Psi truchlí, pokud v domácnosti umře jiný pes. Mají se o to víc k lidem

Jedna z autorek nové studie, doktorka Federica Pirroneová z milánské univerzity Statale, říká: „Psi jsou vysoce emocionální zvířata, která si vytvářejí velmi těsné vazby se členy své skupiny. To znamená, že mohou být velmi rozrušeni, pokud jeden z nich zemře, a je třeba vyvinout úsilí, které jim pomůže se s tímto utrpením vyrovnat.“

Projevy smutku nejsou jedinečné jen u lidí. Lidoopi, delfíni, sloni a ptáci patří k druhům, u kterých bylo pozorováno, že mají se smrtí spojené určité rituály, a zdá se, že truchlí. Doktorka Pirroneová a její kolegové v časopise Scientific Reports popisují, jak analyzovali odpovědi 426 Italů, kteří online vyplnili dotazník týkající se „truchlících psů“. Účelem jejich studie bylo zjistit, jak psi prožívají smutek.

Pozůstalí psi se mění

Všichni účastníci studie prožili ztrátu jednoho ze svých psů, když naživu zůstal alespoň jeden další pes. Dotazník zjišťoval chování a emoce majitele a jeho přeživších psů. Výsledky ukazují, že 86 % majitelů uvedlo, že jejich přeživší psi po smrti jiného psa v domácnosti vykazovali změny chování.

Přeživší pes byl k tomu zemřelému silně připoután a ztratil někoho, kdo mu poskytoval bezpečí a ochranu.

„Majitelé hlásili, že psi si méně hrají a jedí, více spí a více vyhledávají pozornost lidí,“ shrnula výsledky výzkumu doktorka Pirroneová. Podle týmu vědců se ukázalo, že změny nesouvisí s tím, jak dlouho spolu psi žili, nebo zda přeživší psi viděli mrtvolu. Vědci uvedli, že pro jejich zjištění existuje řada možných vysvětlení včetně toho, že smrt mohla narušit společné chování přeživších psů.

„Tuto hypotézu podporuje i zjištění, že pokud se psi během života dělili o potravu, přeživší pes s větší pravděpodobností snížil úroveň svých aktivit a více spal,“ napsali autoři studie. Výsledky také ukázaly, že změny chování byly silnější u psů, u kterých bylo uvedeno, že měli se zvířetem, které zemřelo, přátelský vztah, nebo šlo o jejich rodiče či potomky. S největší pravděpodobností to znamená, že přeživší pes byl k tomu zemřelému silně připoután a ztratil někoho, kdo mu poskytoval bezpečí a ochranu.

Jde i o lidský pohled

Svou roli mohou hrát i lidské emoce. Zvýšení úrovně strachu přeživších psů a snížení spotřeby potravy byly spojeny s větším utrpením, hněvem a psychickým traumatem majitelů v reakci na smrt. To znamená, že může existovat nějaká forma emocionální nákazy nebo sociálního přenosu strachu, která je běžná u sociálních druhů jako součást adaptivní strategie zvládání potenciálně nebezpečných okolností. Tým vědců přiznal, že výsledky studie by mohly být ovlivněny tím, jak majitelé chování nebo emoce přeživších psů vnímali.

Doktorka Pirroneová prohlásila, že definice „smutku“ u psů není stejně jako třeba u malých dětí jednoduchá. „Psi si vytvářejí citová pouta, a proto lze očekávat, že ztráta zvířecího společníka v jejich domácnosti způsobí změny chování, jako jsou ty, které jsme zaznamenali v naší studii. Tedy takové, které běžně interpretujeme jako smutek a truchlení. Samozřejmě na základě našich výsledků stále nemůžeme říci, zda tito psi reagovali pouze na ztrátu psího přítele, nebo na jejich smrt jako takovou.“

Profesorka Samantha Hurnová, sociální antropoložka z University of Exeter, říká, že je důležité pochopit, co může pes zažít po smrti psího společníka. Zároveň ale prohlašuje, že studie má omezení, a to právě včetně toho, že majitelé nebyli vždy dobří ve čtení chování psů. Použití dotazníků obsahujících škály může zkreslit subjektivní pohled respondentů. „V průběhu mého vlastního výzkumu jsem zažila mnoho psů a jiných zvířat, která se chovala velmi odlišnými způsoby, jež mi přesto naznačovaly, že byli smrtí blízkého společníka emocionálně ovlivněni.“