Psychiatr Sir Simon Wessely: Neříkejte lidem, ať nepanikaří

Simon Wessely, psychiatr a profesor psychologické medicíny na Institutu psychiatrie, psychologie a neurověd na King's College London, napsal pro Financial Times inspirativní komentář o současné celosvětové krizi a přístupu k ní. Poukazuje na fakt, že ještě před týdnem se vlastně nedělo nic. Těšil se na fotbal a manželku, která se měla vrátit ze zámoří. O týden později je veškerý fotbal zrušený a je vysoce pravděpodobné, že budou zakázány všechny velké veřejné akce. Jeho žena byla pozitivně testována na koronavirus, ale naštěstí se jí daří dobře a uzdravuje se.

Sám autor komentáře je zdravý, přesto měl být na 14 dní v izolaci. Podle nových pravidel se ale nemusí omezovat, dokud se u něho nevyskytnou příznaky nemoci. Jako vědec je ve skupině odborníků, kteří radí politikům v krizové situaci, navíc má osobní zkušenost v rodině.

Tři zásady komunikace

Co Simon Wessely navrhuje v oblasti komunikace s veřejností? Jde o tři zásadní body – nedávat "předčasná ujištění" (třeba o tom, že roušek je dost...), neříkat lidem, aby nepropadali panice, a dostat do televize co nejdřív lékaře a vědce. Úředník se obvykle ptá, co je špatného na tom neříkat lidem, aby nepropadli panice. Je to jednoduché. Ti, kteří již panikaří, pravděpodobně nebudou poslouchat. Ti, kteří nepanikaří, se začnou ptát, jestli by s tím neměli začít. My však víme, že během mimořádných událostí většina lidí po většinu času nepanikaří.

Pravá panika nebo kolektivní behaviorální dezorganizace se obvykle děje pouze za dvou okolností.

Například k evakuaci Světového obchodního centra během teroristických útoků z 11. září roku 2001 došlo téměř bez pomoci záchranných složek. Ti, kteří byli ve věžích, se chovali klidně a sebevědomě. A pomáhali si navzájem opouštět budovy. Pravá panika nebo kolektivní behaviorální dezorganizace se obvykle děje pouze za dvou okolností. První je, když se lidé bojí, že jsou v nebezpečné situaci, ale nevidí cestu ven. Klasickým příkladem je požár v nočním klubu, kde byly zablokovány východy. Druhým je, když lidé vnímají, že jim je odepřena léčba, která by jim mohla zachránit život.

Vykupování? Racionální reakce

A co nákupní panika, všechny ty prázdné police supermarketů? Lidé byli varováni, aby se připravili na množnost, že stráví dva týdny v izolaci. Zásobování se nutným zbožím není panikaření, je to naopak racionální a vhodná reakce. Sám autor komentáře, velmi dobře informovaný vědec, si koupil toaletní papír, psí jídlo a červené víno. Jako příklad očekávaného dění uvádí Itálii, kde se po zajištění dodávek do obchodů opět dostavil klid.

Když lidé panikaří, obvykle je někdo na vině, píše profesor Sir Simon Wessely

Simon Wessely ví, že vážnost situace roste a úzkosti lidí se zvyšují. Zároveň ale ví, že se zvyšuje také míra dodržování pokynů k ochranným opatřením. Britové jsou ostražití a dodržují pokyny, jako je například vynechání potřásání rukou. Historici nicméně upozorňují na schopnost globálních epidemií způsobovat vážné občanské nepokoje, které se vyskytovaly už ve starověku. A koneckonců je připomínána i pandemie chřipky v Rio de Janeiru z roku 1918, která způsobila chaos, a popisuje ji kromě jiného Laura Spinneyová v knize Pale Rider.

Panika, nebo oprávněná reakce?

Nemoc tehdy byla zničující. Zdravotní páče a dodávky potravin selhaly, po ulicích se povalovala mrtvá těla a lidé hladověli. Veřejný pořádek se zhroutil, lidé vyšli do ulic a plenili. Ale opět: Byla to tehdy panika, nebo oprávněný hněv proti úřadům, které umožnily zhoršení zdravotnického systému? Bylo to to druhé. Nešlo tedy o iracionální chování, ale víceméně přirozenou reakci. Je tedy čas, abychom za těchto okolností zakázali slovo panika a místo toho jsme hovořili třeba o "oprávněné tísni"?

Altruistické chování je mimochodem i významným motivem pro ty, kteří jsou nyní v izolaci. Vyzývají totiž k ochraně ostatních.

Když lidé panikaří, obvykle je někdo na vině. Ale všechno špatné je k něčemu dobré. Stejně tak jako nenávist a násilí i epidemie mohou společnost stmelit. Altruistické chování je mimochodem i významným motivem pro ty, kteří jsou nyní v izolaci. Svým příkladem totiž altruisté vyzývají k ochraně ostatních, zejména starých a nemocných lidí. Tyhle příklady jsou mnohem účinnější při přesvědčování veřejnosti, aby spolupracovala. Účinnější než jakékoli donucovací prostředky státu.