Listopad. Už zvuk toho slova v nás vyvolává touhu schoulit se někde doma u kamen s hrníčkem teplého čaje nebo miskou dobré polévky. Něco podobného konec konců právě dělá i příroda kolem. Stahuje se dolů a dovnitř, připravuje se k zimnímu klidu. Čekají ji měsíce chladu a sucha, je třeba minimalizovat výdej energie a odpočinout si.
Reklama
„Dušičkové“ dny v nás můžou vyvolávat pocity melancholie a smutku, vnitřní nekonkrétní touhu po světle, teple a lepších časech. Život ovšem probíhá v cyklech, a tak máme dobu nadšeného jara a radostného léta nejen daleko za sebou, ale i kdesi před sebou. Je třeba se dobře připravit, jinak na tato náročná období nebudeme mít dostatek energie.
Tradice předků
A právě k odpočinku nám podzimní mlhavé dny a dlouhé večery dávají spoustu příležitostí. Máme dostatek prostoru se trošku zamyslet, aspoň pro sebe si vyhodnotit uplynulé měsíce, položit si otázku, proč se cítíme, jak se cítíme, a napravit, co bude třeba. Člověk přirozeně ví, co má dělat, co potřebuje a čemu by se měl vyhýbat. Pokud ovšem sebere odvahu a podívá se na věci nezaujatě.
Martinské hody jsou spíše projevem vnitřního vědění o potřebě dobře se vyživit a zabezpečit na zimu.
Tohle vše naši předkové dobře věděli a – co je ještě důležitější – podle toho také žili. Na svátek svatého Martina, který slavíme 11. listopadu, se například tradičně hodnotil předchozí hospodářský rok, docházelo k výplatě najímaných pomocníků a případnému uzavírání smluv na nadcházející rok. Podle typu práce, místa a hospodářské situace se výše zmíněné sice mohlo protáhnout až do začátku nového roku, co ovšem k Martinovi patří neodmyslitelně, jsou typické martinské husy.
Ne, nejedná se jen o nesmyslnou legendu spojovanou se svatořečeným vojákem, jenž se za bouře podělil o svůj plášť s chudákem a následně založil mnoho škol, klášterů a vždy pečoval o potřebné. Martinské hody jsou spíše projevem vnitřního vědění o potřebě dobře se vyživit a zabezpečit na zimu, k čemuž je vhodné například právě maso a dostatek tuku.
Lov zvěře
V listopadu proto také začínají hony a maso se vůbec dostává na stůl častěji než v jinou roční dobu. Naši předkové si zvířat, která jim sloužila k ulehčení práce i jako zdroj potravy, nesmírně vážili, i k jejich zabíjení přistupovali s úctou a vždy také pečlivě spotřebovali vše, co získali. Maso se jedlo a udilo, střeva se používala na šití, kůže na oděvy a brašny, paroží k léčení, jako ozdoba i nástroje, podobně jako kopyta.
Hubert nemá na starosti jen střílení, můžeme ho zároveň vnímat jako člověka, který ctí přírodu a umí pracovat s tichem.
Podzimní zabíjení zvěře také mělo svůj důvod v potřebě snížit počet stád na velikost, kterou bude možné přes zimu opatřit a uživit. U nás se o lov starají myslivci se svým patronem svatým Hubertem. Hubert ale nemá na starosti jen střílení, můžeme ho zároveň vnímat jako člověka, který ctí přírodu a umí pracovat s tichem.
Patronem myslivců je svatý Hubert
Ochránci myslivců a rybářů
Hubert slaví svůj svátek – jak jinak – 3. listopadu a váže se k němu mnoho místních tradic. Slavnostní průvody, hostiny a zábavy oslavují nejen myslivost jako péči o lesy a zvěř, ale nesou v sobě i silný prvek poděkování a uctění přírodních sil. Ta nejtypičtější a konec konců i nejoceňovanější vysoká – jelen – po celá staletí patřil mezi posvátná zvířata, a dokonce i křesťanská církev ho přijala jako symbol světla.
Večerní přástky bývaly dříve nejen příležitostí k předání moudrosti a tradic, ale posilovaly i vztahy mezi lidmi.
V pohanských tradicích se na podzim uctíval rohatý bůh lovu, pozemských sil, lesa a proměn v přírodě a v den jeho svátku se konal rituál požehnání všech loveckých zbraní. Římané zasvětili listopad bohyním lovu Dianě a Artemis. A hádejte proč má 30. listopadu svůj den svatý Ondřej, patron rybářů a obchodníků s rybami? Samozřejmě, výlovy nebo spíš výpusti rybníků jsou v plném proudu.
Výživa před zimou
Ovšem nejen masem a rybami živ je člověk a na podzim nám příroda poskytuje dostatek dalších zdrojů, které jsou důležité pro naši výživu. Krom kořenové zeleniny a plodin tmavých barev máme již k dispozici také usušené luštěniny, kysané zelí, nastrouhaný křen.
S delší dobou trávenou doma se přímo nabízí možnost delší přípravy pokrmů, ať již hustých polévek a směsí „co dům dal“, nebo nejrůznějších ragú, gulášů, perkeltů, eintopfů, nebo jak těmto tradičním zimním pokrmům chceme říkat. Můžeme i déle posedět kolem stolu a naslouchat si navzájem. Večerní přástky bývaly dříve nejen příležitostí k předání moudrosti a tradic, ale posilovaly i vztahy mezi lidmi.
Správná výživa na zimu je nutná
Strážci života
V životě člověka představuje listopad stáří a klid, ale také vnitřní bohatství. V křesťanské tradici je zosobňuje například svatý Albert, patron vzdělanosti a předávání znalostí, nebo patronka početných rodin svatá Markéta. Obě svaté Cecílie a svatá Kateřina dávají příležitost se sejít, kateřinské zábavy bývaly navíc v mnoha oblastech tzv. babské, se vzpomínkou na babici Morenu, přebírající vládu nad světem.
Bohyně Hekaté byla také patronkou noci, tajemných sil a podsvětí. Určovala běh života, osud, ochraňovala děti a rodiny. Dokázala povolat duše mrtvých. I keltská Cailleach, nazývaná někdy „Spirálová baba“, jindy prostě „Stařena“, byla vždy spojována se smrtí, ale také se znovuzrozením. Byla totiž strážkyní kouzelného kotle, v němž se vařily lektvary propůjčující hrdinům nadpřirozené vlastnosti.
Pořádaly se průvody, místy se koledovalo. Peklo se obřadní pečivo „kosti“ nebo „dušičky“.
Dodnes k uctění jejich moci slavíme celosvětově hned 1. listopadu významný svátek pod různými jmény: Všech svatých/Památka zesnulých, Samhain, Halloween. V tento den začala temná část roku, otevřely se brány mezi světy, duchové a zesnulí mohou k nám a lidé naopak do říše mrtvých, světa bohů, zákony prostoru a času dočasně přestávají platit.
V dřívějších dobách se předkové uctívali také tím, že se pro ně uspořádala hostina, původně docházeli příbuzní pojíst přímo na hroby svých zesnulých. Později se pro ně prostíralo doma, nosilo se jim na hrob jídlo, dnes už jen květiny a svíčky. Pořádaly se průvody, místy se koledovalo. Peklo se obřadní pečivo „kosti“ nebo „dušičky“. Po setmění se do okna dávaly speciální chleby upečené pro duše v očistci, které se v noci vracely do rodného domu. Kousek těsta se při pečení vhodil do ohně, aby se jim v očistci ulevilo.
Pálení smutků a návštěvy
Očistná moc ohně se využívala také ke spálení všech smutků, bolestí a strastí uplynulého roku, symbolizovaných slaměnou figurínou. Že vám to něco připomíná? Inu, nejen Moreny na jaře je třeba se zbavit, odlehčit si musíme před každým vykročením do nového, jinak bude mít stejnou pachuť jako to staré.
Pokud vás náhodou krom podzimních depresí občas trápí také výčitky svědomí, protože své postarší příbuzné, přes všechna dobrá předsevzetí, většinou navštívíte jen párkrát do roka, hlavně kolem Dušiček a Vánoc, věřte, že nemusí. Listopadové a předvánoční období je tradičně zasvěceno návštěvám stárnoucích příbuzných. A odkládání starých ideálů. Tak si nechte od babičky uvařit hrnek dobrého bylinkového čaje a pusťte se do toho.
Text: Eva Leňová
foto: Shutterstock
