, kteří nás mohou vyslechnout. Problém s přetlakem pacientů v terapeutovnách může částečně pomoci vyřešit alternativa, a sice terapie přes videohovor. O jejích specifikách, výhodách i nevýhodách jsme si povídali s Alžbětou Felgrovou, která své služby nabízí online přes platformu Hedepy.
V rámci terapie přes videohovor se zabýváte systemickou terapií. O co se konkrétně jedná?
Systemická terapie je psychoterapeutický směr, zaměřující se na systém, jež vnímá pozorovatel. Může to být pracovní prostředí, rodina, nejbližší okolí… Má širokou škálu využití. Není jen pro jedince, partnery, rodinu, ale i pro celé skupiny. Je založena na partnerství, důvěře, užitku, pracuje s příběhy klienta – jak s minulostí, přítomností, tak s nejbližší budoucností. Je aplikovatelná na širokou škálu problémů.
S klienty se dalekosáhle nezabýváte minulostí a tím, co už se nedá změnit, ale orientujete se na přítomnost, co je teď a tady – to říkáte v medailonku. Co když ale něčí psychické obtíže pramení z traumat, prožitých v minulosti? Jakou metodou v tomto případě pomáhá systemická terapie?
Není to úplně tak, že by mě jako terapeuta nezajímala minulost. Pokud je pro klienta důležité ty věci sdílet, tak jsem tu pro něj, vyslechnu ho a můžeme se na to podívat formou určitých cvičení, třeba jako je „reakce na následky traumatu“. Ale je spousta jiných směrů, které se více zaměřují na minulost a jdou více do hloubky. Systemická terapie je vlastně krátkodobá terapie, je orientovaná na řešení a vychází především z toho, co je teď a tady a co se může dít v blízké budoucnost. Samozřejmě že minulost je pro ten kontext důležitá, ale není to hlavní zdroj práce systemického terapeuta.
Na svém profilu zmiňujete témata, která s klienty otevíráte – smutek, samota, úzkosti, deprese, náročné životní situace, partnerské krize, rodičovská úloha, hledání hodnot. Co je nejčastější?
Zmíněná jsou témata, která často zaznívají a často jsou v takovém balíčku, s nímž klient přichází. Ale kdybych měla opravdu vypíchnout jednu z věcí, která je asi momentálně nejčastější, tak jsou to úzkosti a náročné životní situace.
Podle čeho hledáte řešení konkrétních problémů?
V systemické terapii se předpokládá, že sám klient je odborníkem na svůj vlastní život, a i když se aktuálně nachází v nějaké tísni a říká, že neví, jak se má postavit k věcem, které ho trápí, tak je to on, kdo rozhodne o tom, co se stane – jak se k daným věcem postaví, co udělá, nebo neudělá.
Psychoterapeut je zde jako podpora, jako doprovod, může nabízet určité vhledy. Ale to, jestli to klient vůbec přijme, je jenom na něm a ta rozhodnutí vždycky činí jenom ten klient.
Jak probíhá terapie přes videohovor?
Terapie přes videohovor probíhá ve stejném duchu jako terapie offline. Takže 50 minut, úvod, hlavní téma a v průběhu se nějaké věci reflektují, vracíme se, ujišťujeme se, jestli to jde nějakým směrem, kterým to má jít. Na konci se reflektuje, co zaznělo, jak to třeba s tím člověkem rezonovalo, jestli se mu nějaké věci otevřely, co ho k tomu napadá, vlastně děláme reflexi té hodiny.
Myslíte, že může být stejně efektivní jako terapie osobní?
Dle mého je stejně efektivní jako ta osobní. Samozřejmě že v onlinovém prostoru chybí lidský kontakt „teď a tady“, zároveň ale musím říci, že online prostředí je velice užitečné v tom, že člověk opravdu může zavolat odkudkoliv. Mám několik klientů, kteří volají ze zahraničí, z různých pracovních cest či erasmů, z dovolené a tak dále. Takže opravdu se můžeme spojit podle toho, jak lidé potřebují, chtějí. Další pozitivum online prostoru je v tom, že klient se nachází v prostředí, kde mu je bezpečně. Odpadá nervozita a stres z nutnosti navštívit neznámou místnost – terapeutovnu – v neznámém prostředí.
Tvrdíte, že člověk je tím, kdo má v sobě klíč k řešení obtíží, a že vy budete průvodcem a podporovatelem, který ten klíč pomůže objevit. To je i jádro jógové terapie, která je blízká mně. Dá se tedy říci, že systemická terapie podporuje jedince v samostatnosti a v uvědomění toho, že nejlépe a nejvíce si můžeme/umíme pomoci my sami, s tím benefitem, že v tom sami nejsme? Protože v systemické terapii jste tam vy jako průvodce.
Ano, je to přesně tak. Klient je ten, kdo má klíč k rozhodnutí o tom, co se bude dít, jestli ten daný krok udělá, nebo ne. A já tam vlastně jsem jen jako opora, jako ten, kdo dodává odvahu. Jógová terapie toho tedy má s psychoterapií dost podobného.
Dnešní doba je známá tím, že duševní obtíže trápí velké množství populace. Vznikají nové a nové výzkumy, které to opakovaně potvrzují. Potvrzuje se vám to i v praxi? Co je podle vás primárně na vině?
Hlavně si myslím, že se o duševních potížích více mluví. Dříve se jednalo o jakési tabu, dnes se tato témata snažíme otevírat. Primárně je podle mě na vině uspěchanost a aktuálně také vliv covidu. Lidé byli v tom období hodně izolovaní, začala spousta home officů a problémy se začaly projevovat i u mládeže, jak byly školy zavřené a děti se učily z domu.
Na to, aby byl člověk v psychické kondici, v psychické rovnováze, je dobré pracovat na psychohygieně. Je úplně v pořádku, pokud se tak děje pod vedením psychologa. Přijde mi, že se za to lidé přestávají stydět, a to je dobře.
S tím souvisí výchovné problémy, úzkosti a strachy. V praxi se mi to samozřejmě objevuje. Je to hodně o orientaci na výkon, stresové zátěži. Nevím, čím to je, zda všeobecnou dostupností věcí, kdy máme většinu toho, co chceme, naservírovanou na stříbrném podnose, těžko říci, ale rozhodně je to aktuální téma.
Ačkoliv už se to zlepšuje, v naší společnosti existuje ohledně návštěvy psychoterapeuta/psychologa stále určité stigma. Proč je řízená terapie vlastně úplně normální a proč je lepší, než když se člověk se svými obtížemi potýká sám?
Když chce být člověk zdravý fyzicky, tak chodí cvičit, na procházky, věnuje se sportu, aby byl ve fyzické kondici. Na to, aby byl v psychické kondici, v psychické rovnováze, je dobré pracovat na psychohygieně a je úplně v pořádku, pokud se tak děje pod vedením psychologa. Přijde mi, že se za to lidé přestávají stydět, že se o tom více mluví. Je to určitě větší informovaností, že je lepší ty věci sdílet, než své pocity dusit v sobě.
Kdy zajít za psychologem/psychoterapeutem/koučem/psychiatrem?
Když máte pocit, že potřebujete pomoci, vyslechnout, posunout se, máte nějaké trápení, se kterým máte pocit, že si sami nevíte rady a potřebujete nasměrovat. Kdyby to byl větší nebo hlubší problém, tak je dobré jít za lékařem, tedy psychiatrem, kde je možnost medikace. Tehdy se ale psychoterapie zase obecně doporučuje jako doplněk.
Kam až může zanedbání duševní péče bez včasné návštěvy odborníka dojít?
Ke kolapsu, k izolaci, sesypání se. Pokud nepečujeme o duševní pohodu, tak se to odráží i na těle, tělo reaguje.
Máte nějaké jednoduché tipy, jak pečovat o své duševní zdraví? Je nutná denní péče?
Zásadní je pravidelnost. Základem všeho je pravidelný spánek, potom pravidelný denní režim, mít prostor pro to se uvolnit, dělat věci, které člověka baví. Je fajn si třeba vést deník, kam můžeme ukládat myšlenky. Určitě je výborná kombinace s fyzickou aktivitou, takže sport, procházky.
Mgr. Alžběta Felgrová
Vystudovala sociální pedagogiku na Karlově Univerzitě a osm let pracovala v pomáhajících profesích jako sociální pracovnice a pedagog v ústavní výchově. Pracovala především s dospívající mládeží a s rodinami s dětmi. Během těchto let absolvovala výcvik v systemické terapii schválený Českou Asociací pro psychoterapii, konkrétně u GI Institutu. Systemická terapie je podle ní užitečná a praktická do života především proto, že je aplikovatelná na širokou škálu problémů a obtíží.
Také určitá relaxace, zklidnění se, meditace – samozřejmě ne každý na to má naladění, buňky. Takže jde o to si najít, co nám dělá radost, a zpřítomňovat se, soustředit se na to, co je teď a tady.
Myslíte, že terapie přes videohovor může částečně pomoci vyřešit obtíže s přetlakem pacientů/klientů v osobních praxích? Jsou známy případy, kdy se na sezení s odborníkem čeká týdny, měsíce.
Určitě. Mám i zpětnou vazbu od svých klientů, že je pro ně online prostor vhodnou alternativou, že mohou mít termín mnohem dříve, než kdyby měli čekat na lhůtu v offline prostoru, na normální psychoterapii či psychiatrii. Takže tato služba online je určitě velkým pomocníkem v urychlení objednací doby pro klienty.
Kdybyste měla srovnat prožitek terapeuta z praxe přes videohovor a praxe s osobním setkáním – co byste řekla?
Rozdíl v tom samozřejmě je. Občas se může stát, že online přenos není úplně stoprocentní. Mluvené slovo se může zasekávat, zejména u hovorů ze zahraničí. Ale jsou i výhody – člověk může volat odkudkoliv, může mít kratší objednací dobu, může zabránit počátečnímu stresu z toho, že by měl vůbec do té terapeutovny dojít. Volá ze svého prostředí, kde se cítí bezpečně. A v tom mi to přijde jednodušší, že klient neztrácí čas přesunem z místa A do místa B. A pro mě jako terapeuta s malým dítětem je to jednodušší v tom, že můžu řešit časy z hodiny na hodinu a nemusím řešit přesuny do terapeutovny a také mohu hovor uskutečnit vlastně odkudkoliv, takže v tom vidím sama za sebe benefit také.
Reklama
foto: se svolením Alžběty Felgrové, zdroj: Autorský článek
