Výzkum psycholožky Belly DePaulo ukázal, že lidé lžou v každé páté interakci s druhými. Partneři si pak neříkají pravdu při každé třetí a manželé zase při každé desáté.
„Zapírat, zapírat, zapírat. A když to praskne, zapírat stejně,“ tvrdil údajně sexuolog Miroslav Plzák – byť se mi nikdy nepodařilo zjistit kdy a kde. Lháři si ale musí pamatovat všechny své lži, což je často dost stresující. Vnitřní neklid plynoucí z neupřímnosti narušuje vzájemnou intimitu, důvěru, blízkost, tudíž i sdílení a společné štěstí. Někteří lidé jsou na takové chování lépe připraveni, jiní ho nejsou schopni.
I bílé lži a dobře myšlené neupřímnosti se mohou obrátit proti nám. Jako příklad si posloužím svým otcem. Když se matka zeptala: „Chceš s námi jet na taneční představení?“ souhlasil. Během celého výletu byl ale nevrlý, vadilo mu, že na něm musí být. I když se rozhodl jet pro „klid v rodině“, sám tento klid rozrušil, když se zachoval proti své přirozenosti.
Lhaní se nevyplácí. Mnohdy se mohou lži obrátit proti vám
Síla upřímnosti
„Pochopila jsem, že zranitelnost, kterou jsem vždycky cítila, je největší silou, jakou člověk může mít. Nemůžeš zažít život, aniž bys ho pocítil. Naučila jsem se, že být vůči někomu zranitelná není slabost, ale síla,“ říká Elisabeth Shue. Jakkoliv je upřímnost ve vztahu důležitá, rozhodně není snadná. Bojíme se druhému odhalit své slabiny, abychom před ním nevypadali špatně. Bojíme se mu říct pravdu, abychom mu neublížili. Sám jsem málem vyrazil se svojí přítelkyní na dovolenou do Nizozemí jenom proto, abych jí udělal radost. Naštěstí jsem na poslední chvíli přiznal, že se mi do Nizozemí vůbec, ale vůbec nechce, a dal jí možnost, aby jela s někým jiným. Nechybělo mnoho a zopakoval jsem chybu svého otce. Zachránila mě právě upřímnost. Existuje ale i opačný extrém. Přehnaná upřímnost.
Nezraňující pravdivost
„Často slýchávám: ‚Potřebuji být stoprocentně upřímná ohledně toho, jak se cítím a co se uvnitř mě děje. Pokud nemůžu být upřímná, potom mi za to ten vztah možná nestojí‘,“ řekla psychoterapeutka a partnerská poradkyně Yagi Tramontini. Jenomže náš vnitřní jazyk je obvykle emotivní, a tudíž poměrně ostrý. Když je vysloven nahlas, může zranit. Je důležité umět formulovat své myšlenky bez toho, aby byly zraňující, ale zároveň pravdivé. V tom vám pomůže, když se zaměříte na detaily. Porovnejme dvě věty: „Chováš se ke mně jako hovado“ a „Nelíbí se mi, že si ze mě na veřejnosti děláš legraci“. Jak píše Yagi Tramontini: „Je důležité rozlišovat mezi ‚být upřímný‘ a ‚být ohleduplný‘.“ Její rada? Soustředit se na win-win situaci.
V komunikaci je důležité najít oboustranně výhodné řešení, s nímž budete oba spokojeni
Obě strany vyhrávají
Lidé často uvažují ve vztahu výhra – prohra. Jedna strana má pravdu, druhá se mýlí. Jedna pochybila, druhá jednala správně. Jenomže co když obě strany mají svoji pravdu? Snažte se radši dosáhnout situace, kdy vyhrávají obě strany. A nepleťte si ji s kompromisem, kdy volíte vykastrované řešení, s nímž není spokojený nikdo. „Mít odvahu a soudnost v komunikaci společně s vírou, že můžete najít oboustranně výhodné řešení, s nímž budete oba spokojeni, má sílu změnit váš vztah k lepšímu,“ věří Yagi Tramontini.
foto: Shutterstock, zdroj: APA PSYC NET
