Ze stromu jsem rychlým škubnutím utrhla šťavnatou broskev. Její šťáva mi stéká po bradě, kape na šaty a rychle se vsakuje do země. Jsem zralou ženou na vrcholu a sklízím první plody svojí práce. Jsem životodárnou silou, jsem krví ve tvých žilách a mízou v útrobách stromů. Jsem tou, která dává životu smysl a nabádá tě k tvoření. Jsem ztělesněním hojnosti a blahobytu. Bohatstvím, na které je každá banka krátká. Jsem nezachytitelná, a přitom všudypřítomná. Najdeš mě v něžnosti úsměvu, mateřské náruči i laskavém pohlazení. Jsem zvyklá spíš dávat než brát. Jenže co s tím vším, když láskou přetékám?
Nedala jsem příliš? Občas v té radosti z dávání zapomínám na sebe a proberu se až na konci svých sil. Tak takhle ne, musím se zastavit a doplnit energii. Stačí mi chvilička. Hlavně se úplně nevyčerpat. Protože kdo by tu pak pro mé děti zbyl? A kdo by se spolu s nimi radoval z další úrody? S vděčností děkuji matce zemi za její dary. Děkuji za hojnost a za to, že mám schopnost plodit. Děkuji, že tady mohu být. Pro radost svou i svých blízkých.
Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Říkají mi Živa.
Životodárná síla
Bohyně Živa mezi nás přichází v létě. Jde o slovanskou bohyni plodnosti, úrody a života, bohyni-matku spojenou s první sklizní. Přináší s sebou ohromné kvality, kterými jsou štědrost, vděčnost, hojnost, plodnost a vše, co se týká mateřství. Jejími klíčovými tématy jsou těhotenství, porod, kojení a výchova dětí.
Kdykoli pak cítím nedůvěru v sebe samu v otázkách, které se týkají těhotenství nebo mateřství, případně když mému životu chybí hojnost, mohu požádat o pomoc právě bohyni Živu. Živa je totiž dávajícím aspektem bohyně matky. Tou rodící, kojící a dávající. Matka ze svého těla dává dítěti mléko, což je na jednu stranu hodně vyčerpávající, ale na stranu druhou je to jedna z nejkrásnějších věcí, co se svým tělem může žena dělat.
Dopřávám si dostatek spánku? Kvalitní jídlo? Potřebuji víc času pro sebe, s kamarádkami, se svým mužem nebo se svými dětmi?
Mateřství jako takové je obdobím plným dramaticky rozličných pocitů. Může být časem plným lásky a radosti, ale také obdobím, kdy je pro ženu velice snadné dostat se do depresí a na absolutní hranice svých sil. A právě v tomto čase nám bohyně Živa připomíná, jak důležité je nezapomínat samy na sebe, a že máme totéž, co dopřáváme našim dětem, potažmo celému světu, dopřát i samy sobě. Hýčkat se a dopřát sama sobě to, co potřebuji. Dopřávám si dostatek spánku? Kvalitní jídlo? Potřebuji víc času pro sebe, s kamarádkami, se svým mužem nebo se svými dětmi? Stanovila jsem si pevné životní mantinely, které mi dodávají sílu a výživu, abych já mohla vyživovat dál?
Hodnota mateřství
Spolu s oslavou sklizně v období bohyně Živy oslavujeme i plodnost země a ženskou schopnost dávat život. Můžeme nějakým způsobem vyjádřit úctu k důležitým, hodnotným a často velmi náročným mateřským činnostem, které se ne vždy setkávají s tou úrovní respektu, úcty a přisuzované hodnoty, jakou by si zasloužily. V okamžiku, kdy pak pomyslně uctíváme bohyni Živu, můžeme uctít i mateřský aspekt bohyně jak v nás samých, tak i v jiných matkách.
Když se na otázky spojené s hodnotou primárně ženských činností podíváme celospolečenskou optikou, zjistíme, že pečující povolání, jakými jsou například sestřička, vychovatelka v jeslích nebo pečovatelka o staré lidi, často nejsou adekvátně ohodnoceny ani po finanční stránce. Přitom jde o jedny z nejzáslužnějších poslání, kde je důležitá právě mateřská kvalita péče o ty nejzranitelnější, malé nebo staré, kteří se sami o sebe nedovedou postarat, a kde je nejvíc potřeba právě vyživující a pečující přístup. V důsledku toho často matka-pečovatelka sama nemá dostatek výživy, aby měla ostatním z čeho dávat, a vyhoří.
Forbes spočítal, jaký plat by dostala matka, kdyby se počítala časová a kompetenční náročnost jejích činností a vycházelo se přitom z tradičních tržních sazeb. Výsledná částka byla téměř 115 000 dolarů ročně.
Co se týká uznání těchto kvalit, měly bychom jako ženy začít samy u sebe. Uznat hodnotu sebe samých jako matek, začít si samy sebe v těchto rolích vážit, ocenit hodnotu ženské péče o rodinu, zkrášlování prostoru, ocenit hodnotu domácích prací a mluvení s lidmi o tom, jak se cítí. Ocenit tyto kvality v sobě i v jiných ženách, abychom pak jako společnost mohli dojít k tomu, že pečující, ženské hodnoty budou uznány jako rovny těm výkonovým, většinou mužským.
Právě skrze bohyni Živu se můžeme podívat samy na sebe a zeptat se: Co já osobně považuji z těch svých ženských, pečujících, vyživujících rolí za samozřejmost? Pracuji na hlavní pracovní poměr, ale do toho mám druhý full time, ve kterém se starám o domácnost, o rodinu, žehlím, peru, opečovávám děti, do toho se snažím o rodinnou pohodu a pěkně zařízený byt. Je tohle všechno vůbec něco, co mi dělá radost? Za co mi někdo poděkuje? Forbes spočítal, jaký plat by dostala matka, kdyby se počítala časová a kompetenční náročnost jejích činností a vycházelo se přitom z tradičních tržních sazeb. Výsledná částka byla téměř 115 000 dolarů ročně. I když ono vyjádření penězi není dostatečné, jde o projev úcty, kterou by tyto role a tato péče měly mít, od rodinných příslušníků, od širšího okolí, ale samozřejmě v prvé řadě od nás samých.
Svátky a atributy
Z lingvistického hlediska v samotném jméně bohyně Živy nacházíme základ pro slova život, výživa, živit. Představuje tedy vše, co nám život dává, co nás podporuje a vyživuje. Čiší z ní obrovská radost, plodnost a vitalita. Patří k ní vše, co se týká bohaté a plodné úrody.
Vděčnost za současnost je klíčem k větší hojnosti v budoucnu, ke štěstí a k opravdové životní spokojenosti.
Jedním z jejích atributů je roh, který je od pradávna symbolem hojnosti. Partnerem Živy je rohatý bůh podsvětí Veles. Mezi její další symboly pak řadíme klasy, životodárné mléko a vše, co je spjaté s bohatou úrodou, jako třeba zlatá pole pšenice nebo kukuřice. Je spojována se svátkem, který se slaví v období kukuřičné sklizně, u nás je známý jako dožínky, v keltských zemích pak jako Lammas.
Vděčnost
K bohyni Živě se váže ještě jedno velké téma, a tím je vděčnost za vše, co máme. Protože ať je úroda, kterou právě sklízíme, jakkoli hojná, pořád nás živí a umožňuje nám přežít. Poděkujme tak za sklizeň, za výživu, za rodinu, za zdraví, za tělo, vyjádřeme vděčnost za přístřeší a bezpečí společnosti, ve které žijeme.
Reklama
Vděčnost za současnost je klíčem k větší hojnosti v budoucnu, ke štěstí a k opravdové životní spokojenosti. Někdy stačí jednoduchá změna myšlení z "Máme, co chceme" na "Chceme, co máme". Právě v tomto období si tak můžeme připomenout hodnotu svých mateřských a vyživujících schopností a podívat se očima plnýma vděčnosti na sebe, na svůj život a na vše kolem nás.
Na přípravě článku se podílela a svými odbornými znalostmi přispěla Lilia Khousnoutdinová.
foto: Ieva Ozola, zdroj: Lilia Khousnoutdinová
