Psycholožka Carolyn Cates z New York University zjistila, že čtení pohádek dětem již od kojeneckého věku vede později k lepší gramotnosti a větší slovní zásobě. Starší baltimorská studie z roku 1996 dokonce potvrzuje, že když se s dětmi hodně mluví první tři roky jejich života, mají větší IQ, jsou lepší čtenáři a lépe píší. Pokud jste si tedy dosud říkali, že na pohádky je ještě čas – tak teď již na nic nečekejte.
Cates ve svém aktuálním výzkumu sledovala 260 rodičů a jejich dětí od narození až po vstup do školy. Ve věku 6, 14 a 24 měsíců vedla s rodiči rozhovory, aby zjistila, jak často čtou svým dětem pohádky, kolik mají doma knih, jestli si s dětmi povídají o příběhu, který čtou, ukazují si obrázky z knih apod. Nezaměřovala se tedy jen na množství stráveného času nad knihami, ale také na kvalitu tohoto času. Z následného vyhodnocení se zjistilo, že kvalita i kvantita předčítání dětem se odráží v pozdější slovní zásobě a schopnostech psaní. Děti, kterým se často četlo, byly lépe připravené na výuku čtení a psaní oproti ostatním.
Děti, kterým je čteno od kojeneckého věku, mají mimo jiné lepší slovní zásobu
I když nemluví, už se učí
Ačkoliv můžeme namítnout, že ve věku 6 měsíců dítě ještě ani nemluví, tak proč bychom se namáhali se čtením pohádek – důvodů je mnoho. Jedním z hlavních argumentů je fakt, že sice dítě ještě nemluví, ale už se učí! Stejně jako vnímá váš hlas, když s ním mluvíte, tak vnímá i vyprávění, které mu předčítáte. Rytmizace veršů, opakování příběhů a slov je pro tvoření dětské slovní zásoby velice důležité. Podle baltimorské studie může rozdíl v počtu slov, která děti slyší od narození až do věku tři let, dosahovat až 3 milionů! A je jasné, že takový rozdíl se na slovní zásobě chtě nechtě projeví… Zde tedy platí zásada – čím více, tím lépe.
Jak číst dětem
Abychom dětem pomohli se slovní zásobou, není nutné předčítat jim Aristotela pětkrát týdně hodinu před spaním. Čím je dítě menší, tím kratší dobu udrží pozornost. Ideální je tedy věnovat čtení pouze tak dlouhou chvíli, dokud má dítě zájem a kdy vás poslouchá, a délku četby nelámat přes koleno. Ke čtení jsou samozřejmě vhodné pohádky, říkanky a hlavně něco, co bude bavit vás i vaše dítko.
Kojenci i když nemluví, tak se učí
R. E. A. D.
Zkratka R. E. A. D. byla vytvořena jako nápověda pro rodiče, jak nejlépe stimulovat své děti při čtení. R zde zastupuje anglické „repeat“ neboli opakovat. Nebraňte se tedy, pokud po vás vaše dítě bude chtít tu samou pohádku po stopadesáté (bez přehánění). Opakování dětem pomáhá učit se nové významy slov, mohou s vámi lépe spolupracovat, učí se předvídat děj a prostě je to baví číst pořád dokola. E zastupuju „enthusiasm“ neboli nadšení – budete-li při čtení vyzařovat pozitivní emoce, bude si i vaše dítě do budoucna spojovat čtení s příjemným pocitem a bude mít ke knihám vybudovaný kladný vztah. A jako „attention“ neboli pozornost – zajistit si dětskou pozornost je někdy více než obtížné. Při čtení vám mohou pomoci obrázky, povídání o příběhu, poukazování na zajímavá slova, rytmy, verše apod. Poslední je D, které zastupuje „drawing“ čili kreslení, ze kterého se časem vyvine psaní a z toho se může objevit zájem o čtení. Nechme tedy děti vyjádřit se skrz prostor na papíře – otevíráme jim tím cestu k lepší budoucnosti.
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
