Přestože je to pro spoustu z nás něco naprosto nepředstavitelného, existují lidé, kteří pijí vlastní moč – s přesvědčením, že je to to nejlepší, co mohou svému tělu dopřát. O svou zkušenost se s námi podělila přední odbornice na urinoterapii, MUDr. Vilma Partyková.
Jak jste se o urinoterapii dozvěděla a co vás přimělo ji vyzkoušet?
Moje první setkání s urinoterapií se pojí s mým 5letým pobytem v Moskvě. V SSSR se tato metoda hojně používala a používá dodnes. Přivezla jsem si spoustu literatury nejen o urinoterapii, ale také o hladovění.
Po mém návratu ze SSSR jsem si nahmatala na levém prsu bulku, která byla diagnostikovaná jako maligní. Protože nebyly známky metastáz, domluvila jsem se s kolegou chirurgem, že bulku odstraní. 14 dní po operaci mi však přišla zpráva z histologie, že jsou v preparátu další dvě meta velikosti 1 mm. Následovala amputace prsu a byla mi doporučena chemoterapie. Tu jsem však odmítla a začala jsem přemýšlet o alternativní léčbě. Využila jsem všechny mé poznatky nabyté v SSSR a začala jsem 30 dnů hladovět. Také jsem si aplikovala přísně pod kůži 3 ml uriny. Abych se utvrdila ve správnosti mnou zvolené cesty, zopakovala jsem 20denní hladovku. Hladovky jsem praktikovala až do věku 85 let, a to každý kvartál 7–10 dnů. Také jsem si denně aplikovala přísně pod kůží 3 ml čerstvé uriny.
Říkáte, že vám urinoterapie pomohla s vážnými zdravotními problémy po očkování. Povíte nám o tom něco víc?
Těsně před vypuknutím covidu jsme si s manželem koupili drahý výlet do Egypta. Manžel chtěl zájezd zrušit, ale stálo by nás to spoustu peněž a já byla proti. Nechali jsme se tedy očkovat. Dodnes toho lituji. Oba jsme měli vážné potíže, které si vyžádaly hospitalizaci. Já jsem dvakrát upadla do bezvědomí. Na klinice v Thomayerové nemocnici jsem byla důkladně vyšetřena včetně CT mozku a plic. Vše bylo negativní. Podle lékařů jsem byla naprosto zdravá.
Související…
Reklama
To ale nebyla jediná potíž, která se po očkování objevila. Měla jsem silné průjmy, ztrácela jsem sluch a začaly se u mě objevovat poruchy spánku. Od té doby jsem si již nemohla aplikovat urinu pod kůži, protože vpich se vždy zanítil a objevovaly se i další potíže. Musela jsem přejít na pití uriny a urinu piji doteď. Urina také čistí tělo po očkování, brání tvorbě mikro trombů, které vyvolávají zdánlivý infarkt a mozkovou příhodu, poruchu dýchání. Potíží mezi očkovanými bylo hodně, ale neléčili se. Mnozí lidé zbytečně zemřeli – udusili se. Manžela, který měl vážnější potíže, jsem musela hodně přesvědčovat, aby urinu používal. Jsem přesvědčená, že urinoterapie by mnohým zachránila život.
Můžete nám říct něco o historii urinoterapie?
Historie urinoterapie je stará jako lidstvo samo. Nejstarší písemnosti o urinoterapii pocházejí z Indie, kde se dochovaly záznamy staré 5 000 let, ale osobně si myslím, že urinoterapeutická historie je daleko starší. Na světovém urinoterapeutickém kongresu v Brazílii, kterého jsem se také zúčastnila, bylo přítomno mnoho lékařů a ti z Jižní Ameriky uváděli, že indiánské matky dávaly novorozencům pít svoji urinu, aby jim umožnily klidný přechod přes počáteční období, kdy jsou novorozenci nejzranitelnější a buduje se jejich imunitní systém. Matka zároveň po porodu dostala kousek mateřského koláče (část z dělohy za pupeční šňůrou, asi 2 cm) a rozžvýkala jej. Podpořilo to tvorbu mléka. Urinoterapie je rozšířená na celém světě, těžko je hovořit, kde má kořeny.
Často říkáte, že urina je univerzální lék. Na co vše můžeme urinu využít?
S urinoterapií pracuji přes 30 let a moje zkušenosti hovoří o urinoterapii jako o univerzálním léku. Po očkování jsem ztrácela sluch, kapání uriny do uší mě zachránilo od hluchoty a také od závratí. Kapáním do očí se mi hodně zlepšil zrak. Když se popálíte, nebo opaříte párou a potřete to urinou, neudělají se puchýře a urina podpoří hojení.
Vilma Partyková na urinoterapeutickém kongresu v Mexiku. (zdroj: se svolením Vilmy Partykové)
Urina je také nejlepší kosmetikum, nepotřebujete plastika. Mohla bych vyjmenovávat další nemoci, ale vše potřebné najdete v mých knihách Praktická urinoterapie a Urinoterapie a nemoci. Urina se dá použít u všech nemocí.
Působí urinoterapie i na psychické problémy? Jak případně postupovat při přechodu z antidepresiv na urinoterapii?
Psychicky nemocný člověk užívající psychofarmaka nesmí urinu používat. Totéž platí, pokud jste ve stresu, zažíváte pocity žalu, vzteku či čerstvé extrémní negativní prožitky. Vždy je třeba vyčkat, až tyto negativní emoce odezní. Pokud byste urinu v tomto období používali, akorát by to prohloubilo onemocnění. Po skončení léčby antidepresivy a přechodu na urinoterapii je vždy potřebné antidepresiva nejprve z organismu vyloučit a až poté začít s urinoterapií.
Může mít urina v důsledku kouření, nezdravého životního stylu nebo velkého stresu nežádoucí účinky?
Urina se nesmí používat, když si úmyslně ničíme zdraví. Proč užívat urinu a nedodržovat základní pravidla pro zdravý život?
Jaká urina je nejúčinnější?
Existuje několik typů uriny podle jejího původu a podle způsobu zpracování.
Pití uriny při růžných katastrofách, ztroskotáních či povodních zachránilo mnohým život.
Podle původu rozlišujeme novorozeneckou urinu, dětskou urinu, urinu dospělých, ženskou urinu, mužskou urinu, urinu dárcovskou, urinu těhotných žen a stařeckou urinu. Podle zpracování pak rozlišujete urinu čerstvou, odstátou, starou urinu, velmi starou urinu a urinu odpařenou na ¼ původního množství. Každá z urin má své vlastnosti a podle toho se používá.
Jak urina chutná a co ovlivňuje její chuť?
Pokud dodržujete pravidla a jíte vegetariánskou stravu, je urina bez chuti, má slámově žlutou barvu a nezapáchá. Nezdravé jídlo a pití ovlivní chuť, barvu i vůni uriny.
Je možné urinu skladovat?
Urinu je možné skladovat s přihlédnutím k jejímu použití. Nejpoužívanější je čerstvá urina, je však třeba mít na paměti, že po 15 minutách od získání mění své chemické složení. Dále rozlišujeme urinu podle toho, zda je od zdravého člověka nebo od nemocného. Urina nemocného člověka obsahuje důležité informace o dění v organismu. Je navíc obohacená o látky, které si tělo tvoří pro boj s nemocí, které u zdravého jedince v urině nejsou. Urina zdravého jedince ve věku od 18 do 30 let se doporučuje jako dárcovská urina, k prevenci nemocí, k vytvoření a stabilizaci hormonální hladiny s cílem šetřit energetický potenciál organismu a také k obohacení organismu látkami obsaženými ve zdravé urině.
Spousta lidí urinoterapii odsuzuje s odůvodněním, že ledviny jsou čistírna odpadních látek našeho těla stejně jako játra a močí tyto látky z našeho těla odcházejí. A to, co z těla tímto způsobem odešlo, tam dobrovolně vrátíte. Jak se k tomuto názoru stavíte vy?
Urina je náš průvodce od samého počátku života, kdy mohutně ovlivňuje náš vývoj již v děloze, a je s námi až do konce života. Embryo – oplodněný zárodek – se po nidaci na sliznici dělohy vyvíjí v děloze. Během tohoto období se vyvinou základy všech orgánů. Od 8. týdne se mluví o plodu. Na tvorbě plodové vody se významně podílejí ledviny plodu. Ten v ní plave, polyká ji a tím přispívá k dokonalému vývoji svého dýchacího ústroji. Pokud se plodová voda změní, zakalí se z různých příčin, plod hyne. Její složení odráží stav celého organismu. Lidstvo od svých začátků používalo urinu jako lék, její účinky byly známé a všeobecně uznávané. Některá východní náboženství pokládají používání uriny za duchovní očistu a jako prostředek duchovního růstu. I Kristus, když se postil na poušti, doporučoval „pít ze své studny“. Pití uriny při růžných katastrofách, ztroskotáních či povodních zachránilo mnohým život.
Urina nekryje pouze nedostatek vody, obsahuje hodně živin, udržuje člověka zdravého, schopného přežít. Během válek byli vojáci vyzbrojení vědomostmi o účincích uriny, aby přežili nehostinné bojové podmínky. Při nedostatku vody ředili tuhé potraviny urinou. Urina se používala i v polních lazaretech, kdy se jí polévaly rány, které se hojily rychleji než těm, kteří dostávali antibiotika. Nemusíme chodit daleko, urina se používala v našich vesnicích jako lék na drobná poranění, popálení, opaření, byl to levný kosmetický prostředek.
V povědomí některých laiků i lékařů se o urině mluví jako o odpadu. U lékařů to svědčí o neznalostech. Na tvorbě moči se v ledvinách účastní procesy glomerulární filtrace, resorpce, sekrece a osmotického zahušťování moči. Po odfiltrování krevních elementů a bílkovin z krve vznikne prvotní urina a ta má stejné složení jako krevní plazma. Vedle vylučovací činnosti mají ledviny funkci hemodynamickou, metabolickou a endokrinní, tvoří se v nich erytropoetin, který má význam při tvorbě červených krvinek, regulují krevní tlak. Ledviny spolu s plicemi se podílejí na udržování vnitřního pH prostředí, které je pH 7,42.
Kdyby urina byla jed, dávno bych měla být mrtvá.
Jak vás urinoterapie obohatila?
Urinoterapie mě obohatila v mnoha směrech. Zúčastnila jsem se tří světových urinoterapeutických kongresů, roku 2003 v Belo Horizonte v Brazílii, v roce 2009 v Guadalajaře, kde jsme mimo jiné byli u pyramid v Teotihuacánu a vyšplhali jsem se na Pyramidu Slunce, a v roce 2013 v San Diegu v Kalifornii. Na kongresech jsem měla referáty a snažila se přiblížit urinoterapii nám obyčejným lidem. Ze San Franciska jsem jela do Los Angeles, odtud na výlet do Velkého kaňonu Colorada a do Las Vegas, následně do San Diega na urinoterapeutický kongres. Ten v San Diegu byl ubohý, protože Američané nedali vstupní víza lektorům z Indie, Latinské Ameriky, nesmělo se zveřejňovat, že se zde koná světový urinoterapeutický kongres, nesměly se dokonce ani vyvěsit plakáty a poutače. Sešlo se nás tam 45 účastníků. Naproti tomu na kongresu v Belo Horizonte nás bylo 650!
Urinoterapie mě provází po světě, zabraňuje mi pocítit obvyklé problémy cestovatelů do exotických zemí, jako jsou průjmy, nemoci z tepla nebo ze silného chladu, velké nadmořské výšky, pocení z tropického vlhka i nezvyklého hygienického prostředí. Byla jsem v Indii, letěla nad Himalájem, jela mikrobusem po Nepálu, který jsem procestovala až k Annapurnám, dvakrát jsem byla v Káthmándú. Projela jsem Ceylon, byla v Číně, jela vlakem do Lhasy a projela Tibet až k základnímu horolezeckému táboru na Mount Everestu. Navštívila jsem Peru, ve městě Nasca jsem letěla malou Cesnou nad geoglyfy, v Andách jela ve výškách 4900 metrů n. m. silnicí podél 6 tisíc metrů vysokých sopek, viděla přes kilometr hlubokou propast Colca s kondory, plula jsem po jezeře Titicaca z Puna až do Bolívie. Byla jsem v nezapomenutelném Machu Picchu. Tolik o zážitcích doprovozených urinoterapií. A mým manželem.
