Ještě pět minut...Posouvání budíku může být prospěšné, ale jen pro někoho

Podle některých průzkumů si po probuzení posouvá budík asi 50–60 % lidí. Mnozí z nás byli poučeni, že je to špatně, a že když si ráno před probuzením dáte pár minut spánku navíc, budete se cítit jen více unavení. Studie Tiny Sundelinové a jejích kolegů však ukazuje, že to nemusí být pravda. Krátké ranní zdřímnutí může být naopak pro některé lidi prospěšné.

Tým porovnal respondenty, kteří uvedli, že si občas budík posunou, s těmi, kteří si budík nikdy neposunou. Zjistili, že „posouvači“ byli v průměru o šest let mladší a spali o 13 minut méně za noc v pracovním týdnu.

V délce spánku o víkendech ani v jeho kvalitě rozdíl zjištěn nebyl. Ti, kteří budík posouvali, se však čtyřikrát častěji řadili k nočním sovám a třikrát častěji se po probuzení cítili ospalí.

Výzkumníci se také ptali, proč lidé tlačítko snooze mačkají, a zjistili, že hlavním důvodem byla (nepřekvapivě) přílišná únava. Mnozí ale také uvedli, že budík odkládají, protože jim to dělá dobře a protože se chtějí probouzet pomaleji. Přibližně 10 % respondentů si nastavilo více budíků, protože se obávali, že se po tom prvním neprobudí.

Po schrupnutí bdělejší

Během druhé části studie, jejímž cílem bylo zjistit účinky odkládání budíku, bylo do spánkové laboratoře přijato 31 „posouvačů“. Jejich spánek zaznamenávali pomocí metody polysomnografie, kdy se na hlavu i tělo umístí několik elektrod, které pak vyhodnocují fáze spánku.

Poté, co budík zazvonil a účastníci si opět zdřímli, dosáhli v několika kognitivních testech lepších výsledků. Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto efektu je, že měli díky dalšímu zdřímnutí možnost probudit se o něco pomaleji.

Po probuzení lidé provedli několik kognitivních testů (např. paměťové testy a jednoduché matematické rovnice), poskytli sliny k měření kortizolu (hormonu, který nám pomáhá při probouzení) a podali zprávu o své ospalosti a náladě. Testy se opakovaly o 40 minut později a ještě dvakrát během dne.

Studie zjistila, že poté, co budík zazvonil a účastníci si opět zdřímli, dosáhli v několika kognitivních testech lepších výsledků. Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto efektu je, že měli díky dalšímu zdřímnutí možnost probudit se o něco pomaleji. To mohlo pomoci zahnat spánkovou setrvačnost (anglicky sleep inertia), což je pocit ospalosti či zmatenosti, který ráno zažívá mnoho lidí. Důvodem může být zejména fakt, že hladina kortizolu byla vyšší, když si účastníci mohli zdřímnout o trochu víc.

Navíc mnohé studie naznačují, že je snazší probudit se z lehčího spánku než z hlubokého. Účastníci, kteří si zdřímli, neupadli zpět do hlubokého spánku, a proto pak při vstávání nezažívali tak velký šok.

Přestože tato zjištění mohou být úlevou pro ty, kteří rádi podřimují, neznamená to, že je tento způsob probouzení optimální pro každého. Pokud jste typ člověka, který se probouzí čilý a připravený k práci, podřimování pro vás pravděpodobně nebude mít žádný přínos a může vaše tělo jen zbytečně mást.