Nadváha a obezita, a to nejen ta u dítěte, je důsledkem vlivu celého komplexu faktorů. O některých z nich nejsou pochyby, na řadu dalších se ale ve studiích či publikacích zapomíná. Dětská obezitologie každopádně výčet příčin omezuje tvrzením, že existují dva zásadní faktory – prvním z nich je genetika. Tím druhým takzvané obezogenní prostředí. Je tu však i řada dalších okolností, kterým se souhrnně říká „epigenetické vlivy“.
O vlivu vrozených (geneticky daných) dispozic se nepochybuje. Existují desítky genů, které jsou viníky či přinejmenším spoluviníky. Genetika prostě obezitu činí obtížně léčitelným onemocněním. Jsou-li geny hlavním pachatelem (lze to prokázat pouze genetickým vyšetřením), měli bychom hledat možnosti, jak je ovlivnit v náš prospěch.
Geny stále neumíme „přeprogramovat“ nebo ty špatné vyřadit z činnosti. Pokud se tedy prokáže, že existuje jasná genetická predispozice, jedinec si za svůj problém nemůže. To ale neznamená, že mu zbývá jen rezignace.
Důležitý pro dítě je i celkový stav matky v těhotenství.
Zdravý obézní?
Existuje reálná možnost, že se i lidem tohoto typu podaří udržet situaci pod kontrolou. Chce to ale hodně vůle a snahy. Praxe ukazuje, že pro ně může být chabou nadějí, že se jejich organismus na obezitu dokáže adaptovat a fungovat normálně bez vážných onemocnění, která běžně obezitu provázejí. Takovým případům medicína říká (relativně) „zdravý obézní“. Relativní je tento pojem proto, že ve hře zůstávají především sociální, psychické a somatické vlivy.
Vědci odhadují podíl genetiky na obezitě od 20 % až do 50 % nebo i více. Autoři studie Finding the missing heritability in pediatric obesity: the contribution of genome-wide complex trait analysis hovoří dokonce až o 60 %.
Studie každopádně potvrzuje, že děti obézních rodičů jsou predisponovány k obezitě. Riziko významně stoupá, jsou-li obézní oba rodiče. Co z toho vyplývá? Bude-li výskyt obezity u potencionálních rodičů stoupat, bude počet obézních dětí stoupat exponenciálně.
Epigenetické faktory
Co to je ale výše zmíněná epigenetika? Podobor genetiky, který studuje změny v genové expresi (v projevech genů), které nejsou způsobeny změnou samotné DNA. Epigenetika dokazuje, že to, jak vypadáme a jaké máme vlastnosti (v kterékoliv oblasti), není dáno jen geny, ale také vlivem prostředí v celé škále jeho možných vlivů. Geny změnit nemůžeme, ale pokud o nich a o jejich efektu víme, můžeme důsledky ovlivnit působením na prostředí, tedy na životní okolnosti. To znamená, že geny nejsou až tak absolutně naším osudem.
V mnoha případech je epigenetika tím, co rozhodne, zda se ten který gen projeví či nikoliv. Aby to bylo srozumitelnější: rodiče dítěte mohou být štíhlí a vybaveni příznivě se projevujícími geny, ale vlivem epigenetických faktorů může u jejich dítěte dojít k takzvané expresi (aktivaci) nějakého od nich získaného, ale u rodičů se nepříznivě neprojevujícího genu.
Důkazy z těhotenství
První příznaky či důkazy epigenetiky budoucího dítěte může poskytnout už „výchozí“ celkový zdravotní (fyzický a mentální) stav ženy po nějakou dobu před početím. Ten můžeme ovlivnit pozitivně či negativně životním stylem. Podobné to bude v případě, kdy k početí dojde proti „vůli přírody“, tedy za pomoci umělého oplodnění. Tisíce případů by mohly posloužit jako důkaz, že v tomto případě si hrajeme s ohněm. Nejhorší na tom je, že si to potencionální matky neuvědomují, nebo dokonce jasná rizika ignorují.
Epigenetika se také může projevit v podobě důsledků sociálních a ekonomických okolností, permanentního stresu či jednorázového šoku. Dalším významným epigenetickým faktorem je způsob výživy těhotné ženy. Lze pokračovat připomenutím okolností porodu (přirozený či sekcí), stejně jako je evidentní, že vliv má způsob výživy kojence (kojení či nekojení). To vše je epigenetika, nikoliv obezogenní prostředí.
Teď připomenu logickou úvahu: pokud geny působí „na nějakých 50 %“, tak druhých 50 % tvoří vlivy epigenetické, popsané výše, ale nyní už také takzvané environmentální, tedy „obezogenní“ prostředí. Když si včas uvědomíme, co dokáže epigenetika spolu s důsledky životních okolností a prostředím, máme šanci včas omezit jejich negativní vliv. A to stojí za tu námahu, co říkáte?
Pro zdravý vývoj dítěte je důležité i kojení. Pomůže i jako prevence obezity.
Další epigenetické vlivy
Asi jste zaznamenali „cvrkot“ okolo „biomu“. Jde o to, kdo a v jakém množství v tlustém střevě bydlí. Počet „národností“ mikrobů i četnost jedné každé z těchto národností určuje, v jakém stavu je imunita, zda trpíme astmatem či chronickým zánětem tlustého střeva (nebo obojím), a dokonce to, zda to neskončí nějakým nádorovým onemocněním.
Problém pro plod a jeho zdraví v dalším životě nastane, když gravidní žena trpí vysokým tlakem (pre-eklampsie), stejně tak v případě, kdy vznikne tzv. gestační diabetes (těhotenská cukrovka). A je to jen proto, že nastávající maminka není zdravotně v pořádku už před početím, a hlavně proto, že v případě početí nemyslí dopředu (prevence) a spoléhá na medicínu.
A ještě tu máme další příklad vlivu epigenetiky. Ten nastává, když batole dostane v období do dvou let věku antibiotika (někdy i opakovaně) a pediatr se co nejdříve po „vyléčení“ nepostará o obnovu zničeného biomu. Pak je jisté, že dříve či později dojde u dítěte k nějakým zdravotním problémům. O tom, k jakým konkrétním obtížím dojde, však rozhoduje opět genetika. Říká se tomu „metoda nejslabšího článku“.
Pro zajímavost můžeme dát příklad z opačného konce. Všichni známe pojem dlouhověkost. Většinou se projeví v několika generacích našich předků. To však neznamená, že také my budeme dlouhověcí, pokud budeme žít jak „utržení ze řetězu“. A jsme opět u kombinace vlivu dvou faktorů – epigenetických a environmentálních. O dalších příčinách dětské obezity si povíme v následující části už v příštím týdnu.
