Byla neděle 30. června 2019, mírné letní odpoledne. Wil, 31letý softwarový inženýr, lenošil před svým domem v Claphamu v jihozápadním Londýně. Letadla směřující na letiště Heathrow mu přelétala prakticky nad hlavou. Wil na svém telefonu ukázal svému spolubydlícímu aplikaci, která uživatelům sděluje trasu a model jakéhokoli letadla. Aplikaci otestoval na jednom letadle a mžoural do nebe. Pak uviděl něco padat z nebe. Nejprve si myslel, že je to nějaká taška, ale po několika sekundách se z toho vyvinul docela velký, rychle padající objekt. Možná část podvozku nebo kufr z nákladního prostoru, pomyslel si. Ale pak si vzpomněl na článek, který četl roky předtím a pojednával o lidech, kteří se schovávali v letadlech. Nechtěl tomu uvěřit, ale jak se objekt přibližoval a přibližoval, bylo možné rozpoznat lidské tělo.
Wil pořídil snímek obrazovky z aplikace a jeho spolubydlící zavolal policii, aby jí poskytl podrobnosti. Šlo o let KQ 100 společnosti Kenya Airways, letoun Boeing 787-8 Dreamliner, který před více než osmi hodinami opustil Nairobi. Wil vyrazil na ulici a doufal, že uvidí na silnici ležící tašku. Našel batoh a pocítil vlnu úlevy. Najednou kolem projelo rychle policejní auto, Wil ho následoval a o pár stovek metrů dál našel u rozmlácené terasy domu vytřeštěného mladíka. Jmenoval se John Baldock, byl také softwarový inženýr, původem z Devonu. Tem mu potvrdil, že mu na terasu z nebe spadl člověk, napůl zmrzlý. Černý pasažér.
Když chudý padá na nejbohatší
Během své třicetileté kariéry policisty pracoval Paul Graves hlavně na vraždách, přestřelkách a únosech. Byly to náročné případy. Policista byl tedy i zvyklý na mediální mumraj, na rodiny a přátele obětí, kteří požadovali odpovědi, a na svědky, kteří se zdráhali spolupracovat. Doufal, že z nebe spadlého muže lehce identifikuje. Policie kontaktovala letiště Heathrow, které vyslalo své zaměstnance, aby prozkoumali podvozek letadla Kenya Airways. U kol je dost místa na to, aby se tam člověk skrčil a vyhnul se detekci. Zaměstnanci uvnitř našli špinavý khaki batoh s iniciálami MCA.
Pokud černý pasažér přežije vzlet, může být rozdrcen podvozkem, když se po vzletu zasune do šachty.
Batoh neobsahoval žádné významné stopy, jen jídlo, pití a keňské peníze. V márnici Lambeth patologové odebrali vzorky DNA muže a otisky prstů a zaslali je úřadům v Keni. Výsledky DNA se rychle vrátily – žádná shoda. Tisk začal informovat veřejnost o problematice nelegálních migrantů, kteří riskovali své životy, aby se dostali do Evropy. Příběh keňského černého pasažéra vypadal takřka románově. Byl to muž, který dobrodružně cestoval ze země, kde přibližně třetina populace žije z méně než dvou dolarů na den, a spadl tisíce stop z útrob letadla na jednu z nejbohatších čtvrtí v Londýně.
Cestování v podvozku letadla je objektivně řečeno sebevražedně nebezpečná věc. Podle Amerického federálního úřadu pro letectví se o to od roku 1947 do února 2020 pokusilo 128 lidí na celém světě. Více než 75 % z nich zemřelo. Černý pasažér může při vzletu vypadnout z letadla, jak se to stalo čtrnáctiletému Keithovi Sapsfordovi v únoru 1970, který vypadl z Douglasu DC-8 cestujícího ze Sydney do Tokia, krátce po startu. Pokud černý pasažér přežije vzlet, může být rozdrcen podvozkem, když se po vzletu zasune do šachty. Takto v červenci 2011 zahynul nad Havanou třiadvacetiletý kubánský černý pasažér Adonis Guerrero Barrios poté, co vlezl do Airbusu A340 směřujícího do Madridu.
Jak obelstít smrt
Pokud se pak černý pasažér vyhne i rozdrcení, pravděpodobně umrzne. Teplota je ve vysokých výškách totiž hodně pod bodem mrazu, i když hydraulika v letadle nějaké teplo vydává. Samozřejmě je tam nahoře asi pětkrát méně kyslíku než na povrchu Země, což může způsobit udušení. Rychlý pokles tlaku vzduchu během výstupu může také způsobit dekompresní nemoc. Pokud černý pasažér cestu nějak přežije, bude jistě v bezvědomí, až letadlo začne klesat. Když se tedy podvozek letadla při přiblížení k letišti vysune, pravděpodobně spadne z kola na zem z výšky mnoha stovek metrů.
Když je člověk téměř zmrzlý, jeho potřeba kyslíku a energie se zmenšuje, čímž je méně náchylný k poškození mozku vyvolanému hypoxií.
A přesto vzhledem k rizikům někteří pasažéři přežijí. Vědci to neumějí vysvětlit, kromě jiného kvůli tomu, že není možné provádět experimenty tohoto druhu. Jak to, že černí pasažéři obelstí smrt? Prý hibernují. Tělesná teplota člověka může klesnout na 27 °C, a když letadlo přistane, dochází k postupnému opětovnému zahřívání spolu s reoxygenací. Pokud má jedinec štěstí, že se vyhne poškození mozku nebo úmrtí na hypoxii a podchlazení, zástavě srdce či jeho selhání při opětovném zahřátí, pokud ho také mine závažná neurovaskulární dekompresní nemoc, dojde k postupnému zotavení vědomí.
Jak už bylo řečeno, tato hypotéza není ověřená, jelikož nelze provádět testy tohoto druhu. Opodstatnění ale má, jelikož se kdysi podařilo oživit studenty, kteří strávili mnoho hodin v ledové vodě, a jejich tělesná teplota byla dokonce pod dvaceti stupni. Když je člověk téměř zmrzlý, jeho potřeba kyslíku a energie se zmenšuje, čímž je méně náchylný k poškození mozku vyvolanému hypoxií. Když se pak postupně ohřívá, probudí se do stavu, jako by byl ve snu.
Kdo a jak?
V září 2019, tři měsíce poté, co se ujal případu, odletěl vyšetřovatel Graves do Keni v naději, že dokáže identifikovat černého pasažéra. Navštívil slumy na letišti. Navštívil márnice, které byly plné nevyzvednutých těl. Úředníci ho vzali na prohlídku letiště v Nairobi a poskytli mu přístup k nahrávkám z průmyslových kamer. Černý pasažér na nich nebyl zachycen, do letadla se tedy musel dostat, když byl stroj mimo jejich dosah. Jak se vůbec černý pasažér dokázal do letadla dostat? Je třeba vyšplhat po podvozku a dostat se do dutiny, ve které se pak schová i kolo podvozku. Takže to vlastně není nic těžkého. Daleko těžší je se k samotnému letadlu vůbec přiblížit, bezpečnostní opatření na letištích jsou přísná.
Graves věděl, že hledat by měl mezi lidmi z personálu. Manipulátor se zavazadly nebo uklízeč má k letadlu přístup a penězi neoplývá. Místní policie personál vyslechla a na nic nepřišla. Další možností je, že by černý pasažér někde přelezl plot. Bezpečnostní zařízení tohle ale podle vedení letiště neumožňovala. Případ byl nejasný. Do letadla v Nairobi vylezl muž a padl z nebe nad Londýnem. Byl to Keňan. Jen to zatím Graves věděl. A také věděl, že k tomuto kroku musel být muž donucen svým zoufalstvím.
Když se Graves vrátil z Keni, zbývalo už jen jedno – zpřístupnit své poznatky médiím v naději, že se někdo ozve a černého pasažéra identifikuje. Zapojení médií se ale nelíbilo lidem z Keni, kteří by vlastně přiznali, že jejich bezpečnostní opatření na letišti jsou děravá. Pro keňské úřady mohla existovat další obava. V roce 2017 obdrželo mezinárodní letiště Jomo Kenyatta bezpečnostní klasifikaci kategorie 1, která umožňovala přímé lety do USA. A to by bylo ohroženo, vyšetřovatelé tedy byli odhodláni raději mlčet.
Novinářská kachna
Gravesovi se aspoň podařilo přesvědčit keňskou policii, aby šířila informace o případu prostřednictvím policejního věstníku. Po svém návratu do Velké Británie rozšířil fotku rekonstrukce obličeje černého pasažéra od patologů a fotky jeho osobních věcí. Dnes 12. listopadu 2019 zveřejnil kanál Sky News výsledky svého vlastního vyšetřování, ve kterém reportéři tvrdili, že identifikovali černého pasažéra jako Paula Manyasiho, kterému bylo 29 let a pracoval jako uklízeč na letišti. Manyasiho přítelkyně, která dostala pseudonym „Irene“, řekla Sky, že iniciály na batohu znamenají „člen krajského shromáždění“, přičemž tvrdila, že to byla Manyasiho přezdívka. Jeho matka pak tvrdila, že poznává jeho spodky.
Odhalení Sky News bylo rozmetáno na kusy. Nikdo toho jména na letišti nikdy nepracoval a rodina vlastně ani syna toho jména neměla.
Willy Lusige, novinář keňské televizní sítě KTN News, byl zaskočen. Jako mnoho keňských novinářů pozorně sledoval příběh černého pasažéra a pokoušel se ho identifikovat. Nechtěl uvěřit, že případ byl skutečně vyřešen. Jeho matka řekla, že s ním už několik let nemluvila, ale dokázala identifikovat jeho spodky? Když Lusige našel rodinu muže, kterého Sky identifikovala jako Paula Manyasiho, věděl, že něco není v pořádku. Rodina totiž netruchlila a otec řekl Lusigemu, že nějací běloši přišli navštívit rodinu a dali jim 200 dolarů. Negramotného otce přitom přesvědčili, aby na kameru řekl, že jeho syn byl onen černý pasažér. Odhalení Sky News bylo rozmetáno na kusy. Nikdo toho jména na letišti nikdy nepracoval a rodina vlastně ani syna toho jména neměla. Jejich syn se jmenoval Cedric a seděl ve vězení v Nairobi. Dne 22. listopadu reportéři Sky stáhli článek a zveřejnili omluvu.
Ono to ale jde
Keňští úředníci do konce roku 2019 ukončili vyšetřování a na letišti Jomo Kenyatta International nebylo zjištěno žádné pochybení. Zachovalo si status zabezpečení kategorie 1. Poté, o více než rok později, se stalo něco zvláštního. Dne 4. února 2021 přistálo v Maastrichtu letadlo Airbus A330 společnosti Turkish Airlines. Nad hlavním podvozkem byl šestnáctiletý keňský chlapec. Letadlo vzlétlo z letiště Jomo Kenyatta 3. února a mělo mezipřistání v Istanbulu a v Londýně. Chlapec byl naživu a nezraněný, po jednom dni byl propuštěn z nemocnice.
Teenager nizozemským vyšetřovatelům řekl, že vlezl do letadla a usnul. Jeho motivem opuštění Keni bylo hledání lepšího života. Nyní žádá v Nizozemsku o azyl. Úřady letiště Jomo Kenyatta incident neuznaly a ani nevysvětlily, jak černý pasažér dokázal znovu porušit jejich bezpečnostní protokoly.
Pod nohama mu ubíhají bílé značky. Pauza a pak řev motorů Rolls-Royce útočících na asfalt rychlostí 180 kilometrů v hodině. Letadlo nabírá rychlost, hluk zesiluje do podob skučení tisíců zubařských vrtaček.
Totožnost muže, který spadl z oblohy v Londýně 30. června 2019, ovšem stále neznáme. Vše, co víme, jsou poslední okamžiky, které by ve svém úkrytu zřejmě zaznamenal. Syčení hydrauliky, zatímco let KQ 100 čekal na dráze v Nairobi. Rachotící kroky na kovových schodech, když cestující nastupovali do letadla. Rachot kufrů hozených do podpalubí. Letadlo pojíždí směrem k přistávací dráze. Pod nohama mu ubíhají bílé značky. Pauza a pak řev motorů Rolls-Royce útočících na asfalt rychlostí 180 kilometrů v hodině. Letadlo nabírá rychlost, hluk zesiluje do podob skučení tisíců zubařských vrtaček. Vzlet. Bičování větru, ledový chlad, 10 000 stop, 20 000 stop, 35 000 stop. Chladno. Bezvědomí. Konec.
Muž byl pohřben na hřbitově Lambeth 26. února 2020. Bylo krásné ráno, svěží a jasné, přesto mrazivá zima. Pohřbu se účastnil úředník z keňské ambasády, oblečený v černém obleku a kožených botách, sotva to stihl včas. Na rakvi byla kovová deska s nápisem: „Neznámý muž, zemřel 30. června 2019 ve věku 30 let.“
Smrt černého pasažéra Kenya Airways vyvolala palcové novinové titulky, ale za stejně děsivých okolností každý týden umírá mnohem více migrantů. Jsou uzamčeni v zadní části nákladních vozidel a zadusí se, spadnou z jedoucích nákladních vlaků nebo se utopí v kanálu La Manche. Jsou zastřeleni příslušníky pohraniční stráže nebo jsou usmrceni elektrickým proudem v tunelu pod Lamanšským průlivem. Jsou roky drženi ve vazebních zařízeních, kde jsou vystaveni fyzickému a sexuálnímu zneužívání. Někdy se upálí ze zoufalství zaživa. Od roku 2014 podle projektu Missing Migrants zemřelo na globálních migračních trasách 10 134 lidí. Tyto údaje jsou pravděpodobně jen nepatrným zlomkem skutečného obrazu.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
