Jaké to je přizpůsobit se pravidlům tvrdého režimu, sdílet úzký prostor s dalšími ženami a obstarávat si základní potřeby od jídla po hygienu? Karolína nabízí upřímné odpovědi o vězeňském slangu, bezpečnosti, každodenních rituálech a odkrývá i své dětství a životní cestu, která ji dovedla až za mříže.
Mohla byste se nám krátce představit a říct, za co jste byla zavřená a v jakém typu věznice jste byla umístěná?
Jmenuji se Karolína Kavalová a byla jsem zavřená ve Světlé nad Sázavou, ve věznici se zvýšenou ostrahou. Byla jsem tam za krádeže.
Jak vypadal Váš běžný den předtím, než Vás zavřeli?
Ráno jsem se vzbudila, zamířila na solárko, do herny a pak jsem šla do krámu čórovat. Kradla jsem většinou do zavíračky a mezitím za mnou jezdili lidi kupovat si drogy. Věci jsem prodávala v herně, po hospodách a známým. Třikrát až pětkrát za den jsem si dala drogy a peníze, co mi zbyly, jsem prohrála v automatech. Když jsem měla dobrý zdroj, byla jsem zapaštěná doma a lidi si ke mně chodili nakupovat drogy. Později, když už jsem měla podmínku, radši jsem chodila na kabely s bývalým a kámošema, protože jsem se bála čórovat v krámech.
Jaké jsou podle Vás hlavní rozdíly mezi ženskými a mužskými věznicemi? Slyšela jste o nějakých rozdílech od ostatních vězňů nebo personálu?
V ženských věznicích je plno lesbiček. Venku to tak není, ale tam? Lesby se z nich stávají až ve vězení, často jen proto, aby měly co kouřit, nebo proto, že jsou nadržené a nevydrží to. Pokud mají trest delší než 3 roky, tak 80 % z nich se stane lesbičkou. I ty, co říkají, že by to nikdy neudělaly.
Související…
Reklama
Ženský to neberou jako ostudu, takže se spolu klidně ukazují veřejně, kdežto chlapi to tají, protože u nich je to ostuda. Když máš na cimře nějaký lesby, každý večer musíš poslouchat, jak tam spolu šukají – a někdy je to fakt nepříjemný. Byly tam holky, co si každé ráno vázaly prsa šálou, cvičily, ostříhaly si vlasy nakrátko a místo Tereza si říkaly třeba Erik. V mužských věznicích jsou taky běžnější drogy a mobilní telefony, chlapi zkrátka dokážou více ovlivnit bachaře.
Jak byste popsala své dětství? Myslíte, že mělo vliv na Váš pozdější život a situaci, nebo to spolu nesouvisí? Jak se k Vaší kriminální činnosti staví Vaši rodiče?
Když jsem kradla, rodiče z toho byli úplně vyřízení. Oba se zhroutili. Do desíti let se mnou nebyly žádné problémy. Pak jsem začala kouřit, ve třinácti fetovat a utíkat z domova. Poprvé mě chytli ve dvanácti v Kauflandu s flaškou, když jsem zrovna zatáhla školu. Rodiče byli hodně naštvaní, protože kromě mě a mé sestřenice, která teď sedí, z naší rodiny nikdy nikdo nekradl. Ale dětství jsem měla krásné, za to rodiče fakt nemůžou – snažili se mě vychovat, jak nejlíp to šlo. Nikdy mě nebili, až na pár facek v pubertě, když už jsem opravdu hodně zlobila.
Mohla byste nám prozradit nějaké zajímavé výrazy z vězeňského slangu?
Tak třeba „tablet“ – to je vlastně taková podložka, kam ti dávají jídlo. „Pétéčko“ znamená prvotrest, tedy že jsi ve vězení poprvé. Vězenkyně s pétéčkem bývají většinou na dohledu a mají určité výhody, například dvě varné plotny místo konvice, čtyři hodiny vycházek místo jedné a menší cely po čtyřech, ne po osmi lidech. Naopak „vétéčko“ je vícetrest pro ty, kteří už mají nějaké tresty za sebou. „Chábr“ je nejlepší kámoš a „špačkárna“ označuje věž, odkud bachaři sledují okna, jestli náhodou nedochází ke „koňování“.
„Koňování“ znamená, že si mezi celami posíláte věci pomocí provázku. K tomu si uděláš „koně“ – roztrháš prostěradlo, uděláš z něj dlouhý provaz, přidáš závaží a pošleš to dolů. Když na provázek přivážeš igelitový pytlík a pošleš ho do strany, říká se tomu „drak“. Čekáš, až zafouká vítr, aby se pytlík odnesl do strany, kde ho někdo na druhém konci chytí pomocí koštěte nebo tyče. Tak si mezi okny můžete předávat věci jako kalhotky nebo tabák.
Kamarádky ze Světlé
Když dostaneš „kázeňák“ nebo „negaťák“, říká se tomu „flastr“. „Negaťák“ je negativní poznatek, který se nezapisuje k soudu, ale nikdy se ti nevymaže – třeba když kombinuješ své tričko s jejich sukní, což se nesmí. Musíš nosit oblečení buď jen své, nebo pouze to jejich. „Kázeňák“ se ti po půl roce vymaže, ale zapisuje se k soudu, takže když chceš žádat o podmínku, kázeňák tomu vadí. Ten dostaneš třeba za kouření na cimře. Za to můžeš skončit i na „díře“, což je samotka, kde nemůžeš nic dělat – v 5 ráno ti seberou matraci, nemáš povolené kafe, jedinou knihou, kterou smíš mít, je Bible, a dostaneš jen jednu cigaretu denně.
Na „nástupáku“ jsi zavřená v cele 23 hodin denně, takže tam můžeš kouřit i v posteli. „Bonzák“ je tlačítko na cele, kterým přivoláš bachaře, když je někomu špatně nebo když dojde k rvačce. „Šoule“ znamená, že si tabák schováš do prcky nebo do zadku, a takhle ho proneseš. Po kontrole si ho vytáhneš a zakouříš si na rozdělovně.
Jaké bylo jídlo ve věznici? Byla tam nějaká jídla, která Vám chutnala?
Jídlo ve věznici bylo fakt nechutné. Věčně jenom vnitřnosti – třeba dršťková omáčka, kde byla sotva jedna dršťka. Na vazbě ti k tomu dají celý knedlík nenakrájený, ale máš jenom lžíci. Jenže jsi tak hladová, že ti to nakonec i chutná. A to žereš každý den – s těstovinama, knedlíkem, čímkoliv. Častá je i krupicová kaše bez granka. Jsou dvě teplá jídla denně, o víkendu je večeře studená a dostaneš ji už s obědem. Ve Světlé nevaří úplně nejhůř, ale je toho strašně málo a všechno ředí vodou – hořčici, puding i krupicovou kaši. Když máš večer hlad, tak třeba za dvě známky vyměníš půl kila mouky. Přidáš špetku soli, smícháš s vodou a na pánvi uděláš placky. A když jsi hladová, tak ti to chutná. Cukr jsme zas používaly na karamel, který jsme pak žraly. Nebo jsem si dělala puding bez vaření, jenom rozmíchaný s vodou.
Jak se zajišťuje bezpečnost žen ve vězení? Dochází často ke konfliktům nebo násilí?
Ke konfliktům a bitkám tam dochází docela často, ale žádné vraždy se nedějí. Pamatuju si, jak jedna holka klečela na druhé a mlátila ji tak, že vyflusla zub. Ta zbitá pak měla strach spát v posteli, protože se bála, že ji ta druhá přijde zabít. Rozbila totiž zrcátko a střep jí přiložila ke krku. To už bylo fakt přehnané.
Byla jste někdy účastníkem nebo svědkem rvačky ve vězení? Jak takové situace probíhají?
Poprala jsem se dvakrát. Poprvé nás hned na začátku roztrhly, ale podruhé to bylo horší. Na cele jsme se pohádaly s jednou holkou a strhla se rvačka, ale ostatní se nás bály odtrhnout. Nakonec jsem zavolala „bonzák“, obě jsme skončily s monokly a vytrhanými vlasy.
Hodně se vyměňují prášky za kávu a tabák. Vězeňkyně, které venku nemají nikoho, to berou jako zdroj příjmu – záměrně si nechávají předepsat léky, aby měly co směňovat a co kouřit.
Požádala jsem o přeřazení na jinou celu. Dozorci řekli, že buď si podáme ruku a bude klid, nebo obě dostaneme kázeňák. Tak jsme si neochotně podaly ruce a druhý den ji přemístili jinam.
V mnoha filmech jsou znásilnění v mužských věznicích běžným tématem. Jak je to v ženských věznicích?
V Česku k takovým případům dochází i v mužských věznicích jen výjimečně, u žen jsem se s tím nesetkala vůbec. Častěji se stane, že vás nějaká spoluvězeňkyně „balí“ jako chlap, ale pokud jí jasně vysvětlíte, že nejste lesba, a chováte se k ní s respektem, bude vás respektovat také. Myslím, že by si ani netroufly něco podobného udělat, protože se obávají, že by jim mohl být prodloužen trest nebo by skončily na díře. Neříkám, že se to nikdy neděje, ale osobně jsem se s tím nesetkala ani jsem o tom neslyšela.
Existují ve věznici speciální místnosti pro návštěvy manželů nebo partnerů, kde by mohli mít soukromí?
Ano, ve Světlé se to jmenuje „návštěva bezzrakovka“. Je to místnost, kde není kamera, a můžete si tam po dobu návštěvy dělat, co chcete. Musíte být ale v první diferenčce, a to trvá přibližně půl roku s pochvalami a bez kázeňského postihu.
Jak to funguje s balíčky, které dostáváte? Z čeho jste měla největší radost?
Jednou za půl roku máte nárok na balíček o hmotnosti 5 kg. Říká se mu nárokový balík a může obsahovat tabák, cigarety, kosmetiku, líčení, čokoládu, salám a podobně. Já měla za půl roku čtyři balíčky, protože jsem si vždycky koupila „balíčenku“ od někoho, kdo venku neměl nikoho, kdo by mu balík poslal. Jako odměnu jsem mu dala například dva tabáky, dvě čokolády a v kantýně jsem koupila kilovou Jihlavanku. Radost jsem měla úplně ze všeho, ale nejvíc asi z cigaret.
Hierarchie mezi vězeňkyněmi funguje tak, že ty, které jsou tam nejdéle, mají určité výsady – například si ráno jako první zalévají kávu, stojí první ve frontě a při sčítání jsou na začátku, zatímco ty nejnovější jsou až na konci. Nově příchozí mají také na starosti vytírání pokoje, více úklidových prací a často i horší úklidové rajóny.
Také můžete dostávat civilní balíčky s oblečením, které lze přijímat neomezeně. Ve skříňce však smíte mít maximálně jedno pyžamo, dvě trička, jedny tepláky a jednu mikinu, vše bez potisku. Dále vám mohou chodit i kilové balíčky, například s knihami, známkami nebo obálkami, a to také bez omezení.
Existuje mezi vězeňkyněmi černý trh? Co se nejvíc prodává a vyměňuje?
Určitě ano. Nejčastěji se mění oblečení za tabák, ale když přijde vychovatelka a zkontroluje skříňku, všechno, co nemáte zapsané, vám vyhodí. Hodně se také vyměňují prášky za kávu a tabák. Vězeňkyně, které venku nemají nikoho, to berou jako zdroj příjmu – záměrně si nechávají předepsat léky, aby měly co směňovat a co kouřit.
Měla jste někdy ve vězení přístup k mobilu nebo jiným zakázaným věcem?
Na Ruzyni měla kamarádka mobil bez SIM karty, který později prodala klukovi z cely nad náma za tabák. Já jsem jednou zase měla možnost dát perník, co nám poslali kluci z vedlejší cely, ale bála jsem se, že mě vezmou na moč.
Jak funguje hierarchie mezi vězeňkyněmi? Existují „šéfky“ nebo skupiny, které ostatním „velí“?
Hierarchie mezi vězeňkyněmi funguje tak, že ty, které jsou tam nejdéle, mají určité výsady – například si ráno jako první zalévají kávu, stojí první ve frontě a při sčítání jsou na začátku, zatímco ty nejnovější jsou až na konci. Nově příchozí mají také na starosti vytírání pokoje, více úklidových prací a často i horší úklidové rajóny.
Co bylo nejnebezpečnější, co jste ve vězení zažila? Byla jste někdy svědkem útěku nebo vážného incidentu?
Útěku ne, ale byla jsem u toho, když jedna holka při donášce jídla odešla z patra, kde měla být. Na dohledu to totiž funguje tak, že se nechodí do jídelny, a ti, co mají službu, nosí jídlo v tabletech na patro. No a tahle holka měla na jiném oddělení svoji přítelkyni, tak se k nim nějak připojila a došla za ní. Na to, že je mimo své místo, se ale přišlo při sčítání. Dali jí to jako pokus o útěk, bachařka ji normálně zbila a prodloužili jí trest o půl roku.
Pokoj byl úplně cítit zvratky, měla šílenou teplotu, až teprve po čtvrté zavolali sestru, a ta ji poslala na Pankrác do nemocnice. Tam zjistili, že má infekci po císaři.
Pak jsem byla na Ruzyni s jednou holkou, co byla na heráku, a zrovna měla absťáky, navíc byla čtyři dny po císařském řezu. Z absťáku šíleně zvracela, třeba čtyři plné kýble zvratek. Dali jí sice dva tramaly, ale jinak jí vůbec nepomohli. Čtyřikrát jsem mačkala bonzák, protože byla v bezvědomí, a pokaždé mi řekli, že „neměla brát herák“. Já jsem jim na to řekla, že čas už nevrátí a že ji snad kvůli tomu nenechají chcípnout. Pokoj byl úplně cítit zvratky, měla šílenou teplotu, až teprve po čtvrté zavolali sestru, a ta ji poslala na Pankrác do nemocnice. Tam zjistili, že má infekci po císaři. Za tři dny ji vrátili. Jo a pak tam byla holka, co dostala epileptický záchvat. Začala se klepat, dokonce se počůrala a bachaři se jí ještě smáli.
Existuje ve vězení nějaká forma odplaty nebo trestu mezi vězeňkyněmi, když někdo poruší nepsaná pravidla?
Jedna ženská měla v papírech napsáno, že čeká na soud kvůli týrání svých dětí, ale byla na nízkém stupni, protože původně seděla jen za alimenty a měla zákaz kontaktu s dětmi. No a holky si přečetly v jejích papírech, že třeba nechávala počůrané miminko celý den bez přebalení, nebo že děti zavírala na záchod. Ona se sice vymlouvala, že ji týral přítel, ale holky se rozhodly jí to vrátit – načůraly jí do pití nebo jí ve spánku házely boty do hlavy. Jinak se ale většinou pomlouvají, dělají intriky, ale když se chováš v klidu, nic moc ti neudělají. Maximálně ti vykradou skříňku, když jsi lakomá. Ale jedno pravidlo – pokud máš hodinky, nikdy je nesundávej z ruky. Holky ti třeba řeknou, že si je chtějí jen zkusit, ale už ti je nikdy nevrátí.
Jak se ženy ve vězení starají o svou hygienu a vzhled? Máte přístup k běžným kosmetickým produktům, nebo si musíte vystačit s improvizací?
Na vazbě bylo na hovno to, že sprchu jsme měli jen dvakrát týdně. Ale každý den jsem se aspoň myla v umyvadle, abych si umyla frndu a podpaží. Některé prasata se nemyjí vůbec. Super je taky to, že ti po deseti minutách vypnou sprchu, ty máš namydlenou hlavu, ale je to nezajímá. Ve Světlé už ti teče od tří odpoledne teplá voda ve sprše každý den. Některé ženské vylezly ze sprchy a stejně furt smrděly, na sčítáku jsem málem odpadla, fakt smrad jak v prdeli. Strašné prasata. Co se týče kosmetiky, ta musí být bez alkoholu a koupit si ji můžete v kantýně nebo si ji nechat poslat v nárokovém balíku. Malovátka jsem si přinesla s sebou, když jsem nastoupila. Na nástup se vyplatí vzít si co nejvíc věcí, dá se s nimi totiž potom kšeftovat. Vše musí být v plastovém obalu, takže žádný make-up ve skle.
Můžete nám prozradit, jak funguje systém výhod pro „spolupracující“ vězeňkyně? Existují v ženské věznici informátorky, které donášejí na ostatní?
Ve věznici pravděpodobně existují nějaké informátorky, ale spíš bonzují anonymně. Například jedna vězeňkyně posílala anonymní zprávy do schránky důvěry, kde udávala, kdo užívá prášky. Napsala skoro celé patro, včetně mě. Když jsme přišly na to, kdo to je, tak jsem jí držela ruce, aby se nemohla bránit, a kamarádka ji propleskla. Potom jsme ji chvíli šikanovaly a vypsaly ji z patra. Je ale možné, že bachař chytne nějakou vězenkyni s prášky a nedá jí kázeňák, pokud někoho udá.
Jakým způsobem vězeňkyně prožívají svátky, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce? Je tam prostor pro tradice, nebo to prožíváte jinak?
Na Mikuláše každá dostala adventní kalendář a na Silvestra jsme všechny tajně doufaly, že přijde amnestie. Některé už si dokonce balily věci, kdyby opravdu měly odejít.
O Vánocích jsme s holkama pekly cukroví, dělaly chlebíčky a koukaly na pohádky. Při každé pohádce jsem skoro brečela, protože jsem nemohla být doma s rodinou. Na výzdobu jsme měly malý stromeček a v kantýně jsme kupovaly nejlepší kamarádce malý dárek nebo jsme si ho nechaly poslat. Já jsem třeba od mámy dostala krásný diář, který jsem věnovala kamarádce, a na oplátku jsem dostala vánoční ponožky.
Na snídani jsme dostaly vánočku, pomeranč a čokoládu Milku. K obědu byla ryba s vlašským salátem v plastovém kelímku a k večeři jsme každá dostala půl veky, další vlašák a balení vysočiny. Den před Vánoci k nám přišla ředitelka věznice, aby nám popřála hezké svátky, a zároveň nám připomněla smutek kvůli střelbě na univerzitě a varovala nás, abychom už nikdy neskončily zpátky zde. Na Mikuláše každá dostala adventní kalendář a na Silvestra jsme všechny tajně doufaly, že přijde amnestie. Některé už si dokonce balily věci, kdyby opravdu měly odejít.
Existují mezi vězeňkyněmi romantické vazby?
No jasně. Ty máš vycházky, holky na sobě sedí, pořád se líbají, furt si píšou nějaká psaníčka. Občas je to jak ve školce, holky se navzájem posílají, aby se jiné zeptaly, jestli se jí líbí. Prostě trapný.
Jak vězeňkyně tráví volný čas, když zrovna nejsou zařazené do práce nebo aktivit? Co je mezi nimi nejoblíbenější?
Hodně koukáme na telenovely. Já třeba odpoledne sledovala „Lásku beze slov“, to byly vždycky dva díly za sebou, na které jsem se strašně těšila, a pokaždé jsem brečela. Přes den jsem se pořád hádala o ovladač. Některé holky třeba celé dny malovaly omalovánky jako nějaké babičky, čtou se knížky a každý týden můžeš jít jednou do knihovny a půjčit si pět knížek. Já jsem třeba četla válečnou literaturu nebo o prostituci v nacistických táborech, ale já nejsem moc vášnivý čtenář. Jinak se nudíš, do tří odpoledne si nemůžeš sednout na postel, jinak můžeš dostat kázeňák a nemůžeš si půl roku podat pépéčko.
Jak vězeňkyně reagují na nové příchozí? Existuje nějaký „zaváděcí“ rituál nebo pravidla, která musí nováčci dodržovat?
Ty, co jsou tam nové, tak dostanou více úklidu. Když se stojí ráno fronta na kakao nebo na čaj, tak musí být vzadu. Jinak nic speciálního neprobíhá.
Co pro Vás osobně bylo nejtěžší na životě ve vězení – fyzicky nebo psychicky?
Nejtěžší na životě ve vězení pro mě bylo omezení pohybu a nedostatek aktivit. Ve Světlé můžeš aspoň trochu chodit po patře, ale na Ruzyni jsi zavřená 23 hodin denně v cele a jednou za den máš hodinovou vycházku do takového malého „kurníku.“
Dělaly jsme tampony z vložek. Rozstřihly jsme vložku uprostřed, zarolovaly jsme to do roličky a máš tampon.
Za ten půlrok jsem přibrala deset kilo, protože prostě není, kde se hýbat.
Psychicky mě asi nejvíc ubíjelo to, že jsi úplně bez svobody, a čas tam plyne strašně pomalu. Jen čekáš na jídlo nebo na telenovelu, všude je jen nuda a bezmoc. Nemůžeš si jen tak zajít do obchodu, když máš na něco chuť, ani zavolat mámě nebo tátovi, kdykoli bys chtěla. Pořád jen čekáš na poštu.
Existuje ve vězení nějaká forma „podzemní“ zábavy nebo tajných aktivit?
Asi ne, jen hrajeme karty o prášky. A pak to koňování.
Jsou vězeňkyně v kontaktu se svými bývalými spoluvězeňkyněmi i po propuštění? Existují mezi nimi silná přátelství?
S těma holkama tam trávíš každý den, žiješ s nimi nonstop, takže si k nim vytvoříš silný vztah. Některé z nich už mám natrvalo v srdci a kdykoli bych jim byla ochotná pomoct. Jsou to přátelství na celý život. Občas si napíšeme, někdy se i sejdeme a těm, co tam zůstaly, posíláme dopisy.
Jak ženy ve věznici řeší menstruaci a další zdravotní potřeby? Je to komplikované, nebo mají k dispozici vše, co potřebují?
Měsíčně vyfasuješ jedny vložky bez křidélek, jeden toaleťák a jedno mýdlo. Takže jsme dělaly tampony z vložek. Rozstřihly jsme vložku uprostřed, zarolovaly jsme to do roličky a máš tampon. Tampony si můžeš koupit i v kantýně nebo nechat poslat v balíku. Když byly ženské po přechodu, tak nám třeba ty tampony daly.
Jakým způsobem se do věznice pašuje zboží, jako jsou cigarety nebo mobilní telefony? Jaké metody jsou nejčastější?
Muži často dostávají mobilní telefony přímo od bachařů. Ti je zabalí do alobalu, a když jdou do práce, přehodí je přes plot. Poté si je vezmou na zahradě, předají je muklům a jejich stará jim za to pošle peníze.
Jak vypadá běžný den ženy ve věznici?
V 6 hodin ráno je sčítání, po kterém následuje hygiena. Vyčistíte si zuby, uděláte kávu, dáte si cigaretu a ustelete postel. V 7:00 je snídaně, ve 12:00 oběd a v 16:00 večeře. Další sčítání probíhá v 18:00 a 20:00, večerka je ve 22:00.
S rodinou mi to spíše pomohlo, hodně to utužilo vztah mezi mnou, mámou, tátou a bráchou.
Přes den nesmíte spát ani ležet na posteli. Můžete koukat na televizi, kreslit omalovánky, udělat si kávu, číst si nebo jít na dvorek na vycházku.
Jaké programy a aktivity jsou ženám ve vězení k dispozici? Měla jste možnost se nějakého účastnit?
Já měla jako aktivitu tvůrčí činnost, kde jsme vyráběly věci, které se pak darovaly na charitu, například plyšáky. Probíhalo to jednou týdně na dvě hodiny, ale často se to rušilo z důvodu absence vychovatelky. Dalo se také zapsat na sportovní aktivity, zahradnictví, kroužek ručních prací, vyšívání a určitě ještě něco dalšího.
Můžete během pobytu ve vězení chodit na brigády?
Ano, funguje to tak, že nějaký velitel oznámí, že potřebuje třeba tři ženy na brigádu. Holky se většinou hádají o to, která půjde, protože je tam taková nuda, že si vážíte i toho, že můžete na dvě hodiny vyrazit plít záhon. Za každou brigádu dostáváte čárky a jednou za tři měsíce se vám tyto čárky sečtou, včetně těch za splnění závazku v rámci rajonu, jako je například úklid koupelen, když si nikdo nestěžuje. Musíte splnit dva závazky během těch tří měsíců. K tomu se přičtou čárky za brigády, které jste udělaly dobrovolně, a pokud jste se účastnily svých aktivit, dostanete pochvalu. Naopak, pokud se na žádný závazek nepřihlásíte, budete považována za línou a to vše se vám pak odrazí v hodnocení.
Jak ovlivňuje pobyt ve vězení rodinné vztahy? Jaké to je být odloučena od dětí nebo blízkých?
Ženy, které mají děti, to mají mnohem horší, protože se jim hodně stýská, pokud jsou normální a své děti milují. Kolikrát, když telefonovaly, brečely a fakt jsem je litovala, dokonce jsem brečela s nimi. Jinak mi to s rodinou spíše pomohlo, hodně to utužilo vztah mezi mnou, mámou, tátou a bráchou. Začala jsem si jich mnohem víc vážit, protože se na mě nevykašlali a ve všech směrech mi fakt pomáhali. Každý den se mnou 20 minut telefonovali, posílali mi balíky a chodili na návštěvy.
Nesmíte telefonovat s někým, koho nemáte schváleného. Například, když voláte s mámou, a ona vám dá k uchu babičku, kterou schválenou nemáte, dostanete kázeňák, pokud budou hovory poslouchat.
Byli mi velkou oporou. Díky pobytu ve vězení si toho hodně uvědomíte. Zjistíte, jestli se k vám v takové chvíli rodina otočí zády, nebo vás bude podporovat a stát při vás. Po návštěvě se mi vždy strašně stýskalo, pokaždé jsem brečela. Stejně tak na Vánoce, to jsem probrečela skoro celý den, že nemůžu být s nimi.
Jaké vzdělávací a rekvalifikační programy jsou pro ženy ve vězení dostupné?
Pokud máte trest delší než 24 měsíců, můžete se přihlásit do školy ve Světlé nad Sázavou a udělat si výuční list na švadlenu nebo na něco jiného. Za to dostáváte výplatu 1 000 Kč měsíčně. Pokud do školy nechodíte, nepracujete a nikdo vám neposílá peníze, máte jen 100 Kč sociální přídavky, teď už je to 150 Kč měsíčně. A to je na nákup strašně málo.
Jaká pravidla a nařízení musí ženy ve věznici dodržovat?
Musíte chodit upravené, mít čisté oblečení, triko zastrčené do kalhot a postel ustlanou podle manuálu. Dostanete řád věznice, kde máte přesný obrázek, jak má být ta postel ustlaná, a nesmí to být jinak; jinak dostanete kázeňák. Také musíte udržovat pořádek a čistotu ve skříňce, mít u sebe maximálně pět fotek, nesmíte kombinovat jejich a vaše oblečení dohromady. Dále nesmíte psát v dopisech o plánované trestné činnosti a telefonovat s někým, koho nemáte schváleného. Například, když voláte s mámou, a ona vám dá k uchu babičku, kterou schválenou nemáte, dostanete kázeňák, pokud budou hovory poslouchat.
Jak probíhá proces přípravy na propuštění?
V mém případě jsem musela mít domluvené ambulantní léčení a příslib práce a bydlení. Pak jsem napsala žádost o podmínečné propuštění a poslala ji na soud.
Jaké podpůrné služby jsou pro ženy k dispozici po propuštění? Pomáhají Vám zvládat návrat do společnosti?
Já docházím na probační a mediační službu, byli se i podívat, kde bydlím a jaké mám zázemí. Také docházím na ambulantní léčení a nově do centra převýchovy pro recidivisty. Myslím, že bych to zvládla i bez toho, chodím tam jen proto, že musím, ale pomáhá mi to v tom, že mám nad sebou dohled.
Jaké mýty a nepravdy jsou podle Vás spojeny s ženskými věznicemi? Co byste ráda uvedla na pravou míru?
Tak třeba to, že tam přijdete, a musíte lízat nějaký cigošky, nebo že vás znásilní. Také to, že se tam dají sehnat drogy lépe než venku, nebo že se tam neustále fetuje. To není pravda, Drogy se tam dají sehnat fakt obtížně.
Karolína se do vězení už nikdy vrátit nechce...
Jak už jsem říkala, u chlapů těch drog mají mnohem více a hodně se tam fetuje, ale my ženský ne, protože nám to bachaři skoro nenosí, a ani nám to nikdo moc neposílá. To spíš my, když jsme venku, posíláme chlapům, než oni nám.
Jak je zajištěná zdravotní péče pro ženy ve věznici? Jaké zdravotní problémy jsou nejčastější?
Zdravotní péče je tam hrozná. Nejčastěji se tam řeší zuby. Když vás hodně bolí, tak vám ho vytrhnou. Nejhorší je, že když máte třeba teplotu, a je pátek, tak čekáte až do pondělí, abyste mohli dát žádanku k doktorovi, ke kterému se dostanete nejdřív v úterý. Já měla dvakrát týdenní chřipku a k doktorovi jsem se nedostala vůbec.
Jak se řeší otázky duševního zdraví? Mají vězeňkyně přístup k terapeutům nebo psychologům?
Můžete se zapsat k psychologovi a řešit s ním, co vás trápí. Já jsem chodila na terapie k panu Hradeckému, které byly jednou týdně, a musela jsem absolvovat osm sezení. Ty jsem musela absolvovat, abych si mohla podat žádost o předčasné propuštění. Byla to v podstatě příprava na ambulantní léčení po propuštění, abych znova nespadla do drog.
Jaký je vztah mezi vězeňským personálem a vězeňkyněmi?
Vězeňský personál se k nám často chová hodně nadřazeně. Když přijdete ke katru, musíte otevírat dveře jim, ne naopak. Do výtahu vás nevezmou, takže musíte pěšky po schodech, klidně až do pátého patra, i když máte s sebou všechny své věci, což znamená chodit několikrát tam a zpátky. Chovají se k vám spíš jako k něčemu bezcennému nebo podřadnému než jako k člověku. Ale ne všichni jsou stejní; někteří jsou v pohodě, zatímco jiní mají potřebu si něco dokazovat. V jednom se ale shodují všichni – dávají vám najevo, že jste pro společnost obtíž.
Jak se na ženy, které prošly vězením, dívá společnost? Jak to ovlivňuje jejich schopnost najít práci nebo bydlení?
Každý na vás kouká divně, skrze prsty. Ale mě to nezajímá, seru na ně – stejně už to o mně každý ví díky TikToku, takže je mi to jedno. Jinak bydlím u rodičů a práci na hlavní pracovní poměr jsem zatím nenašla.
Cítíte, že Vám vězení v něčem pomohlo, nebo Vás to spíše zničilo?
Já myslím, že mi vězení spíše pomohlo. Ten půlrok mi každopádně stačil; byla to dost dlouhá doba a vůbec to neutíkalo. Myslím si ale, že u lidí, kteří tam skončí třeba na pět let a víc, už to ztrácí ten výchovný efekt – spíše je to ničí. Výchovný účinek to má možná tak na dva roky, ale je jasné, že kdyby existovaly jen nízké tresty, lidé by se nebáli páchat horší trestnou činnost, takže je to potřeba.
Co Vám nejvíce chybí z doby, kdy jste páchala trestnou činnost? Například adrenalin z krádeží?
Určitě adrenalin a taky to, že už nemám věci zadarmo. Ale vím, že krást není správný, a vracet se k tomu rozhodně nebudu.
Jak se Vám daří po propuštění?
Když mě pustili, brečela jsem tak moc, že jsem neviděla na cestu. Celé patro brečelo, když jsem šla domů. Táta mě vyzvedl, udělali jsme chlebíčky, přišla i teta s přítelem a pak jsem se ožrala na sračku. Vězení mi hodně pomohlo, hlavně v tom, že jsem se dokázala dostat ze začarovaného kruhu, ve kterém jsem byla. Hodně věcí jsem si tam uvědomila, protože máš spoustu času na přemýšlení. Také jsem si začala víc vážit své rodiny, především rodičů, a všech, kteří mi pomáhali.
foto: se svolením Karolíny Kavalové, zdroj: Autorský článek
