Není se čemu divit, že se v poslední době umělé trávníky tak prosadily. Školy, obce, a dokonce i rodiče, kteří instalují domácí hřiště, si je vychvalují jako spolehlivý, čistý a bezúdržbový povrch na hraní. Studie provedená v laboratoři v Pensylvánii však naznačuje, že krásný a nevinně se tvářící umělý povrch může představovat skryté nebezpečí, zejména kvůli přítomnosti toxických chemických látek známých jako PFAS neboli „věčné chemikálie“.
Navrch huj...
PFAS neboli per- a polyfluoroalkylové látky jsou skupinou přibližně 15 000 chemických látek, které se hojně používají v různých průmyslových odvětvích k výrobě výrobků odolných vůči vodě, skvrnám a teplu. Tyto „věčné chemikálie“ si svou přezdívku vysloužily proto, že se rozkládají extrémně pomalu a mohou v životním prostředí – a v lidském těle – přetrvávat dlouhá léta. Jsou spojovány s řadou závažných zdravotních problémů včetně rakoviny, poškození jater, problémů s plodností a narušením imunitního systému.
Kromě syntetických trávníků se PFAS vyskytují v pitné vodě, potravinách, čisticích prostředcích, textiliích, papíru, barvách, hasicích pěnách, izolaci drátů a dalších látkách. Agentura EPA uvádí, že některé z těchto chemických sloučenin se mohou hromadit a zůstávat v lidském těle po dlouhou dobu.
Reklama
Umělá tráva se obvykle skládá z několika vrstev, včetně plastových travních stébel, podkladu, který drží stébla na místě, a výplně, která trávník zatěžuje. Podle odborníků se PFAS často používají ve výrobním procesu, aby pomohly vytvarovat a vytlačit plastové součásti trávníku. Když se tyto chemické látky oddělí od plastových čepelí nebo podložky, mohou se vstřebat kůží, mohou být vdechnuty, nebo dokonce vstoupit do těla otevřenými ranami.
Komu umělý trávník prospívá?
Nedávná studie, na kterou upozornila zpráva organizace Public Employees for Environmental Responsibility (PEER), zkoumala množství PFAS na kůži mladých fotbalistů, kteří hráli na umělém trávníku. Uvádí, že hladina jedné z nejnebezpečnějších sloučenin PFAS byla po hře na umělé trávě zvýšená u tří ze čtyř účastníků, v jednom případě se pak dokonce zdvojnásobila!
Tato zjištění vyvolávají kritické otázky ohledně bezpečnosti umělých trávníků, zejména v prostředí, kde jsou hlavními uživateli děti. Přestože studie byla malá a její výsledky předběžné, přidává se k rostoucímu počtu důkazů, které naznačují, že syntetický trávník nemusí být tak neškodnou alternativou, jak jeho zastánci (prodejci?) tvrdí.
Kyla Bennettová, spoluautorka studie a ředitelka vědecké politiky ve společnosti PEER, vyjádřila své obavy: „Pokládat hektary plastových trávníků je to poslední, co bychom pro sebe, naše děti i planetu měli v roce 2024 dělat. Chemikálie, které obsahují, se kůží vstřebají do těla dětí i sportovců, kontaminují půdu i podzemní vodu. Zaráží mě, že lidé o používání těchto produktů stále uvažují.“
Bližší pohled na rizika
Umělý trávník nepředstavuje problém jen kvůli PFAS. Mnoho syntetických hřišť stále používá výplň z rozemletých pneumatik, která může obsahovat těžké kovy, benzen, těkavé organické sloučeniny (VOC) a další karcinogeny. Tyto materiály mohou vypouštět škodlivé chemické látky do ovzduší a uvolňovat mikroplasty do okolních vodních toků, což dále přispívá ke znečištění životního prostředí.
Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) zahájila v roce 2016 vyšetřování chemických látek nalezených v recyklované drti pneumatik, která je běžnou součástí umělých trávníků.
Syntetické trávníky navíc vypouštějí vysoké množství metanu, silného skleníkového plynu, který přispívá ke změně klimatu. Zatímco zastánci umělých trávníků často vyzdvihují jejich ekologické výhody, například nižší spotřebu vody a eliminaci hnojiv, výroba, instalace a likvidace těchto povrchů s sebou nese významná ekologická a zdravotní rizika, obzvláště pro děti.
Začaly se také objevovat neoficiální důkazy, které dávají umělý trávník do souvislosti se zdravotními problémy profesionálních sportovců. Například několik bývalých hráčů baseballového týmu Philadelphia Phillies vyjádřilo obavy, že umělý trávník, na kterém hráli, mohl přispět k výskytu vzácných případů rakoviny mozku u jejich spoluhráčů. Tato tvrzení jsou sice stále předmětem vyšetřování, ale upozorňují na potenciální dlouhodobá nebezpečí syntetických povrchů. Mnohá sportoviště dokonce jejich použití zakázala.
Chrání (si) zákazníky?
Debata o tom, zda je umělý trávník bezpečnou a životaschopnou alternativou k přírodní trávě, stále pokračuje a obě strany mají silné argumenty. Zastánci umělého trávníku poukazují na jeho trvanlivost, nižší náklady na údržbu a celoroční použitelnost. Melanie Taylorová, prezidentka a generální ředitelka organizace Synthetic Turf Council, v dopise z června 2023 uvedla, že odvětví pracuje na vývoji životaschopných alternativ, které nejsou závislé na PFAS, ale tento přechod může trvat až do roku 2026. „Obce, školy, podniky a rodiny po celé zemi se rozhodují pro syntetické trávníky kvůli významným výhodám, které nabízejí, protože jsou dostupné po celý rok, jejich údržba je cenově dostupnější a chrání životní prostředí díky nižší spotřebě vody a chemických látek,“ uvedla.
Možná, že tohle není zase tak šílená představa, že?
Kritici však tvrdí, že tyto výhody nepřevažují nad možnými zdravotními riziky, zejména pro děti. Hřiště s přírodní trávou sice vyžadují větší údržbu, ale nepředstavují stejné chemické nebezpečí. Nabízejí měkčí a šetrnější povrch, který může snížit riziko zranění a poskytnout přirozenější prostředí pro hru.
Peter Wierzba, specialista na design společnosti Tough Turtle Turf, obhajuje používání umělých trávníků tvrzením, že výrobky jeho společnosti neobsahují přidané PFAS a že údržba přírodního trávníku s sebou nese řadu problémů, včetně používání škodlivých pesticidů a hnojiv. Podle něj „syntetický trávník snižuje používání pesticidů, hnojiv a benzínu a oleje z trávníkových zařízení“. Přesto odborníci jako Kyla Bennettová zůstávají nepřesvědčeni a domnívají se, že potenciální nebezpečí umělého trávníku zdaleka převažují nad jeho výhodami.
Mají si kde hrát?
Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) zahájila v roce 2016 vyšetřování chemických látek nalezených v recyklované drti pneumatik, která je běžnou součástí umělých trávníků. Přestože se na výsledky stále čeká, agentura EPA uvedla, že její zjištění by neměla být interpretována jako definitivní posouzení rizik.
Na to, zdali jsou syntetické trávníky bezpečné, nebo ne, si tedy budeme muset počkat. Než však bude jasno, bylo by moudré přehodnotit používání umělých povrchů na místech, kde si hrají děti, a zvolit raději přírodní trávu nebo jiné bezpečnější alternativy.
Ostatně, zkusili byste nabídnout pastvu na umělém trávníku vaší koze?
foto: Freepik, Shutterstock, zdroj: Autorský článek
