Pohádky a animované filmy využívají tu více, tu méně sympatické postavy a poutavé příběhy k zamyšlení nad různými aspekty lidské povahy. Obvykle zdůrazňují důležitost ctností, jako je laskavost, statečnost a čestnost – postavy, které tyto vlastnosti ztělesňují, obvykle vítězí nad zlem, což divákům poskytuje pocit naděje a úlevy a nabízí dočasný únik z reality.
Nic proti tomu, „oddech od života“ si čas od času ráda užije spousta z nás. Stálice mezi pohádkami se předávají z generace na generaci už doslova po staletí, postavy současných animovaných příběhů jsou však zpracovány mnohem komplexněji a prozrazují nám o sobě mnohem více, než na co jsme byli zvyklí u pohádkové klasiky.
Psychika pošroumaná jako z partesu
Pravděpodobně nejvyšší koncentraci duševních poruch vykazují příběhy Medvídka Pú. Každý z hlavních hrdinů – Pú, prasátko, Kryštůfek Robin, tygr, sova i oslík Ijáček – nějakou trpí, ačkoliv je tvůrci zabalili do ochranné atmosféry jemné dětské filozofie.
Hlavní postava medvídka Pú bývá často spojována s poruchou příjmu potravy. Charakteristickým znakem roztomilého chlupáče v červeném triku je jeho nekonečný hlad po medu. V podstatě není každý jeho celý den o ničem jiném než o hledání medu, pojídání medu a snění o medu. Púova neustálá potřeba med konzumovat hraničí s kompulzivním přejídáním – tato posedlost je primárním rysem osob, trpících poruchami příjmu potravy.
Související…
Reklama
Púova láska k medu zkrátka není jen o občasném mlsání. Je to jeho vášeň a zároveň posedlost. Kdyby v animácích existoval Instagram, ten jeho by byl plný sklenic s medem, medových lívanců, selfíček s hashtagem #medovénebíčko a spoluprací s místními včelaři. Ale za každým sladkým příspěvkem by možná byla i trocha melancholie, jako kdyby Pú skrze svou závislost na medu hledal něco víc – snad naplnění nebo útěchu v tomto nelehkém světě.
Prasátkova vystrašenost, koktavost a snaha nalézt bezpečné útočiště pod postelí je typickým projevem úzkostné poruchy. Prasátko je často nervózní, bojí se neznámého, má tendenci vyhýbat se potenciálně nebezpečným situacím, často má pochybnosti o svých schopnostech a vlastní hodnotě – to vše je pro lidi s úzkostnou poruchou na denním pořádku. Řekněme si na rovinu – jestli někdo potřebuje meditaci, jógu a nejspíš i psychiatra, je to právě prasátko.
Kryštůfek Robin, malý chlapec trávící většinu svého času ve Stokorcovém lese se svými zvířecími přáteli… ale existuje to vůbec? Některé teorie se shodují na tom, že zvířátka, se kterými si povídá, ožívají pouze v jeho představách. Kryštůfkův svět nám ukazuje, že hranice mezi realitou a fantazií může být skutečně tenká. Je Kryštůfkův svět „skutečný“, nebo symbolizuje únik od problémů v životě? Možná má Kryštůfek pouze bujnější fantazii než většina z nás, ale možná, čistě možná, je to vlastně fuk. Pokud potřebujete najít způsob, jak čelit světu, možná, že vám imaginární přátelé prokážou naprosto stejnou službu jako ti skuteční.
Ariel se naučila, že tiché činy mohou říci více než slova.
Mezi další postavy patří hyperaktivní tygr nebo sova trpící narcistickou poruchou osobnosti. Zapomenout nelze ani na Oslíka Ijáčka, který je typickým příkladem deprese. Ijáčkova deprese se projevuje jeho neustálou melancholií, pesimistickým přístupem k životu a nedostatkem energie. Často mívá pocit, že je přehlížen či ho jeho okolí dostatečně nedoceňuje.
Docela dost na jeden animák, že? Jistě, říká se, že ti, co psychiatra nemají, k němu jen ještě nedošli.
Ušlechtilost na kila
Jiné příběhy na to jdou opačně: skrze „přiznané“ nedokonalosti postav nám nabízí pozadí ušlechtilých vlastností a osobních charakteristik s podtextem naděje bez ohledu na osobní okolnosti.
Quasimoda všichni známe jako znetvořeného zvoníka katedrály Notre-Dame. Jeho hrb na zádech, podsaditá postava s dlouhými pažemi a silně zdeformovaný obličej s bradavicí nad pravým okem ho na první pohled odlišují od ostatních. Vzbuzuje zděšení, odpor a pocit superiority. Přestože je kvůli svému vzhledu často považován za monstrum, pod povrchem se skrývá laskavé a statečné srdce, které touží po přijetí a lásce. Jeho příběh má být připomenutím, že hodnota člověka není definována fyzickým vzhledem.
Krásná mořská panna Ariel s krvavě červenými vlasy je známá svou nezkrotnou touhou poznávat krásy lidského světa. Její touha došla naplnění, za které však zaplatila vysokou cenu. Jak nesnadný život musela malá mořská víla na souši vést, zbavena schopnosti mluvit a vyjádřit své nejniternější emoce a hluboké city k princi? Krutý handicap jí však pomohl objevit krásu tance. Každé gesto a pohyb měly svůj význam a Ariel se naučila, že tiché činy mohou říci více než slova. Jen si nejsme jisti, že toto poselství publikum dokázalo rozklíčovat.
Dory, roztomilá modrá rybka z filmů Hledá se Nemo a Hledá se Dory, trpí ztrátou krátkodobé paměti, což ji často dostává do nebezpečných a nepříjemných situací. Její optimismus, laskavost a schopnost navazovat nová přátelství jí však pomáhají překonat mnoho překážek. Její heslo „musíš plavat“ má zřejmě být inspirací pro nás pro všechny. Přeloženo do češtiny: až se zase někdy budete cítit ve svém životě ztraceni, vzpomeňte si na Dory. Pokud i tato malá rybka dokázala žít svůj život plný zapomínání radostně a pořádně si ho užít, můžete i vy najít způsob, jak překonat své vnitřní démony. Prostě plavte dál.
zdroj: Autorský článek
