Zdravotním trendům v posledních letech vévodí Ozempic, který se proslavil nejen jako zázračný lék na hubnutí, ale také jako časovaná bomba, ohrožující zdraví i zdravý rozum. Příběhy celebrit, které jeho svodům podlehly a doplácí na ně buď nezdravým vzhledem, nebo přímo více či méně závažnými zdravotními problémy, už se ani neřadí mezi skandální zprávy, jak jsme si na ně zvykli.
Co je ale mnohem děsivější, je skutečnost, že problém Ozempicu se začíná dostávat i mezi „běžné smrtelníky“. Své o tom ví Lucie Tvrdoňová, výživová poradkyně a fitness trenérka, majitelka firmy Krabičkujeme a spoluzakladatelka projektu CvičkyOnlajn. Navzdory tomu, že jejím povoláním a posláním, jak sama říká, je pomáhat lidem v tom, aby byli zdraví, naučili se dobře jíst a měli se rádi, za ní jedna z kamarádek v jejím bezprostředním okolí nepřišla, neporadila se a místo toho zvolila zkratkovité řešení. Ozempic. A skončila v nemocnici.
S Lucií jsme si povídali o tom, v čem a proč mohou být taková zkratkovitá řešení nebezpečná, proč se k nim lidé uchylují a kudy vede cesta ven.
Jak moc jsi věděla o případech a oblíbenosti užívání Ozempicu jako léku na hubnutí, jako trendu celebrit?
Zaregistrovala jsem, že se o Ozempicu začalo hodně mluvit ve spojení s celebritami. V médiích, na sociálních sítích, na TikToku... Ale popravdě jsem to brala jako něco, co se děje „tam venku“, ne u nás. Rozhodně mě nenapadlo, že se to dotkne někoho v mém nejbližším okolí. O to větší šok to pak byl.
Co ti jako první proběhlo hlavou, když se k tobě donesla ta zpráva?
Upřímně? Byla jsem rozčilená. A taky smutná. Nedokázala jsem pochopit, že kamarádka, která nemá cukrovku, bere lék, který je na ni přímo určen. Moc mě mrzelo, že si neřekla o pomoc. Ráda bych jí byla oporou i rádcem, mentorem i koučem.
Reklama
Ale hlavně přítelkyní, která jí pomůže bezpečně a zdravě dosáhnout cíle, po kterém tolik touží. Ale místo toho si nechala předepsat lék, který jí v konečném důsledku způsobil kolaps.
Bývalí uživatelé Ozempicu si stěžují na záchvatovité přejídání, dále na zvracení likvidující žaludek, svalové křeče, bolesti kloubů i zad nebo i na závažnější potíže, jako jsou poškození jater, slinivky nebo i zraku. Co konkrétně způsobil tvojí kamarádce, co ji přivedlo do nemocnice, pokud to můžeš zmínit?
U ní to byl jasný kolaps z vyčerpání. Její tělo nemělo dost energie, protože kvůli potlačení hladu jedla extrémně málo. Byla dehydratovaná, ztrácela svalovou hmotu, měla silné závratě a zvracela. Tělo se prostě složilo. Musela být hospitalizovaná a dostávat výživu a tekutiny infuzně.
Jak dlouho ho užívala a co ji k tomu vedlo?
Užívala ho jen pár týdnů. Myslela si, že to zvládne, že to bude jednoduchý způsob, jak „trochu zhubnout“.
Cos jí na to, jako specialistka na zdravý životní styl, vlastně řekla ty?
Já jsem jí vysvětlila, proč je to hloupost. Že její tělo potřebuje živiny. Ne pilulky. Tohle není cesta. Vím, že to nemyslela zle. Byla zoufalá a nedomyslela následky. Jen chtěla výsledek. Ale zvolila cestu, která byla nebezpečně krátká.
K čemu jste společně došly?
K tomu, že už žádné zkratky. A že když bude chtít změnu, půjdeme na to společně. Pomalu, vědomě, bezpečně. Neříkám, že to bude snadné. Ale bude to skutečné a trvalé. A hlavně zdravé. Samotnou ji její stav vyděsil natolik, že už po pilulkách nikdy nesáhne.
Setkala ses během své výživové praxe ještě s nějakým podobným případem?
Setkala jsem se s jinými extrémními případy. Ne přímo s Ozempicem, ale s různými „zázračnými“ prášky, koktejly a detox plány, které slibují rychlé výsledky.
Ozempic blokuje pocit hladu, takže člověk jí méně a hubne. Jenomže po vysazení se pocit hladu dostaví v mnohem intenzivnější podobě.
Před pár lety to byla jiná kamarádka, která zkusila tabletky, kterým se říkalo zlatá vejce. Také skončila v nemocnici. Způsobila si doživotně cukrovku 2. stupně.
Mají tato zkratkovitá řešení něco společného?
Ano. U těchto zkratek je vždy jedno společné. Obrovské očekávání a pak velké zklamání, často i poškození zdraví a vztahu k jídlu.
Ozempic je samozřejmě lákavá nabídka. Zjednodušeně řešeno blokuje pocit hladu, takže člověk jí méně a hubne. Jenže když Ozempic vysadí, pocit hladu se dostaví v mnohem intenzivnější podobě. Následuje přejídání a jojo efekt. Aby Ozempic fungoval, nesmí se vysadit. Je to tak?
Přesně tak. Jakmile ho vysadíš a nemáš nastavené zdravé návyky, vrací se hlad. Často ještě silnější. Tělo si žádá, co mu chybělo. A tím se spouští přejídání, jojo efekt a psychické výčitky.
Co je konkrétně na tomto podle tebe, z pohledu výživářky, nebezpečné?
Člověk má pak pocit, že selhal, a upadá do depresí. Je velmi jednoduché nejíst, když bereš blokátor hladu, ale ve chvíli, kdy ho vysadíš, nejsi dost silná na to, abys odolala tomu obrovskému deficitu a vše nezačala dohánět.
V čem myslíš, že je Ozempic nebezpečnější než jiné „prášky“ na hubnutí?
Na rozdíl od běžných doplňků stravy je to opravdu silný lék. Ovlivňuje hormony, signály hladu, trávicí systém. Zásadně mění vnitřní nastavení těla. Nejde o nějaký spalovač. Je to zásah do metabolismu, který má smysl u nemocných, ne u zdravých lidí.
Když je něco označeno jako „lék“, dává to lidem falešný pocit bezpečí.
Jakou roli podle tebe hraje skutečnost, že se tváří jako skutečný „lék“, když se užívá na cukrovku?
Hodně velkou. Když je něco označeno jako „lék“, dává to lidem falešný pocit bezpečí. Navíc pokud ti to předepíše lékař, kterému důvěřuješ, neřešíš vážná rizika. Dle mého lidé zapomínají, že lékaři to mají psát diabetikům. Ne každému, kdo chce zhubnout.
Proč se lidé uchylují k takovým zkratkám, i když mohou ohrozit vlastní zdraví?
Protože jsou unavení. Z diet, z pokusů, z neúspěchů. A taky proto, že společnost je nastavena na rychlé výsledky. Lidé pak ztrácí trpělivost a víru v pomalou, ale zdravou cestu. Chtějí všechno hned a snadno.
Existuje nějaká skutečně účinná prevence?
Prevence je v informovanosti. V tom, že se o tom otevřeně mluví. Že ukazujeme reálné příběhy. A taky v tom, že vytváříme prostředí, kde je normální chtít změnit životní styl, a ne se za to stydět.
Jak lidem ukázat, že to jde i jinak? A hlavně, jak je namotivovat, aby do toho šli a neničili si zdraví?
Motivace musí jít ruku v ruce s pochopením, že nejde jen o to vypadat jinak, ale cítit se lépe ve svém těle.
Je pravda, že člověk musí tu změnu sám chtít, že ona změna se musí odehrát nejprve a primárně v mysli?
Ano, všechno začíná v naší hlavě. Pokud člověk sám nechce, nic ho dlouhodobě neudrží.
Lucie Tvrdoňová
Specialistka na zdravý životní styl, milovnice dobrého (a kvalitního) jídla, tance a pohybu. Výživová poradkyně, zakladatelka a majitelka firmy Krabičkujeme na krabičkovou dietu, spoluzakladatelka online tanečního a fitness programu CvičkyOnlajn. Její filosofií je naučit lidi, aby se o sebe uměli starat tak, aby byli zdraví a měli se rádi.
Jenže jak tomu člověku pomoci, aby k něčemu takovému došel?
Pomoci mu můžeme tím, že mu nasloucháme. Nesoudíme. Dáváme mu prostor, podporu a ukazujeme cestu, která je realistická. Malými kroky, lidsky, ne dogmaticky.
Vezměme modelový příklad. Člověk je v něčem zacyklený, není mu v tom dobře, ale v podstatě je to jeho komfortní zóna. Kvůli Ozempicu nemusí nic měnit, jen si vezme pilulku. Bez pilulky musí jinak jíst, začít se hýbat, on na to přece nemá čas ani energii. Jak takového „zacykleného“ a v podstatě nešťastného jedince přivést k uvědomění, že ta změna mu pomůže, že má smysl?
Nejdřív ho potřebujeme pochopit. V čem se cítí zacyklený, co ho brzdí, čeho se bojí. A pak ho ujistit, že změna není o dokonalosti, ale o směru. O dlouhodobém vytrvání. O budování nových zvyků. A o tom, co je opravdu důležité. Být zdravý, žít šťastně a přinášet nějakou hodnotu svému okolí. A že to může jít i bez bolesti, hladovění a stresu. Bez ubližování sama sobě.
Nějaké slovo na závěr?
Jediné, co bych ještě chtěla zmínit, je to, že každý člověk má svůj příběh. Někdy sáhne po takové zkratce ne proto, že by byl nezodpovědný, ale protože je unavený, ztracený, nebo zoufalý. Možná má za sebou roky neúspěšného hubnutí, tlaku okolí, vnitřního boje se sebepřijetím. A v takové chvíli mu taková zázračná pilulka může připadat jako poslední naděje. Snažme se nesoudit, ale pochopit. A potom laskavě ukázat správný směr.
