Sex a vztahy
Když se řekne manipulátor, většina lidí si představí sebevědomého, dominantního muže, který potřebuje mít poslední slovo. Jenže také žena může partnera psychicky ovládat, vyvolávat v něm pocity viny a postupně narušovat jeho důvěru v sebe sama. Manipulace se přitom někdy skrývá za slzami, uraženým mlčením nebo rolí oběti. Jak poznat, že už nejde o běžné partnerské neshody?
Samota je prý smutná. Zvlášť když vám ji připomínají lidé, kteří spolu už patnáct let nemluví, ale pořád mají společnou střechu nad hlavou. Jenže být single má několik brutálně podceňovaných výhod. Nikdo vám neleze na nervy, nemusíte zachraňovat cizí ego a v neděli si klidně můžete dát šampaňské k snídani. A co je na tom úplně nejlepší? Nemusíte nikomu vysvětlovat proč.
Máte partnera, ale nikde ho nevystavujete? Gratulujeme, právě jste objevili nový vztahový trend. Soukromý život je něco jako nová extravagance. Některé páry už dokonce zvládnou večeři bez společné fotky. Zkrátka milují se, ale Facebook o tom neví. Připomíná to dobu, kdy byli lidé normální.
Možná si myslíte, že váš muž chce pořád jen to jedno. Jenže za jeho touhou po dotecích se může skrývat něco, co vám nikdy nepřizná. Potřeba cítit se milovaný, žádoucí a v bezpečí. A když ho budete pořád odstrkovat, může se taky sebrat a už ho nikdy neuvidíte.
Než řeknete ano, raději si to ještě rozmyslete. Manželství není výhra v loterii a chytré ženy se svatbou nepospíchají. Láska je krásná věc. Jenže proč k ní potřebujeme oddací list, společný účet a příbuzné, které jsme si nevybraly? Stále více žen si klade otázku, zda jim manželství skutečně něco přinese, nebo je jen připraví o část svobody.
Dříve jsem do noci rozebírala každé nevyřčené slovo a hledala chybu především v sobě. Dnes si raději vychutnávám luxus nerušeného klidu. Překročit čtyřicítku neznamená ztratit jiskru nebo pokorně vyklidit pole, ale konečně najít odvahu žít podle vlastních pravidel.
Přitulit se ano, ale nic víc. Jenže jak to říct člověku, se kterým už dvacet let sdílíte postel? Po čtyřicítce a padesátce se naše chutě mění. Někdy stačí přestat dělat věci „jako vždycky“ a konečně si říct, co se nám líbí.
Myslela jsem si, že jsem žena, ve které konečně našel opravdovou lásku. Po třinácti letech manželství jsem ale skončila přesně tam, kde kdysi jeho první žena. Se stejnými výčitkami, stejnými sliby a jednou nepříjemnou otázkou: Miloval vůbec někdy některou z nás, nebo potřeboval jen někoho, kdo ho bude bezpodmínečně obdivovat?
Romantika ráda tvrdí, že láska vítězí nad biologií. Jenže při výběru partnera pořád hrají roli i schopnost zajistit stabilitu, kompetence a společenské postavení - jen se dnes místo mamutí kýty počítá třeba bezproblémová hypotéka.