Kognitivní disonance je nepříjemný pocit, který vzniká, když zažíváme protichůdná přesvědčení nebo postoje. Zažívat ji může například člověk, který je pyšný na to, jak je finančně zodpovědný, ale zároveň často impulzivně nakupuje. Stejně tak člověk, který většinou dostává v práci samou pochvalu, ale jednou mu je řečeno, že jeho projekty nesplňují očekávání, vysvětluje terapeutka Luana Marques pro The Washington Post.
Když jsou naše rozhodnutí a činy v rozporu s našimi přesvědčeními, může to v nás vyvolat úzkost. Aby člověk zmírnil kognitivní disonanci, může se snažit racionalizovat svá rozhodnutí nebo si lhát o tom, co se děje. Tyto pokusy ale vedou k pocitu viny, nízkému sebevědomí a neustálému vnitřnímu konfliktu.
Rozpoznání kognitivní disonance však může sloužit jako motivace k pozitivní změně, například k vyšší sebereflexi, otevřenosti vůči jiným myšlenkám a přesvědčením a také k odhodlání ke zdravějšímu chování a osobnímu růstu.
Jednou takovou velkou kognitivní disonancí je také cesta Barbie z Barbielandu do reálného světa a zpět. Ta také ukazuje, jak můžeme využít daru kognitivní disonance ke změně našich reálných životů.
Dokonalost Barbielandu
V Barbielandu je všechno a všichni, včetně Barbín (a Kenů) dokonalé. Jsou krásní, inteligentní, pohodoví a nikdy nejsou smutní. Kvůli dokonalosti Barbielandu je Barbie přesvědčená, že „ženy mají moc, mohou všechno, řídí svět, jsou dokonalé“.
Cesta Barbie z říše dokonalosti do chaotické reality nás učí, že konfrontace s naší nesourodostí a setrvání v ní nabízí cestu k vývoji a přetvoření našich životů.
Stejně jako mnozí z nás používá svůj systém přesvědčení k předvídání světa. Barbie například předpovídá, že ji budou mít všichni rádi. Když se tak stane, potvrdí to její přesvědčení a její mozek je šťastný, že svět je takový, jaký má být. Jak Barbie říká na začátku filmu: „Tohle je ten nejlepší den na světě. Stejně jako včerejšek, stejně jako zítřek a každý den od teď až navěky.“
Disonance však nastane, když Barbie pomyslí na smrt a podlomí se jí chodidla. Její přesvědčení: Jsem dokonalá, už neodpovídá skutečnosti, protože nyní má ploché nohy.
Aby tuto disonanci napravila a vyhnula se realitě, vydá se Barbie na výlet do skutečného světa v domnění, že její problémy se pak vyřeší.
Nedokonalost reality
Ve skutečném světě se ale Barbieina disonance prohlubuje. Los Angeles není takové, jak předpokládala, není dokonalé a ženy tu nevládnou. Její původní přesvědčení o dokonalosti světa neodpovídá realitě.
Lidé ji nemají rádi takovou, jaká je. Necítí se bezpečně. Zjistí, že stavební dělníci nejsou ženy, ale hrubí muži, kteří komentují její vzhled. Dospívající dívka ji upozorní na to, jak panenka Barbie poškodila pohled lidí na jejich vlastní vzhled. Kognitivní disonance působí Barbie bolest, kterou ve filmu ilustrují její první slzy.
Snaha vyhnout se pravdě
Po čase stráveném ve skutečném světě Barbie udělá to, co většina z nás, když čelíme nepříjemnému pocitu kognitivní disonance. Udělá psychologický úhybný manévr a sáhne po rychlém řešení, aby se cítila lépe.
Mnozí z nás se vracejí k pohodlí svých dřívějších přesvědčení, což pro Barbie znamená návrat do Barbielandu, kde si může potvrdit svůj názor, že svět je dokonalý, že mu vládnou ženy a že jí nehrozí žádné nebezpečí.
Když jsou naše rozhodnutí a činy v rozporu s našimi přesvědčeními, může to v nás vyvolat úzkost. Aby člověk zmírnil kognitivní disonanci, může se snažit racionalizovat svá rozhodnutí nebo si lhát o tom, co se děje. Tyto pokusy ale vedou k pocitu viny, nízkému sebevědomí a neustálému vnitřnímu konfliktu.
Barbie ale přijíždí do nepoznané země, kterou řídí Ken, do místa, které se více podobá skutečnému světu. Vládne v něm patriarchát a už není dokonalý. Znovu čelí nesouladu, ale tentokrát je nepohodlí tak velké, že se mu vyhne tím, že si v utrpení lehne na zem.
Matka puberťačky Glorie pak pronese monolog o nemožných a rozporuplných očekáváních vůči ženám. Její slova osvětlují nesoulad, v němž všichni žijeme, a tím podněcují ke změně.
Film Barbie ukazuje, jakou sílu má uznání kognitivní disonance a reakce na ni. Když se musíme rozhodnout mezi dvěma protichůdnými přesvědčeními nebo skutečnostmi, můžeme si vybrat nový způsob bytí.
Proměna nesouladu v pozitivum
Možná se vám bude zdát těžké uvěřit, že film o Barbie může sloužit jako forma terapie. Vidět kognitivní disonanci odehrávající se ve fantasy filmu, jako je Barbie, nám však může pomoci pochopit obtížné koncepty a aplikovat je na náš vlastní život.
Sílu kognitivní disonance můžeme ve vlastním životě uvolnit, pokud podnikneme tyto kroky:
- Zastavte se: Přemýšlejte o svém vnitřním nepohodlí jako o mentálním poplašném zvonku. Místo toho, abyste ho spěchali umlčet, zastavte se a zajímejte se o něj.
- Poddejte se nepohodlí: Představte si nepohodlí jako přítele, který si s vámi povídá u kávy. Co se vám snaží sdělit?
- Změňte své nastavení: Disonance nás vybízí k integraci nových informací a přetvoření našich názorů. Promluvte si s někým, kdo má jiné názory, přečtěte si knihy jiného žánru, nebo se podívejte na Barbie, abyste obohatili své chápání reality a zpochybnili své předsudky.
Cesta Barbie z říše dokonalosti do chaotické reality nás učí, že konfrontace s naší nesourodostí a setrvání v ní nabízí cestu k vývoji a přetvoření našich životů.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Washington Post
