Je to jednoduché: indická žena si chce vyrazit do společnosti a ukázat svého dokonalého partnera, přitom si vychutnávat obdivné pohledy. Má to jeden háček: žádného přítele nemá. Téhle obří díry na trhu si všiml devětadvacetiletý Kaushal Prakash z Indie a vytvořil web, kde si můžete partnera pronajmout (nebo se stát partnerem, kterého si budou pronajímat ostatní ženy).
Reklama
Celý koncept je založen na předpokladu, že deprese může být v Indii vymýcena poskytnutím boyfriendů pro všechny. Protože kdo potřebuje profesionální pomoc, že? Kaushal Prakash sice tvrdí, že aplikace nebude mít sexuální podtext. Při zběžném pohledu na aplikaci ovšem člověka napadne: proč je plná fotek polonahých mužů ve věku 22–25, co ukazují koláče buchet na břiše? Třešničkou na dortu je fakt, že i když na webu stojí, že muži mají být dobře vychovaní a poskytovat pouze „emocionální podporu“, ti, co jsou ve finále aplikací najmutí, musí být exkluzivně dobře vypadající.
Trouba roku
Podnikatel se ohání vlastním příběhem, kdy zápasil s depresí, a který ho inspiroval k vytvoření aplikace. Aplikace také provozuje telefonní linku, kam může zavolat každý, kdo se cítí na dně. Za 500 rupií (asi 160 korun) si můžete čtvrt hodiny s někým povídat. Když se Prakashe ptali, proč lidé raději nezavolají na linku bezpečí nebo psychologovi, odpověděl: „Co by tomu řekli lidi? To je jako kdyby holky nosily minisukně.“ Gratulujeme k získání titulu trouba roku, pane Prakashi!
Myšlenka najmout si přítele není úplně nová. V Japonsku se již stává docela běžně, že si úspěšné zaneprázdněné ženy platí atraktivní muže, aby jim dělali společnost. Genderové normy se totiž v zemi rychle mění a Japonky se po mnoha stoletích odvrací od myšlenky manželství a klasických vztahů – chtějí vydělávat peníze a užívat si ekonomické svobody.
V Tokiu si můžete pronajmout rameno a na něm se vybrečet, doprovod na svatbu a na zahnání samoty, či prostě někoho na noční mazlení.
V Tokiu tak vznikají nové druhy služeb, zaměřené právě na tyto ženy. Je jedno, jestli hledají rameno, na němž se můžou vybrečet, doprovod na svatbu a na zahnání samoty, či prostě někoho na noční mazlení. Tyto služby splní (téměř) jakýkoliv požadavek na míru.
Zaplaťte si za brečení
Americká reportérka Karley Sciortino se o tom chtěla přesvědčit a při své cestě do Tokia otestovala tyto služby v jedné z epizod svého pořadu Slutever. Ta v reportáži mimo jiné absolvuje „brečící terapii“, kde jsou ženám ukazovány smutné video scény za účelem donutit je projevit emoce. Na scénu pak přistupuje „handsome weeping boy“, který se podílí na tvorbě brečící atmosféry, a na závěr ženám něžně slzy vysuší. V přísné japonské společnosti, orientované na výkon, není přijatelné emoce volně projevovat. Preferují to tedy provádět potají za zavřenými dveřmi, pod dohledem profesionála za přibližně 65 dolarů na hodinu.
Číně se povedl trošku jiný bizár, zde si můžete najmout kluka přímo v obchodním centru, kde jsou ty nejlepší kousky vystavovány ve výlohách. Za pouhý jeden yuan na půl hodiny si můžete pořídit pomocníka k držení tašek, dělání selfíček či jen tak na povídání.
foto: shutterstock, zdroj: Times of India
