Ilona má na první pohled vše – je krásná i úspěšná, časopis Forbes ji zařadil mezi nejvlivnější ženy v českém realitním prostředí. Dlouhá léta se věnovala podnikání v oblasti realit a zastávala vysoké pozice. Pracovní stres byl u ní na denním pořádku a své kariéře obětovala téměř vše. Postupně se u ní začala projevovat vyčerpanost, zklamání z fungování firmy s partnerem a osobní nespokojenost. Tento stav ji přiměl k tomu, aby si vzala několik měsíců pauzu a odjela na sabatikl do Kostariky. Tam se zaměřila na sebe, na zlepšení svého fyzického i duševního zdraví.
Po návratu však přišla další těžká zkouška – lékaři jí diagnostikovali rakovinu plic. Své zkušenosti nyní sdílí veřejně, zejména prostřednictvím neziskové organizace Moje plíce, kterou založila na podporu pacientů s tímto onemocněním.
Jak jste se dozvěděla o své diagnóze rakoviny plic? Co pro Vás bylo nejtěžší na začátku léčby?
O diagnóze jsem se dozvěděla v roce 2021, paradoxně po čtyřměsíčním sabatiklu, kdy jsem se cítila skvěle. Jediné, co mě trápilo, bylo mírné zadýchávání při běhu, a tak jsem podstoupila sportovní zátěžový test, který ukázal omezenou kapacitu plic. Vzhledem k tomu, že jsem prodělala covid v roce 2020, mi doporučili post-covidové vyšetření. Šok přišel, když lékaři objevili zhoubný nádor. Nejtěžší bylo čekání na výsledky biopsie po operaci, které měly určit stádium nemoci. To stádium rozhoduje o další léčbě a prognóze. Díky novým metodám a lékům se ale i v těžších případech šance na přežití zvyšují. Když jsem se dozvěděla, že se jedná o stádium I., všechny obavy se rozplynuly. Brala jsem to jako překážku, kterou jsem překonala, a šla jsem dál.
Ilono, nikdy jste nekouřila, přesto jste onemocněla rakovinou, která je typická především pro kuřáky. Jak jste vnímala svou nemoc jako nekuřačka?
Přiznávám, že v prvních chvílích jsem zažívala frustraci a naštvání. Jako nekuřačka jsem si myslela, že rakovina plic mě nemůže potkat – dbala jsem na své zdraví, chodila na prohlídky a starala se o sebe. Ale nakonec jsem pochopila, že tato nemoc může postihnout kohokoli, bez ohledu na životní styl. Dnes vím, že až 20 % všech pacientů s rakovinou plic jsou nekuřáci.
Nemoc se nevyhýbá ani nekuřákům, celková čísla rostou.
Stále je mezi námi mnoho kuřáků. Myslíte, že tato nemoc se týká hlavně jich?
Rozhodně ano. Kouření výrazně zvyšuje riziko vzniku rakoviny plic, což potvrzují i statistiky: 80 % pacientů s touto nemocí jsou kuřáci či bývalí kuřáci. To je důležité si uvědomit, protože mnozí bývalí kuřáci mají pocit, že jsou mimo riziko, a často nechodí na preventivní vyšetření. I bývalý kuřák však může onemocnět. Tento fakt je třeba nepodceňovat a prevence by měla být prioritou.
Nemoc ovšem postihuje i nekuřáky a čísla bohužel rostou, zejména u žen. To považuji za velký problém, protože příčiny nejsou zcela jasné a neexistuje specifická prevence pro tuto skupinu.
Jaký dopad měla nemoc na vaši psychiku? Byly momenty, kdy jste si říkala, že už nemůžete dál?
Překvapivě dlouho jsem si nepřipouštěla, že jsem vážně nemocná. Možná proto, že jsem se fyzicky cítila dobře, jsem si plně uvědomila vážnost situace až při čekání na operaci a výsledky histologie. Právě v těchto chvílích přišla největší úzkost a strach.
Měla jsem štěstí, rakovinu mi odhalili v raném stadiu.
Můžete popsat léčbu, jak jste zvládala chemoterapie atd.?
Měla jsem obrovské štěstí, protože nemoc byla odhalena ve velmi časném stádiu. Bylo mi diagnostikováno první stádium rakoviny, což umožnilo chirurgický zákrok bez nutnosti další léčby. Podstoupila jsem lobektomii, tedy odstranění jednoho plicního laloku. Bez této včasné diagnózy by mě čekala mnohem náročnější cesta a smutnější příběh – kdoví s jakým koncem.
Založila jste spolek na podporu lidí s rakovinou plic. Co Vás k tomu vedlo a jaké byly první kroky při jeho vzniku? Jaký význam má podle Vás podpora a sdílení zkušeností mezi pacienty s rakovinou, především těmi, kteří kouřili?
K založení spolku Moje plíce mě vedla moje vlastní zkušenost s touto nemocí a šok, že se může týkat i nekuřáků.
O svou zkušenost jsem se podělila na svém instagramu a v prvním veřejném rozhovoru. Můj příběh si přečetla Lucie, která měla podobnou zkušenost, a kontaktovala mě. Poté jsem oslovila Robina, kterému bylo 28 let, byl nekuřák a také onemocněl. Toto sdílení a vzájemná podpora byly základními myšlenkami při zakládání spolku – ukázat, že nejsme jediní a že existuje mnoho dalších, které můžeme varovat nebo jim pomoci. Snad i tímto sdílením.
S kolegy ze spolku Moje plíce.
Byla jsem překvapená, že na rakovinu plic, na kterou v Česku ročně umírá přes 6 500 osob, což je nejvíce ze všech onkologických onemocnění, není dostatečně upozorňováno. Zároveň jsem si uvědomila, že není mnoho organizací, které se touto problematikou výhradně zabývají.
Jsme v podstatě jediným spolkem v České republice, který se věnuje výhradně rakovině plic. Sdílení zkušeností s dalšími pacienty, včetně těch, kteří také nebyli kuřáci, mi ukázalo, jak důležitá je podpora a vzájemná pomoc. To mě motivovalo k tomu něco udělat. Dnes slavíme první rok fungování.
Spolek hraje klíčovou roli nejen v podpoře pacientů a jejich blízkých – pečujících osob – ale také v obhajobě jejich práv a zprostředkování dialogu s lékaři a odborníky. Snažíme se zlepšit dostupnost a kvalitu péče z pohledu pacientů, bez ohledu na to, zda jde o kuřáky nebo nekuřáky.
Jakým způsobem se snažíte prostřednictvím svého spolku oslovit kuřáky a přimět je k zamyšlení nad svou závislostí?
V rámci listopadové kampaně „Nekašli na to“ se zaměřujeme na osvětu. Oslovujeme nejen kuřáky a bývalé kuřáky, ale i jejich blízké, kteří mohou hrát klíčovou roli v rozhodnutí podstoupit vyšetření. Informujeme o poměrně novém programu časného záchytu karcinomu plic. Jde o screening plic, který byl celoplošně spuštěn v lednu 2022.
Donedávna platilo, že rakovina plic se obtížně léčí, a většina pacientů umírala do pěti let od diagnózy. To se naštěstí mění a smutné statistiky úmrtnosti by mohly být mnohem povzbudivější, kdyby lidé nestrkali hlavu do písku a chodili na prevenci.
Toto bezplatné, bezbolestné preventivní vyšetření pro rizikovou skupinu kuřáků a bývalých kuřáků ve věku 55–74 let bohužel stále podstupuje málo z nich. Buď o něm nevědí, nebo mají strach z výsledku. Donedávna totiž platilo, že rakovina plic se obtížně léčí, a většina pacientů umírala do pěti let od diagnózy. To se naštěstí mění a smutné statistiky úmrtnosti by mohly být mnohem povzbudivější, kdyby lidé nestrkali hlavu do písku a chodili na prevenci.
Pokud je nemoc diagnostikována včas, tedy v raném stádiu, nabízejí se různé možnosti úspěšné léčby. Nejšetrnější je paradoxně operace, přičemž rekonvalescence je díky nové metodě robotické operace velmi rychlá. Průlomové jsou také nové cílené imunoterapie a bioléčba.
Využíváme sociální sítě a spolupracujeme s ambasadory z řad herců, zpěváků a veřejně známých osobností, abychom šířili povědomí o rizicích rakoviny plic a významu prevence. Pořádáme akce a workshopy.
Média hrají zásadní roli v tom, že naše poselství dostávají mezi širší veřejnost, včetně regionů.
Existuje nějaká konkrétní zkušenost, kterou byste chtěla sdílet s lidmi, kteří jsou v podobné situaci, ať už bojují s rakovinou, nebo se snaží přestat kouřit?
Každý člověk reaguje jinak a nemoc prožívá po svém, takže neexistuje univerzální návod, jak to zvládnout. Chtěla bych ale vzkázat všem, kdo procházejí náročným obdobím, že v tom nejsou sami. Ať se nebojí oslovit nás nebo jinou podobnou organizaci. Udržet si pozitivní mysl je velmi důležité, protože může hrát klíčovou roli při zvládání léčby.
Pozitivní mysl může v léčbě sehrát klíčovou roli.
Pokud se cítí, že situaci sami nezvládají, je důležité vyhledat psychologickou podporu. Těm, kteří se rozhodují, zda přestat kouřit, doporučuji obrátit se na odborníky, například Společnost léčby závislosti na tabáku, která má pobočky po celé republice, nebo využít národní linku pro odvykání. Pomoci může také dechové cvičení, změna návyků, více sportu, otužování a podpora rodiny a přátel. Závislost na tabáku je nemoc, ale dá se zvládnout.
Jaké techniky nebo způsoby jste využívala pro zvládání stresu a úzkosti během léčby? Pomáhaly Vám třeba skupinové terapie?
Velmi mi pomohla jóga a dechová cvičení, která mi pomáhala zvládat stres, úzkost a nespavost. Dechová cvičení mě také připravila na operaci a pomohla mi rychle se zotavit po ní. Věnuji se také meditacím a používala jsem techniku „programování mysli na pozitivní výsledek“. Jsou různé techniky, které postupně představíme i na našem webu Moje plíce. Neocenitelná je vždy podpora okolí. Měla jsem velké štěstí, že můj manžel, přátelé a rodina mi byli nablízku.
Jak se změnil Váš pohled na zdraví obecně po prodělání rakoviny?
Začala jsem si zdraví více vážit. Zdraví je to nejcennější, co máme, a neměli bychom ho brát jako samozřejmost. Uvědomila jsem si, jak důležité je naslouchat svému tělu, starat se o něj a být aktivní v prevenci. Zdraví je v našich rukou a je na nás, abychom za něj převzali odpovědnost – ne na lékařích, státu nebo systému. Iniciativa musí začít u nás samotných. Nyní se více zaměřuji na dlouhověkost a zdravý životní styl, což je součástí mého poslání jako ambasadorky zdraví.
Jakou roli hrála psychologická podpora, ať už od rodiny, přátel nebo odborníků, ve Vašem uzdravování?
Podpora od rodiny a přátel byla pro mě klíčová. Ačkoli jsem nevyhledala odbornou psychologickou pomoc, věřím, že je velmi důležitá. Ráda bych viděla, aby se psychologická podpora stala běžnou součástí léčby, nejen pro pacienty, ale i pro jejich blízké.
Co byste poradila těm, kteří kouří a myslí si, že je rakovina plic nemůže postihnout?
Kouření zvyšuje riziko rakoviny s každou cigaretou. A nejen rakoviny plic, výčet rizik kouření je dlouhý. Mladá generace by měla vědět, že u žen i mužů snižuje např. plodnost. Nejlepší, co mohou kuřáci udělat pro sebe i své blízké, je přestat. Kuřáci často své blízké vystavují riziku, protože i dlouhodobé pasivní kouření může být příčinou vzniku rakoviny plic nebo jiného plicního onemocnění.
Jak dnes vnímáte svůj život po uzdravení a co Vám osobně přináší práce ve spolku?
Vnímám svůj život s velkou vděčností a snažím se žít s větší lehkostí než dřív. Snažím se nespadnout zpět do „honby za zlatou rybkou“ a věnovat se tomu, co má skutečný smysl. Můj život po uzdravení je pro mě druhá šance žít naplno. Uvědomuji si hodnotu každého dne a práci v organizaci Moje plíce nevnímám jako práci, ale jako poslání. Je to hřejivý pocit pomáhat ostatním pacientům a inspirovat je k tomu, aby se nevzdávali. A i když je někdy práce náročná, potkala jsem díky tomu mnoho zajímavých lidí a moje nová cesta mě posouvá stále dál.
Jakou podporu byste si přála více od společnosti pro lidi, kteří se léčí z rakoviny plic?
Přála bych si více empatie a informovanosti. Společnost by měla pacienty podporovat, ne je soudit. My i ostatní zakládající členové spolku jsme příkladem toho, že rakovinou plic může onemocnět opravdu každý, bez ohledu na věk či to, zda kouří, nebo ne.
Reklama
foto: se svolením Ilony Mančíkové, zdroj: Autorský článek
