Začalo to vlastně jednoduše. Oslovila mě Tereza Richtrová ze Základní školy Korunka v Praze 7, jestli bych jim nepřišel do redakce školního časopisu povědět něco o médiích a taky poradit pár věcí, jak udělat Korunovinky (tak se časopis jmenuje) co nejlépe, aby to nebyl jen další ze studentských projektů, ale normální časopis, který si lidi vezmou, přečtou a hlavně – na rozdíl od drtivé většiny instagramových videí – také zapamatují. Flowee se mediální výchově věnuje často a rádo spolupracuje při podobných akcích, pozvánku na přednášku jsme tedy nemohli odmítnout.
Obálka nového čísla Korunovinek. Vytvořil Jirka ze 7. A. Profi redakční grafik by se za to nemusel stydět.
Což byla také jedna z mých prvních otázek v okamžiku, kdy mě jednoho listopadového odpoledne přivítala celá redakce, asi 15 dětí, sedících za počítači a tvořících ve sdílené Canvě již předpřipravené stránky nového čísla Korunovinek: Kdo z vás čte noviny? Vcelku logicky zněla odpověď: Nikdo, protože nic není staršího než včerejší zprávy. Tak proč vlastně Korunovinky dělají? „Protože nás to hrozně baví a protože si myslíme, že když už něco vezmete do ruky a nemůžete swajpnout pryč, je to něco víc než instagramové video,“ řekl mi jeden z nejodvážnějších členů skupiny. Korunovinky navíc kopírují přesně ten směr, kterým se tištěná média v současné době ubírají – už to nejsou generické zpravodajské produkty pro každého, mají svou specifickou cílovou skupinu, definovanou buď věkově, místně či podle zájmu. A samozřejmě kombinací obojího, což Korunovinky naplňují beze zbytku. Vycházejí čtyřikrát do roka, píšou je sami žáci školy, píše se tam o tom, co se děje ve škole, jsou tam rozhovory s učiteli i žáky, fotogalerie, první pokusy o populárně naučné články a nesmí chybět samozřejmě ani křížovka. Jedním z nejlepších nápadů bylo interview s ředitelem, kterého se žáci zeptali, co by na škole vyměnil, a odpověď zněla: „Budovu, učitele, žáky, prostě všechno!“ To byla jedna z věcí, na kterou se mě redaktoři Korunovinek ptali: On nás nemá rád? Ale kdepak, milí studenti, samozřejmě má, mohl mít špatnou náladu, mohl si z vás vystřelit – a pokud chcete být jednou profesionály, musíte mu dát šanci vysvětlit to, jak to doopravdy myslel. Vzpomněl jsem si přitom na pana ředitele a říkal si, jak velké štěstí má, že jsou děti teprve na začátku žurnalistické kariéry, protože lepší nahrávku na smeč bych si u investigativního žurnalisty jen těžko představil.
To, že mediální výchova ve školách chybí jako sůl, je známá věc. Fakt, že děti tráví právě při reelsech a nesmyslných videích (například sledovat hraní her baví daleko více lidí, než když hru hrají děti samy!!!), je způsoben také tím, že české školství se i přes veškerou snahu důsledně brání zásadním změnám. Kdo nevěří, ať se podívá do osnov dějepisu, podle kterých by toho děti měly o stoleté válce vědět víc než o sametové revoluci, nebo třeba na známkování tělocviku, kdy žáci dostávají známky třeba z přeskoku přes kozu (!). Ale k mediální výchově: průměrný věk české učitelky/učitele je 46 let a opravdu drtivá většina žáků toho o informačních technologiích ví víc než oni. Lze se v takovém případě divit, že děti povětšinou své učitele v této oblasti ignorují? Existují nesmělé pokusy mediální výchovu na školách zavádět, nicméně se jedná o izolované pokusy a systematickému řešení brání kromě klasické systémové inertnosti také třeba platové podmínky. Ale to už se dostáváme trochu jinam, cílem tohoto článku je chválit žáky, školu, Korunovinky a také pedagogy ze školy Korunovační, protože pochopili jednu základní věc: co si neuděláme sami, to mít nebudeme. A navíc, čím dříve začneme ukazovat dětem, jak zacházet s informacemi, jak poznat jejich váhu, tím méně budou náchylní k nejrůznějším dezinformacím, komerční komunikaci, komunikačním kampaním, které mohou zásadně ovlivnit jejich budoucnost…
Říká se, že ve zdravém těle zdravý duch. Ta přímá úměra neplatí určitě absolutně, ale u obou částí tohoto příměru platí stejné pravidlo: k tomu, aby tělo bylo zdravé, potřebujete cvičit svaly. A k tomu, aby bylo zdravé uvažování, abyste měli zdravého ducha, potřebujete cvičit mozek. Na Korunce to pochopili a minimálně to jádro milovníků psaného textu a školních novin to bude mít v nepřehledné krajině daleko jednodušší. A kromě toho, co si budeme povídat, ta hrdost na to, když mi vyjde dobrý článek, je k nezaplacení. Něco o tom ve Flowee víme. A to všechno dohromady je důvod, proč je nám redakce Korunovinek tak sympatická.
A navíc to děláme rádi. Pokud chcete, abychom přišli i k vám na školu, napište nám. Milerádi se přijedeme podívat.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad, zdroj: Autorský článek