V nedávném výzkumu se badatelé hlouběji zabývali tím, zda může slzavý pláč ovlivnit regulaci nálady a pomoci obnovit emoční rovnováhu nebo homeostázu člověka. Kromě vnitřních neurobiologických mechanismů člověka spuštěných pláčem, naznačuje výzkum, že významný vliv na regulaci nálady a udržení emoční rovnováhy jedince má i sociální reakce okolí na pláč.
Dva typy uklidnění
Pláč může pomoci regulovat emoce plačící osoby prostřednictvím dvou typů uklidnění: sebeuklidnění a sociální uklidnění. Sebeuklidnění se týká „přímých účinků pláče na regulaci nálady a snižování stresu plačícího“. Sociální uklidnění se týká „konejšivých účinků útěchy a sociální podpory, poskytované ostatními“ v reakci na pláč. Výzkum tohoto typu uklidnění se soustředí na to, jak reakce dalších lidí ovlivňují duševní a fyzickou pohodu plačícího člověka. Tyto účinky se označují za interindividuální účinky pláče a zaměřují se na interpersonální a nepřímé účinky mezi pláčem a náladou.
Studie předpokládá, že pláč může jedinci pomoci k sebeuklidnění a autoregulaci nálady prostřednictvím následujících faktorů:
Aktivace parasympatického nervového systému
Parasympatický nervový systém (PNS) je jedním ze dvou hlavních oddílů autonomního nervového systému, který řídí mimovolné tělesné funkce. V jeho opozici je sympatický nervový systém (SNS). PNS Je zodpovědný za podporu odpočinku, relaxace a obnovu energetických zásob organismu. Při jeho aktivaci se zpomaluje srdeční tep, snižuje krevní tlak, podporuje se trávení a dochází k dalším procesům, které pomáhají šetřit energii. Pomáhá celkově udržovat vnitřní rovnováhu těla a podporuje regenerační procesy.
Četné studie naznačují, že kladné sociální reakce na pláč podporují empatii a prosociální chování, upevňují sociální vazby a snižují mezilidskou agresi.
Studie naznačuje, že pláč aktivuje jak sympatický, tak i parasympatický nervový systém, ale uklidňující účinky PSN nakonec trvají o 2 až 3 minuty déle než vzrušující účinky SNS.
Tvorba oxytocinu
Oxytocin je spojován se snižováním hladiny stresu a úzkosti a může hrát roli v regulaci nálady tím, že moduluje stresovou reakci. Studie prokázaly, že oxytocin ovlivňuje uvolňování dalších neurotransmiterů a hormonů, jako jsou serotonin a endorfiny, o nichž je známo, že přispívají k regulaci nálady a pocitu pohody.
Stereotypní rytmické vzlykání
Stereotypy jsou opakující se, rituální a často bezúčelné vzorce pohybu a chování. Někteří jedinci využívají stereotypní chování jako sebeuklidňující mechanismus, aby regulovali své emoce a snížili úzkost nebo stres díky pocitu kontroly v náročných situacích, jenž stereotyp přináší.
Výše uvedená studie předpokládá, že díky rytmické povaze by vzlykání mohlo mít uklidňující účinky podobné jako ostatní stereotypní chování, ale k potvrzení této hypotézy je zapotřebí dalšího výzkumu.
Úloha sociálního prostředí
Četné studie naznačují, že kladné sociální reakce na pláč podporují empatii a prosociální chování, upevňují sociální vazby a snižují mezilidskou agresi. Další teoretizují, že přijímání útěchy od druhých, když pláčete, vede ke zvýšení hladiny oxytocinu.
Lidé mohou pláč vnímat jako projev emoční nestability, manipulativnosti nebo snahy o upoutání pozornosti, což zase vyvolává negativní odsudky, skepsi a odmítavý postoj k plačícímu. Lidé, kteří pláč vnímají takto, byli za svůj pláč v dětství často odsuzování ve stejné míře, v jaké odsudky nyní sami používají.
Zajímavé je však to, jak může mezilidská dynamika negativně ovlivnit případné kladné účinky pláče na regulaci nálady. Je dokázáno, že když dítě pláče a jeho rodiče se od něj odtáhnou, nebo mu dokonce začnou říkat, že by plakat nemělo, nárůst oxytocinu je mnohem menší. Stejně tak, když se osoba domnívá, že sociální kontext nebo místo, kde se právě vyskytuje, jsou pro pláč nevhodné, nebo zažívá-li kvůli pláči pocit studu či rozpaků, vznikne v člověku vnitřní překážka, která „může zabránit jinak automaticky vyvolanému zlepšení nálady po pláči (sebeuklidnění)“.
Vnímání pláče ve společnosti se může značně lišit. Lidé mohou pláč považovat za projev otevřenosti, expresivity a autenticity, což může vyvolat empatii a soucit. Jiní však mohou pláč vnímat jako projev emoční nestability, manipulativnosti nebo snahy o upoutání pozornosti, což zase vyvolává negativní odsudky, skepsi a odmítavý postoj k plačícímu. Lidé, kteří pláč vnímají takto, byli za svůj pláč v dětství často odsuzování ve stejné míře, v jaké odsudky nyní sami používají. Společenská reakce na pláč tedy není všeobecně pozitivní a může se lišit v závislosti na individuálním pohledu a sociálním kontextu.
Co si z toho můžete odnést?
Pochopení složité souhry mezi fyziologickými a psychologickými procesy, mezilidskou dynamikou a individuálním vnímáním pláče a regulace nálady je důležité z několika důvodů:
1. Emocionální pohoda a pocit síly
Pláč je běžnou emoční reakcí a pochopení toho, jak může ovlivnit regulaci nálady, je pro podporu emoční pohody zásadní. Pochopením faktorů, které ovlivňují účinnosti pláče jako prostředku regulace nálady, můžeme vyvinout strategie, které jedince podpoří v efektivním zvládání a regulaci jejich emocí.
Jednotlivci si mohou osvojit empatičtější a podpůrnější přístupy v interakcích s ostatními. Toto pochopení může posílit vztahy, podpořit emoční intimitu a zdravější komunikaci.
Důležité je však samotné přijetí pláče jako lidské emoce, která je naprosto přirozená a v pořádku u jakékoliv osoby.
2. Snížení stigmatizace
Pláč, zejména na veřejnosti nebo v určitém sociálním kontextu, může být doprovázen stigmatizací a odsuzováním. Pochopením různorodého vnímání a reakcí na pláč můžeme usilovat o snížení stigmatizace spojené s projevy emocí. Podpora empatie, soucitu a lepšího pochopení složitých faktorů může přispět k vytvoření vstřícnějšího a podporujícího sociálního prostředí. Pokud odsuzujete plačícího člověka, zapátrejte sami v sobě, proč vám pláč vadí a zdali ve vás jen plačící člověk nespouští traumata z dětství.
3. Dynamika vztahů
Uvědomíme-li si, jak mohou různé reakce na pláč ovlivnit potenciální sebeuklidňující účinky pláče a emocionální vazby a důvěru, mohou si jednotlivci osvojit empatičtější a podpůrnější přístupy v interakcích s ostatními. Toto pochopení může posílit vztahy, podpořit emoční intimitu a zdravější komunikaci. Jestliže se někdo vám blízký rozpláče, nechejte ho v dané emoci a jen ho obejměte, přijměte a buďte tam pro něj. Věřte, že tak mu pomůžete nejvíc.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Psychology Today
