Dumpster diving není jen o šetření peněz, ale také o cíleném boji proti plýtvání a konzumerismu. Jaké jsou etické hranice tohoto stále ještě netradičního způsobu získávání jídla? Jaká rizika přináší a co na to říkají lidé kolem?
Amálie, co vlastně dumpster diving znamená? Náhodné prohledávání kontejnerů? Nebo cílená „kontrola“ kontejnerů na konkrétních místech, např. u obchodních řetězců, kde je předpoklad pravidelného přísunu?
Doslovný překlad pojmu „dumpster diving“ je potápění se v popelnicích, v praxi to znamená spíše cílený průzkum míst, kde kontejnery patří k obchodním řetězcům nebo menším podnikům.
Nemají řetězce tyto kontejnery obvykle uzamčené/uložené na nepřístupném místě?
Ano, v České republice bývají kontejnery často zamčené, především kvůli špatné zkušenosti s bezdomovci. Většinou jsou popelnice buď zamčené, nebo schované uvnitř tak, aby se k nim nedalo dostat. Více na severozápad, kde je koncentrace lidí bez domova daleko nižší, jsem se ale s uzamčenými kontejnery setkala daleko méně.
Existuje zažitá představa, že „popelnice vybírají bezdomovci a závislí.“ Jaký je váš pohled na věc?
Já jsem se celkově přestala zajímat o to, co si lidi myslí, ale zároveň této mylné představě rozumím, protože Češi rádi odsuzují něco, co neznají a z čeho mají i třeba trochu strach. Na druhou stranu rozumím, že lidé mají předsudky, ale osobně se tím už nenechávám ovlivňovat. Řídím se heslem „dokud nezkusíš, nevíš,“ a urážky neřeším.
Jak reagují lidé ve vašem okolí, když zjistí, že praktikujete dumpster diving? Jaké jsou nejčastější předsudky?
Jak už jste sama řekla, nejběžnějším předsudkem je, že „popelnice vybírají bezdomovci“, což je věta, které hlavně na sociálních sítích čelím velmi často.
Související…
Reklama
Jindy se lidé strachují o hygienu a mají pocit, že jsou všechny vyhozené potraviny životu nebezpečné. Co se ale týče přátel nebo rodiny, nejenže mě podporují, ale dokonce si sami dumpster diving rádi zkusí.
Aktuálně žijete v Norsku. Vnímáte nějaké rozdíly v potravinách, které se vyhazují v místě, kde aktuálně žijete, oproti potravinám vyhozeným v České republice?
Rozhodně ano a svým způsobem to vysvětluje obavy, které o dumpster divingu lidé v Česku mají. Já ráda ukazuju příklad na paprikách, se kterými mám v českých obchodech docela špatnou zkušenost, protože často musím pečlivě vybírat, abych našla tak pěknou, že bude odpovídat nastavené ceně. Na Islandu, v Holandsku nebo Norsku jsem kolikrát v popelnici narazila na čerstvější.
Myslíte si, že dumpster diving by mohl být považován za formu aktivismu proti konzumní společnosti, nebo je to jen způsob, jak ušetřit peníze?
Určitě to není jen způsob, jak šetřit peníze, já sama se touto formou snažím proti přehnanému konzumerismu bojovat. Nevidím totiž důvod, proč by se ony potraviny nemohly zlevnit a spotřebovat.
Můžete srovnat legislativu týkající se dumpster divingu v ČR a v Norsku? Jaké jsou vaše pocity ohledně toho, že v některých zemích je dumpster diving trestně stíhaný? Myslíte si, že by měl být legální všude, nebo by měla existovat nějaká omezení?
V ČR neexistuje zákon, který by problematiku dumpster divingu definoval, ale dle zákona o odpadech se jedná o krádež. V Norsku je tomu podobně s tím rozdílem, že obchody většinou nezavádějí žádná opatření, kterými by své kontejnery chránily, a celkově jsou k dumpster divingu velmi benevolentní.
Po takovýchto ´úlovcích´ leckdy marně pátráme i uvnitř supermarketu.
Myslím si, že většinou k trestnímu stíhání nedojde jen za samotný dumpster diving, ale přidává se k němu například vloupání, kdy nerespektujete bránu nebo zámek na popelnici. V tom případě je podle mě stíhání oprávněné. Zároveň věřím, že „zakázané ovoce chutná nejlíp“, a kdyby se dumpster diving legalizoval, nedocházelo by ke zbytečným nedorozuměním.
Cítíte se někdy jako zločinec, když se věnujete této činnosti, která ve své podstatě není legální?
S klidným srdcem mohu říct, že vždy „lovíme“ v mezích slušnosti, a když nás někdo konfrontuje s tím, že se mu to nelíbí, hned se omluvíme, necháme toho a jdeme pryč. Nechci si dumpster divingem nic dokazovat a za problémy to nestojí, takže pevně věřím, že s tímto „mindsetem“ neodpovídám profilu zločince.
Co byste řekla těm, kteří tvrdí, že dumpster diving je nehygienický a nebezpečný? Jaká jsou největší rizika, která při tom podstupujete?
Pokud má člověk zdravý selský rozum a nebude jíst plesnivé nebo očividně zkažené potraviny, nevidím větší riziko, než když jíte např. zeleninu z vlastní zahrádky. Věnujeme se dumpster divingu přes rok a zatím mi z toho nikdy špatně nebylo a jestliže člověk zbytečně neriskuje, riziko zdravotních potíží je mizivé.
Existují nějaké etické hranice, které při dumpster divingu nebudete překračovat?
Mám svoji hranici a nikdy se nikam nevloupávám, jednoduše prozkoumávám jen volně přístupná místa. To samé platí, když má někdo problém s mojí přítomností, nevracím se a nezakládám zbytečně oheň na střeše.
Jaké jsou vaše myšlenky na plýtvání jídlem ze strany velkých řetězců? Myslíte si, že by měly nést větší odpovědnost za jídlo, které vyhazují?
Nesouhlasím s plýtváním obecně. Ať už jde o velké řetězce či osobní lednici, je až odporné, co vše se vyhodí. Jinde by nám za to trhali ruce. Obchody by se měly zamyslet. Paradoxně se na západě sice vyhazují potraviny v lepším stavu, ale umí s tímto problémem lépe bojovat.
Nikdy jsem neměla vážnější problém, ale dumpsterujeme v Norsku. V ČR by asi ochranka nešla pro výhrůžky daleko.
V Nizozemí jde 90 % do potravinových bank, tady v Norsku se často i potraviny po expiraci prodávají se slevou a nikdo s tím problém nemá, právě naopak.
Jaké jsou největší poklady, které jste našla při dumpster divingu? Naopak, jaké byly vaše nejhorší nálezy?
Rájem je opravdu Island, tady jsme během týdne snědli více kiwi než za celý život. Narazili jsme třeba i na kontejner plný olivových olejů, které ani nebyly prošlé, dále spoustu Coca-Coly, popcornu, pizzy a další poklady. Naopak nejhorší je každý nález ovoce a zeleniny, která už hnije a plesniví.
Kde vidíte hranici mezi tím, co je „v pořádku“ vzít si z kontejneru, a co už byste nepovažovala za (eticky) správné?
Na co si dávám pozor, je maso. Vždy vezmu v úvahu okolnosti, jako je venkovní teplota, a pečlivě zkontroluji, zda je obal neporušený. Často si od popelnic brávám i oblečení, ale např. použité spodní prádlo je něco, co bych si opravdu nevzala.
Jaký je váš postoj k obviněním, že dumpster diving může vést k tomu, že lidé přestanou kupovat jídlo legální cestou, čímž poškozují ekonomiku?
Záleží kde. Pokud se teď bavíme o ČR, tak jsou podle mého názoru v české ekonomice velké mezery, které by se daly vyřešit posílením platových podmínek. Ve chvíli, kdy si lidé mohou dovolit nakupovat jídlo beze strachu, že to ovlivní jejich finanční situaci, nemají důvod získávat potraviny nelegální cestou. To platí jak pro dumpster diving, tak pro krádež.
Máte nějakou zkušenost, kdy vás někdo přistihl při dumpster divingu, a jak na to reagoval? Byly nějaké negativní či konfrontační situace?
Mnohokrát jsme se s někým potkali, většinou jsou to lidé, kteří pracují v daném obchodě, a sami mají zážitek, když vidí někoho s hlavou v popelnici. Proto se usmívají a zdraví nás. Vyloženě negativní zkušenost jsem neměla.
Setkala jste se někdy s hrozbami od zaměstnanců obchodů či bezpečnostních služeb, když vás přistihli? Jak jste se s těmito situacemi vypořádala?
S hrozbami ne, předpokládám, že je to dané tím, kde „dumpsterujeme“. Je mi ovšem jasné, že kdyby nás načapali v Česku, ostraha by zřejmě nešla pro výhružky daleko. Jednou k nám v Norsku přišel zaměstnanec obchodu s tím, že mají s dumpstery špatnou zkušenost a neradi je tam vidí, hned jsme se omluvili, zeptali se, zda si můžeme vzít to, co už máme, a šli jsme pryč.
Co si myslíte o budoucnosti dumpster divingu? Myslíte si, že se stane běžnější praxí nebo spíše okrajovou záležitostí?
Největší éra dumpster divingu byla asi před osmi lety, protože všechny články a třeba i tipy, kam vyrazit, které jsem našla, byly právě z roku 2016 a od té doby postupně upadají. Já budu doufat, že se jednou dostaneme na takovou úroveň, aby dumpster diving nebyl nutný.
Co byste poradila lidem, kteří by chtěli začít s dumpster divingem, ale bojí se reakce okolí nebo hygienických rizik?
Předpokládám, že když už se někdo rozhodne začít, hygienických rizik se nebojí, a pokud přeci jen ano, může se podívat, jak běžně vypadají takové úlovky z popelnice, aby měl představu, co je v pořádku, a co už je možná vhodné nechat ležet. A jestli máte pocit, že vaše okolí dumpster diving nepochopí, nemusíte to s ním sdílet až do doby, než s tím budete stoprocentně souznění.
foto: se svolením Amálie Mikulové, zdroj: Autorský článek
