Beltaine, filipojakubskou či Valpuržinu noc z 30. dubna na 1. května, prodchnutou magií, čáry a kouzly, si připomínají po celé Evropě. Starý keltský svátek lásky a plodnosti je odpradávna považován za jeden z nejdůležitějších svátků ročního cyklu. A zatímco dnes si většina z nás poslední dubnový večer spojuje s pálením čarodějnic, v minulosti to byl den plný obřadů a uctívání.
„Původ slova beltain není nejasný, ale obvykle se vykládá jako „jasný oheň“ a může souviset i s keltským slunečním bohem Belenem. Pod názvem Valpuržina noc se slaví také v německy mluvících zemích a ve Skandinávii. Tato noc bývá ztotožňována s židovským svátkem Lag ba-omer. V novodobější historii získala svůj název podle apoštolů Filipa a Jakuba, kteří patřili k nejbližším Ježíšovým přátelům,“ říká sběratelka tradic Alena Gajdušková (www.pozemskazahrada.cz).
Nespoutané oslavy
Oheň měl podle našich pohanských předků značnou magickou sílu. Oslavy Beltainu bývaly velmi divoké. „Zapalovaly se dva ohně, mladí přes ně skákali a lidé mezi oběma ohni také procházeli, dokonce i s dobytkem. Tím se měli symbolicky očistit a ochránit před nemocemi. Veškerá ohniště v domech se ten den uhasila a vyčistila. Nový oheň se do domu přinesl právě z těchto magických ohňů,“ vypráví Alena Gajdušková.
Májka v dávných dobách symbolizovala sexualitu, spojení muže a ženy. Falický symbol – kmen stromu – je provlečen ozdobeným věnečkem a zasazen do země, která zosobňuje plodnou sílu.
Nadcházející noc v sobě nesla příslib silné sexuální síly. Z mužů se stávali bohové a z žen bohyně. Mohli si symbolicky sundat snubní prsteny a každý si směl najít partnera na tuto jednu noc. Díky maskám, které měli na obličeji, se nikdo nedozvěděl, kdo je kdo. „Muži a ženy se milovali na mezích, v polích, pod širou oblohou, tedy v prostředí, které zajišťovalo plodnost. Věřilo se, že děti počaté o Beltainu jsou darem bohyně, a starala se o ně celá vesnice,“ podotýká Alena.
Vznik pálení čarodějnic
A tak se není čemu divit, že se tyto praktiky nelíbily kněžím, kteří pak účastnice Beltainu prohlašovali za čarodějnice. Ruku v ruce s nimi přicházely obavy. „Lidé věřili, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy, a z temných mocností, čarodějnic a uhranutí měli panický strach. A právě před svátkem svatých Filipa a Jakuba podle nich získávaly čarodějnice obzvlášť silnou moc. Přilétaly prý na košťatech na své slety na kopcích a křižovatkách, škodily dobytku, na polích i kravám, kterým odebíraly mléko, nebo je uhranuly, aby dojily krev,“ vysvětluje Alena Gajdušková.
Jak se lidé čarodějnicím bránili? Mimo jiné pokrývaly práh domu čerstvou trávou, aby čarodějnice musely spočítat jednotlivá stébla, než vstoupí dovnitř. Domy a chlévy kropili svěcenou vodou, do hnojiště na dvoře na ochranu zapichovali rašící větve střemchy nebo bříz. Na místa, kudy by mohla zlá moc proniknout do stavení, nejčastěji pod práh vstupních dveří, pokládali svěcené předměty, například kočičky, křídu nebo vodu v nádobě. Případně křížem nebo kruhem z česneku chránili vrata.
Muži a ženy se milovali na mezích, v polích, pod širou oblohou, tedy v prostředí, které zajišťovalo plodnost. Věřilo se, že děti počaté o Beltainu jsou darem bohyně, a starala se o ně celá vesnice.
„Podobných ochranných opatření a předmětů byl téměř bezpočet a patřily k nim také oharky z večerního pálení košťat, která se potom metala k obloze. Právě tomuto zvyku se podle amatérského českého archeologa z 19. století Václava Krolmuse říkalo pálení čarodějnic,“ tvrdí Alena Gajdušková a zmiňuje, že se pálení ohňů za filipojakubské noci během desítek uplynulých let dočkalo celé řady zákazů. Již krátce po svém vzniku v 19. století bylo odsuzováno jako pověrečná praktika. Zákaz pálení čarodějnic platil také například za druhé světové války. „V letech reálného socialismu zase panovala velmi silná tendence přizpůsobit lidové zvyky komunistickému výkladu dějin, takže se pálení čarodějnic změnilo na vatry míru.“
Návrat starobylých tradic
Přesto všechno si i dnes pálení čarodějnic zachovává řadu původních rysů, například upalování figuríny čarodějnice. V mnohém se ale liší. V obecné rovině se ohni nepřipisuje magická funkce, ale stává se hlavně společenskou událostí a zábavou.
Mnohé ženy se k původní tradici oslav Beltainu v poslední době vracejí v podobě ženských kruhů, kdy společně provádějí rituály, jako je omývání v ranní rose pro krásu, tančí kolem ohně, zpívají a mnoho dalšího. Jeden zvyk spojený s filipojakubskou nocí se ale zachoval v široké společnosti, a to až z pohanských dob. „Je to stavění májky, která v dávných dobách symbolizovala sexualitu, spojení muže a ženy. Falický symbol – kmen stromu – je provlečen ozdobeným věnečkem a zasazen do země, která zosobňuje plodnou sílu. Tento původní význam je však v dnešní době výrazně upozaděn,“ dodává Alena Gajdušková.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
