Konečně jsme odeslali žádost o můj a synův trvalý pobyt v Kanadě. Večer jsme s manželem radostně otevřeli to šampaňské, co jsme si šetřili na důležité životní momenty, a tohle, přátelé, to je přesně jeden z nich. Teď se jen musíme modlit, aby nám ty papíry neposlali zpátky.
Reklama
Pokud se někdo plánujete stěhovat mimo Evropskou unii, nechte netrpělivost a vztek doma a udělejte si kurz „Jak zvládat stres“. A taky nezapomeňte vykrást banku, protože nepůjde jen o papírování, ale taky o platby a bude jich hodně.
Nakonec jsem to, co se dalo, finálně vyřešila během posledního dne před odletem, kdy jsem nejen málem přišla o rozum, ale taky o kalhoty, které praskly, když jsem si sedala na posledním úřadě během cesty domů.
Už týdny před odletem do svého současného domova jsem obíhala úřady s listem věcí, které po mně kanadská vláda chtěla: doklad o českém občanství, výpis z trestního rejstříku a také všechny dokumenty, kterými zvládnu doložit, kde jsem bydlela a co jsem dělala posledních deset let.
Nemáme, nepotřebujete...
Během prvního dne na úřadech jsem nabyla dojmu, že polovinu věcí prostě v Česku nezískám, a o druhé polovině mi úředníci říkali, že ji určitě nebudu potřebovat. Dodnes si pamatuju to zoufalství a vztek z toho, jak je náš český systém nefunkční a jak to určitě nestihnu a všechno dopadne špatně.
Nenechávejte nic na poslední chvíli a nenoste upnuté kalhoty, když jste ve stresu
Nakonec jsem to, co se dalo, finálně vyřešila během posledního dne před odletem, kdy jsem nejen málem přišla o rozum, ale taky o kalhoty, které praskly, když jsem si sedala na posledním úřadě během cesty domů. No nic... Takže rada první – nenechávejte nic na poslední chvíli a nenoste upnuté kalhoty, když jste ve stresu. Rada druhá – vždycky si hledejte informace z více zdrojů a našetřete si hodně peněz.
Svůj k svému
Severoameričtí úředníci navíc pochopitelně nejvíc věří svým soukmenovcům, a tak mi bylo doporučeno udělat překlady a certifikovat kopie až na místě v Kanadě, kdybych neuposlechla, byl by ten proces zase o něco složitější. Dala jsem tedy na rady vlády a počkala s překlady z češtiny do angličtiny až do Kanady a povím vám, je to legrace, hledat certifikovaného a státem uznávaného překladatel hluboko v kanadském vnitrozemí.
Ještě k tomu takového, co nejen přeloží rodný list, ale také soudní spis a rozsudek o svěření do péče. Mraky telefonátů, hledání na internetu – polovina společností, co se holedbá, že češtinu přeloží, už dávno zkrachovala nebo se přestěhovala anebo nezvedá telefon. Nakonec jsme si ale mohli odškrtnout i tento úkol. Stálo nás to 400 dolarů, což je víc, než kolik byste v Kanadě jako jednotlivec projedli za měsíc v supermarketu.
Kromě obvyklých věcí, jako kolik mi je, kde všude jsem posledních deset let pracovala, jestli nejsem nemocná, neberu drogy, a kdo všechno z rodiny by třeba mohl mít zájem za mnou do nového domova později přijít, chce Kanada vidět důkazy o vztahu, kvůli kterému sem chci přijít
Nu a pak je tu ta největší radost – dát tu celou přihlášku o práci a trvalý pobyt dohromady. Můžete si za to zaplatit, pokud máte zbytečných zhruba 4 tisíce kanadských dolarů, tedy zhruba jeden docela dobrý měsíční plat. Na místě je taky opatrnost. Imigrační přistěhovalecká administrativa a pomoc imigrantům je tu velký business a řada lidí z vás bude chtít dostat peníze za svoje „naprosto nepostradatelné“ služby a budou vás strašit, že bez jejich profesionální pomoci nemáte šanci všechno podat správně. My jsme se nakonec s ohledem na napnutý rozpočet rozhodli spolehnout se na své síly. Je to trošku riskantní, protože jen to, abyste žádost mohli podat, zaplatíte 1200 dolarů, a pokud je v papírech něco vyplněno špatně a vrátí vám ji, platíte znovu. No, cítíte už ten stres, co mi stál celou dobu za zády?
Papírování jako ultimátní zkouška manželství
Navíc sedět týden po svatbě do tří do rána tři dny po sobě u počítače, tisknout dotazníky, prohrabávat se dokumenty, hledat fotky a prosit rodiče a kamarády, aby napsali dopisy o tom, že jsme skutečný pár a že nejsem východoevropská zlatokopka toužící po kanadském občanství, to byl zatěžkávací manželský test jedna radost. Možná je to jeden z důvodů, proč je ta přihláška tak složitá a obsáhlá: lidi, kteří spolu nejsou z lásky, to prostě nedají dohromady.
Kromě obvyklých věcí, jako kolik mi je, kde všude jsem posledních deset let pracovala, jestli nejsem nemocná, neberu drogy, a kdo všechno z rodiny by třeba mohl mít zájem za mnou do nového domova později přijít, chce Kanada vidět důkazy o vztahu, kvůli kterému sem chci přijít. Chce vědět, jak a kdy jsme se poznali, kdo u toho byl, kdy padlo první miluju tě, kdo spí na jaké straně postele a to všechno podložit pokud možno důkazy.
Všichni jsou migranti
Vezmeme-li v úvahu, jak moc lidí se do téhle krásné a velmi otevřené a přátelské země chce dostat ať už z lásky nebo bez, je to vlastně pochopitelná zvědavost. Každého přistěhovalce čeká spousta práce a musí odevzdat nejen peníze, ale i spoustu své energie, ale odměnou mu je pobyt v jedné z nejzajímavějších zemí západního světa, kde si je každý rovný. Téměř všichni jsou tu totiž imigranti.
Skončilo moje dětství a dospívání v Česku a začala moje dospělost tisíce kilometrů daleko od milované Prahy, v Edmontonu – nejzelenějším městě Kanady
Když jsme přihlášku, poskládanou dohromady přesně podle přísných instrukcí daných zákonem, proloženou fotkami, dopisy a osobním průvodním listem, předali poště, byl to velmi zásadní okamžik. Skončilo moje dětství a dospívání v Česku a začala moje dospělost tisíce kilometrů daleko od milované Prahy, v Edmontonu – v nejzelenějším městě Kanady. A tak držte palce, ať mě tu chtějí, jinak za dva měsíce budu zpátky v Praze psát o Nuselském mostě.
