Šla jsem na rodinné konstelace, holky mi to doporučovaly, je to prý skvělá terapie vždycky, natož po rozvodu. Všechny moje známé na něčem už byly. Tančily jako bohyně na Krétě, v pětačtyřiceti rituálně sekaly imaginární pupeční šňůru s matkou, jsou zasvěcené v reiki, šambale i rašíbě a já nic nemám ani neznám.
Nevěděla jsem, jak to chodí. Jako „herečka“ jsem byla vybraná do příběhu ženy a měla ji zastupovat. Zástupce jejího přítele hrál pěkný chlap. Přeskočila mezi námi jiskra jak hrom. Nevěděla jsem ale, zda to byla jiskra zástupná, nebo skutečná. Martin mě pozval do čajovny a ptal se na můj osobní život. „Aleno, hodně jsi zameškala! Cítím, že jsi energeticky rozhozená. Tvoje vibrace ale na mě působí dobře. Vyložím karty a zeptám se kyvadla, co je pro tebe nejlepší. Musíš nyní jít intenzivní cestou osobního rozvoje, budu ti pomáhat,“ řekl mi sametovým hlasem a já na něj obdivně zírala. Rovněž rozvedený řešil minulost a já si malovala, že jsem jeho budoucnost. Byt má prostorný...
„Aleno, ty jíš maso?“ Vytřeštil na mě oči, když jsem ho pozvala na večeři. Předpokládala jsem, že přinese víno, ale dotáhl vodu ze studánky, nabitou nějakou měsíční energií. Dostala jsem přednášku, co se má jíst: bio, semena, rýže, zelenina, vařit v páře. Podívala jsem se na jeho šedivou pleť a bylo mi vše jasné. Nechám tomu čas. On si pak pochutná na tom, co jsem zvyklá vařit.
Rozsviť si
Otce jsem nepoznala, nahradil mi ho děda. Dával mi pocit jistoty a sebevědomí, žádný muž pak už ne. Naopak. Když jsem se měla vdávat, viděla jsem dědečka v mlze, jako by mi to rozmlouval. Holky mi říkaly, že mi neúspěšné vztahy nahradí esoterika. Tak jsem myslela, že esoterika je zastoupená Martinem a budeme spolu o víkendech. On ale pořád cestoval po nějakých seminářích. Vzal mě na jeden tantrický, kde se všichni objímali, já z toho byla vedle a on mi vynadal, že jsem nekontaktní a dělám mu ostudu. Jak je možné, že se tolik přitahujeme, a přesto jsme si tak vzdálení. Chtěla jsem s ním slavit narozeniny, řekl, že to odložíme, protože jede za peruánskými šamany hledat cestu k sobě. Zase jsem viděla dědu a slyšela, jak říká: Alenko, holčičko, rozsviť si. Nevím, co to bylo za čáry a máry, ale vzpomínka na dědu mě postavila zase na nohy. Ať jde hledat cestu k sobě, já jsem si šla do večerky pro červené.
„Tohle si vemte, to je dobré!“ poradil mi vysoký, s širokými rameny a ještě širším úsměvem. Ondřejovi jsem dala telefon a párkrát jsme si napsali. Měli jsme se sejít v neděli, ale telefonoval, že ho zavolali na akci. On trochu mlžil, co dělá, ale pak už nemohl. Ondra je hasič. Myslel si, že když jsem intelektuálka, tak mi nebude dost dobrý. Hned ze zásahu přijel. Ondra se považuje za obyčejného chlapa, ale je neobyčejný, protože ví, co je život. Má na sobě čtyřicetikilogramový mundur a hasí Mochovskou mrazírnu. Jsem na něj pyšná. Neví, co je cesta k sobě ani k tančícímu tygrovi. Když se řítí k požáru, tak nikoho žádná cesta k sobě nezajímá, jenom k lidem. A na rozdíl od popelavého vegetariána doktora filozofe je v posteli tygr.
Když jsme slavili narozeniny, tak mi pak holky šeptaly, že se vykašlou na ezoteriku a budou se pohybovat v blízkosti hasičárny! Tak jsem ráda, že jsem se osobně rozvinula příkladně správným směrem! Kdepak jiskra, hasič mě umí pořádně rozpálit!
foto: Pexels.com
