Gaba, géčko, Gábina nebo tekutá extáze. Všechny tyto názvy označují drogu GHB (krkolomný oficiální název je gamma-hydroxybutyrát). Na černém trhu se nejčastěji prodává jako tekutá látka bez barvy, chuti a zápachu, což je obzvlášť zákeřné. Může ale být také ve formě prášku.
GHB je vyráběno průmyslově, běžně ho totiž najdete ve složení nejrůznějších čističů, ředidel a rozpouštědel. Výroba je jednoduchá i pro vařiče-začátečníky a oproti páchnoucím varnám pervitinu na sebe nijak výrazně neupozorňuje. Zvlášť, když základní výbavu pro výrobu najdete téměř v každé domácnosti a prekurzory pro výrobu stojí doslova pár korun.
Jako většina nelegálních drog má i GHB své počátky v medicíně. Farmakologické účinky objevil v roce 1960 francouzský neurobiolog Henri Laborit. Od této doby se GHB používala jako lokální anestetikum, ale také jako pomocný lék při odvykání alkoholu a při narkolepsii. Samá pozitiva, že? Jak už to tak ale bývá, čím lepší účinky, tím větší potenciál zneužití. Co se stane po tom, co GHB vypijete – ať už účelově, nebo nevědomky v mojitu od toho neznámého sympaťáka na baru?
Láska, sex a něžnosti
Představte si kouzlo, kdy se z vás jediným dotykem kouzelné hůlky stane něco jako sexuální zombie. Šílené? Ale podobně GHB skutečně funguje, ačkoliv účinky se mohou samozřejmě lišit u každého z nás a také záleží na dávkování.
Určit správnou dávku je u této drogy celkem komplikované. Zatímco nízké dávky (0,5 – 1,5 gramů) působí antidepresivně, dávka od 1,5 do 2,5 gramů už výrazně zvyšuje sexuální citlivost a chování. Zároveň už ale vyšší dávkování od 2,5 gramů může způsobit hypnotický spánek, křeče a bezvědomí až smrt.
Už bych se v životě nenechal pozvat na nic. Přitom jsem na tom baru byl celou dobu s ním a vůbec si nevšiml, kdy mi to mohl do toho pití hodit.
Což je celkem mrazivý fakt, když si uvědomíme, jak tuto drogu zneužívají sexuální agresoři, kteří svým obětem drogu typicky nalijí do pití. Těžko přitom vezmou v potaz váhu oběti, nebo vypitý alkohol za večer, který radikálně zvýší možnost předávkování a zdravotních komplikací. Uživatelé přitom uvádí, že k dosažení potřebného účinku stačí jen velmi malé množství, odpovídající zhruba jednomu uzávěru od PET lahve.
Účinky drogy nastupují zhruba za 15 minut a trvají 3 až 4 hodiny. Oběť většinou působí euforicky, s agresorem se v této fázi může normálně bavit, flirtovat, být ve fyzickém kontaktu. Mnoho podobných sexuálních napadení tak zůstává bez povšimnutí i přesto, že oběť přišla do klubu obklopená svými přáteli. Kdo z nás by chtěl kamarádce bránit v seznamování s cizincem, když mezi nimi létají jiskry větší než silvestrovské petardy? Potom ani nepřekvapí, že spolu novopečený dokonalý pár opustí společnost…
„Poslední věc, kterou si pamatuji, byl rozhovor s kamarádkou, když jsem dopíjela poslední drink. Další vzpomínka, kterou mám – no, představte si, že máte oči obalené medem, všechno je jantarové, husté a pomalé. Potácela jsem se, hlasy lidí byly špatně slyšet a rozmazaně se slévaly dohromady. Šla jsem pryč a zkoušela volat kamarádům, ale nešlo to. Poslala jsem desítky nesrozumitelných vzkazů jako: Kde je princezna? Potom bylo už ráno, sedím někde na schodech, ztratila jsem brýle a nějak jsem se dostala domů. Moji spolubydlící umírali strachy. Měla jsem štěstí, že se mi nic nestalo a podařilo se mi utéct a schovat před tím, kdo mi to hodil do pití.“ Mila, diskuzní fórum Quora
Netýká se jen žen
O tom, že se predátorská droga GHB netýká zdaleka jen žen, jsem se dozvěděla od svého kamaráda Martina. Ten GHB považuje za stoupající trend i v gay komunitě. „Někdy jde o společnou domluvu kamarádů a GHB se používá jako doplněk na sex party. Rychle rozpustí úvodní rozpaky a prohloubí fyzický kontakt a sexuální zážitky. Ale často jde taky o to, že se staneš obětí a doslova nevíš, jak se to mohlo stát.“
V březnové noci jsem na sobě měl jen spodní prádlo, tričko a batoh, vůbec netuším, kde jsem nechal zbytek oblečení a boty. V tomhle stavu jsem jen v ponožkách běžel někam po ulici a nabrala mě policejní hlídka.
Martin před časem navštívil hudební klub Berghain v německém Berlíně. Byla to společná pařba party kamarádů, na kterou se všichni těšili. Tenhle industriální prostor se rozkládá na ploše více než 30 000 m². Proslul legendárními víkendovými parties, začínajícími sobotní půlnocí a končícími pondělním dopolednem. A čím ještě? Bohužel také masově rozšířenou konzumací GHB.
„Právě kvůli tomu, že ten klub je obrovský, jsme se s kamarády domluvili, že budeme vždycky minimálně po dvojicích, abychom se neztratili,“ začíná své vyprávění Martin. „Což jsme bez problémů dodržovali, hudba byla skvělá, padlo pár drinků.
Při cestě ze záchodu jsem se stavil na baru a zakecal se s příjemným mladým klukem. Pozval mě na drink, chvíli jsme kecali. Ještě si pamatuju, že byl fakt vtipný, lámal jsem se smíchy. V téhle chvíli mě taky naposled viděli kamarádi. Prý mě nechtěli rušit, což je s ohledem na další průběh asi to nejšílenější.“
„Pak už mám totální okno. Připadalo mi, že jsem v tmavé místnosti, kde se koná nějaký tajný obřad, ale asi je to úplná blbost. Narážím do stěn. Co si potom začínám vybavovat už přesně, je až to, že jsem utekl někam ven.
V březnové noci jsem na sobě měl jen spodní prádlo, tričko a batoh, vůbec netuším, kde jsem nechal zbytek oblečení a boty. V tomhle stavu jsem jen v ponožkách běžel někam po ulici a nabrala mě policejní hlídka. Byli hrozně milí, ptali se na jméno a co se stalo. A v tu chvíli mi došlo, že si nemůžu vzpomenout ani na své vlastní jméno!
Související…
Reklama
Ale našel jsem v batohu aspoň ten mobil, takže jsem díky tomu v appce Bookingu zjistil, kde máme ubytko, a pak se mi postupně vrátila paměť. Zavezli mě tam, kluci už byli na hotelu a zrovna řešili, že jim celou noc neberu telefon. Ráno jsem ještě zjistil, že ještě tu noc někdo nakupoval na moji kartu, a dodatečně jsem nahlásil i ztrátu dokladů.“
Poučení? „Už bych se v životě nenechal pozvat na nic. Přitom jsem na tom baru byl celou dobu s ním a vůbec si nevšiml, kdy mi to mohl do toho pití hodit,“ tvrdí Martin. Jak to máte s pozváním na drink vy? Přijali jste někdy sklenku od neznámého člověka v baru nebo klubu?
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
