S větší ekonomickou nezávislostí jedinců, hlavně žen, se stále více a více rozšiřuje fenomén lidí, kteří jsou single. Zároveň však panují jisté předsudky, že pokud je především žena sama, jde o životní katastrofu anebo příznak absolutní „neschopnosti“. O tom, jak ulovit chlapa, byl napsán milion tlustých knih, ale je single život skutečně ultimátní selhání a životní tragédie?
Kdysi se mi velice líbila věta jednoho z mých mentorů: „Nemůžeš být ve zdravém vztahu, pokud neumíš být single.“ Pro mě to byla tehdy, po 12 letech parterství, z toho 9 letech v manželství, dost nepřijatelná myšlenka. Vnímala jsem svoji primární roli – být něčí partnerkou a „my“ byl jediný stav bytí, který mi dával smysl. Jenže zpětně mu musím dát za pravdu. Nepopírám v žádném případě, že život v láskyplném vztahu je asi nejkrásnější forma bytí, ale jsem přesvědčena o tom, že první vztah, který musíme úspěšně vybudovat, aby mohly fungovat i ty další, je ten, který máme sami se sebou. Ten se totiž nejlépe projeví právě, když žijete single.
Přijmout sebe sama
Stav single je opravdu skvělou příležitostí k tomu poznat sama sebe, svá zranění, své slabiny a je užitečný i pro nalezení bolavých míst – abychom je zahojili. Jinak totiž můžeme mít v partnerství tendenci pro sebe navzájem fungovat jako jistý „emoční heroin“, kdy potřebujeme pravidelné dávky ujištění, že jsme milováni, abychom se cítili OK, čímž vytváříme nezdravou závislost.
Ve chvíli, kdy jsme single a dokážeme se zamilovat sami do sebe, úspěšně pečovat o své potřeby a dávat si sami základní pocity přijetí, lásky a uznání, stavíme si tak skvělý základ pro zdravý vztah s partnerem.
Dokonalý vztah totiž není vzájemnou závislostí ve smyslu „já bez tebe nepřežiju!“, ale tvořivá symbióza zakládající na tom, že „já tě nepotřebuji, ale já tě CHCI! A vím, že spolu jsme schopni vytvořit mnohem více než každý zvlášť“. Jsme 1 + 1 = 125.
foto: archiv, zdroj: Cesta extáze
