Incidence je vysoká, míra přežití naopak nízká, včasná intervence s KPR (kardiopulmonální resuscitace) a defibrilací zachraňují životy. Ví se to díky váze důkazů, které pravdivost těchto tvrzení prokázaly. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou kardiovaskulární onemocnění, onemocnění srdce a cév, celosvětově hlavní příčinou úmrtí. Téměř třetina (asi 32 %) všech úmrtí na celém světě byla v roce 2019 způsobena právě chorobami srdce. Jen pro srovnání – rakovina bývá zodpovědná asi za 17 % všech úmrtí.
„Vyšší věk dáváme do souvislosti zejména s chronickými onemocněními. S věkem se zvyšuje také riziko některých akutních stavů, často i těch, které přímo ohrožují život. To platí zejména pro ischemickou chorobu srdeční. Se stárnutím populace a zvyšováním procenta lidí zejména ve velmi vysokém věku – v polovině století 10 % lidí starších 80 let – bude samozřejmě stoupat i počet lidí s ischemickou chorobou srdeční a také těch, kteří jsou v důsledku jejích akutních forem v nebezpečí náhlé srdeční zástavy,“ říká k tomu docentka Iva Holmerová, česká lékařka, věnující se sociálnímu lékařství, lékařské etice a gerontologii, která vede Gerontologické centrum v Praze. „Musíme tedy nejen počítat s tím, že se s těmito situacemi budeme častěji setkávat, ale měli bychom se také na tyto situace připravit. Nejen proto, aby nás nezaskočily. Ale hlavně proto, abychom uměli nemocnému pomoci,“ pokračuje.
Související…
Reklama
Zabiják jménem náhlá srdeční zástava
Přibližně 40–50 % úmrtí na choroby srdce přitom připadá na vrub náhlé srdeční zástavy a zhruba 80 % z celkového počtu úmrtí na nemoci srdce a cév nastává v důsledku komorových tachyarytmií. Jde o arytmie zahrnující ventrikulární tachykardii (VT) nebo ventrikulární fibrilaci (VF). Zní to složitě, v podstatě se ale jedná o nepravidelné srdeční rytmy, které ovlivňují schopnost srdce pumpovat krev.
Míra přežití je nižší než jedno procento
Když náhlá srdeční zástava udeří, bývá nemilosrdná a následky mívá nedozírné. Má to dva hlavní důvody – jednak přichází rychle a bez varování, za druhé – téměř okamžitě zabíjí. Míra přežití náhlé srdeční zástavy se celosvětově pohybuje kolem pouhého jednoho %. S každou minutou zpoždění léčby/nápravy navíc šance pacienta na přežití klesají o sedm až deset %. Z toto jasně vyplývá, že včasný zásah a pomoc nemocnému v nejkratším možném čase může významně ovlivnit dopady zástavy srdce. Včasným zásahem a poskytnutím správné pomoci můžeme zachránit život, naopak nicnedělání nebo otálení může podpořit cestu ke konci (života).
Řetězec přežití jako pomoc i řešení?
Jde o posloupnost kroků při neodkladné resuscitaci, jejichž úkolem je zajistit optimální péči o nemocného, postiženého náhlou zástavou oběhu. Tyto kroky mají vést k zastavení rychlého poklesu šancí na přežití u pacientů se srdeční zástavou, které postihla mimo nemocnici plnou zdravotníků, kteří vědí co, jak a kdy udělat, aby pomohli/zachránili život. Dodržení řetězce přežití poskytne nemocnému čas navíc, než přijede záchranná služba.
Asi 80 % všech srdečních zástav, k nimž nedojde v nemocničním prostředí, vzniká v domácnostech. K nízké míře přežití takových náhlých srdečních příhod přispívá nejen fakt nepřipravenosti a nezkušenosti svědků, kteří nevědí, jak nemocnému rychle a účinně pomoci.
První tři kroky řetězce vyžadují, aby svědek nebo přihlížející rozpoznal, co se děje, a zavolal pomoc – tedy záchranku, zdravotnickou záchrannou službu, dále aby zahájil KPR, aby získal pro nemocného čas navíc a konečně aby použil nejblíže dostupný defibrilátor k restartování srdce, a to co nejdříve je to možné. „Pokud je defibrilátor v místnosti, měl by toto být první krok,“ informuje docentka Holmerová.
Proč je včasná defibrilace klíčová
Zmiňované rizikové komorové tachyarytmie jsou nepravidelné srdeční rytmy, které může defibrilace normalizovat. To znamená, že srdce stále nekoordinovaně funguje a může být výbojem defibrilátoru vráceno do pravidelného rytmu pumpování udržujícího člověka naživu. Pacienti se zástavou srdce, jejichž srdeční rytmus je ještě schopný na defibrilaci reagovat, vykazují výrazně lepší šance na přežití než pacienti, jejichž srdeční aktivita zcela vymizela (říká se jim asystolie). Zařízení, které je určené k detekci komorových tachyarytmií a k automatickému dodávání výbojů potřebných k obnovení normálního srdečního rytmu, je známé jako automatizovaný externí defibrilátor (AED).
Pacienti, jež srdeční zástava postihla mimo nemocnici a kteří byli léčeni kombinací KPR i defibrilační intervence, mají ve srovnání s těmi, u nichž byla použita pouze KPR, významně vyšší šanci na přežití po propuštění z nemocnice. Výsledky různých studií dokládají, že rychlá defibrilace, provedená před jakoukoli jinou resuscitační intervencí, v otázce přežití rovněž přináší lepší výsledky. Nejvyšší šance na přežití přitom podle statistik vznikají ve chvíli, kdy je AED použito od tří do pěti minut od vzniku kolapsu. Stejný postup, podobně jako včasný zásah prostřednictvím KPR, také získává čas před příjezdem záchranné služby.
Domov jako nej(ne)bezpečnější místo?
Statistiky ukazují, že asi 80 % všech srdečních zástav, k nimž nedojde v nemocničním prostředí, vzniká v domácnostech. K nízké míře přežití takových náhlých srdečních příhod přispívá nejen fakt nepřipravenosti a nezkušenosti svědků, kteří nevědí, jak nemocnému rychle a účinně pomoci, ale také špatná dostupnost přístrojů AED, jež je v domácnostech téměř nulová.
Co může podle odborníků v tomto směru pomoci nejvíce? Zlepšení vzdělávání veřejnosti o faktech souvisejících s náhlou srdeční zástavou, kam patří také praxe ve správném provedení KPR, a zlepšení přístupu domácností k zařízením AED. Být informován o tom, kde se nejbližší AED nachází, může zachránit život. „Použití defibrilátoru dává polovině postižených lidí šanci, kterou by jinak neměli. Takže se určitě vyplatí seznámit se ve svém okolí s nejbližším místem, kde je defibrilátor k dispozici. Měli bychom jej nejen umět najít, ale zejména se nebát jej použít, což u těchto moderních přístrojů není složité – a zachraňuje to život,“ uzavírá docentka Holmerová.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
