Moravský kras je ojedinělá lokalita. Ukrývá spoustu magických míst, mezi která se řadí i naprostý český unikát – Medvědí svatyně. Název je samozřejmě třeba brát s nadhledem, protože její pravěcí obyvatelé po sobě nezanechali žádné záznamy, pouze stopy své přítomnosti. A nebyly to pouze medvědí lebky. Pojďme se tam společně podívat.
Kůlna a její medvědi
Medvěd jeskynní byl impozantním zástupcem svého rodu, na Zemi se objevil asi před 400 000 lety a vyhynul během poslední doby ledové, tedy zhruba před 27 000 až 18 000 lety, stejně jako jiné druhy velkých zvířat – mamuti, srstnatí nosorožci, veledaňci nebo lvi jeskynní. Jeskynní medvědi dosahovali váhy až jedné tuny, byli tedy asi o 250 kilogramů těžší než v současnosti největší v přírodě žijící medvědi kodiaci. Byla to impozantní zvířata, ale zřejmě poměrně neškodná. Během vývoje se tito medvědi dopracovali k prakticky úplnému vegetariánství. Svým chováním se pravděpodobně nepodobali šelmám, ale spíš velkým býložravcům, takže ulovit je nemusel být zas až takový problém.
Nebylo by přirozenější takovou bytost uctívat než se s ní snažit bojovat?
Vedle lebek se v Kůlně našly i medvědí kostry, někdy dokonce kompletní. Jak se tam dostaly? Poměrně dlouho se předpokládalo, a objevy medvědích ostatků v takovém množství jako v Kůlně tomu odpovídaly, že na vyhubení jeskynních medvědů se z velké části podílel člověk. Nyní se však odborníci kloní spíše k názoru, že za jejich vyhynutím stojí spíše klimatická změna, ochlazení, které jim vzalo zdroje rostlinné potravy. To ale nic nemění na tom, že vztah člověka k medvědovi byl zřejmě zvláštní. Možná už proto, že medvěd se dokáže postavit na zadní nohy a člověka tím trochu připomíná. Zároveň tady ale je ta zjevná síla a mohutnost. Nebylo by přirozenější takovou bytost uctívat než se s ní snažit bojovat?
Expozice v jeskyni Kůlna (zdroj: Wikimedia Commons)
Jenomže formy uctívání jsou různé a v podání našich prapředků mohly nabývat poměrně bizarní podoby. Předmětem kultu se totiž zřejmě medvěd stával až po smrti. Jak takový kult vypadal nebo mohl vypadat, můžeme vidět u obyvatel Sibiře. Ti medvědy nejen loví, ale občas také v zajetí odchovají jejich mláďata, která poté spolu s dospělými kusy rituálně usmrtí. Následuje obřadní hostina, jejíž nejdůležitější dekorací je uříznutá medvědí hlava, která jakoby vše pozoruje. Cílem obřadu je požádat medvědy o odpuštění za to, že museli být uloveni a snědeni. Jejich lebky se uchovávají jako předměty dalšího uctívání.
Medvědí mystéria
Že se tak skutečně nejspíš dělo, dokazuje nález souboru medvědích lebek v Chauvetově jeskyni ve Francii, podobně početného jako v Kůlně. Na rozdíl od Kůlny jsou jeskynní medvědi (a jiná zvířata) navíc vyobrazena na jejích stěnách. Uprostřed jednoho z dómů se také na vyvýšeném místě na kamenné desce jako na oltáři nachází právě medvědí lebka. Jak naši předci tyto obřady asi prožívali?
Nabízí se pestrá paleta možností. Jeskyně mohla sloužit k ulovení pravěkého „bobříka odvahy“. Mohl se v ní odehrávat přechodový rituál proměny chlapce v muže, lovce a bojovníka. Není ale vyloučena ani docela obyčejná audiovizuální zábava. Nebude náhoda, že v Altamiře je stádo pádících koní namalováno na místě s mimořádně dobrou akustikou, kde lze snadno třeba tleskáním napodobit dusot kopyt.
Kostra jeskynního medvěda v Kateřinské jeskyni (zdroj: Shutterstock)
Naprosto nepochopitelný je ovšem nález, který souvisí s neznámou kulturou z povodí Volhy. Ta nám po sobě zanechala pouze hrobky, obsahující dvě věci – nastojato pohřbeného medvěda a keramickou cívku s jemnou zlatou nití. Jaký význam pro onu kulturu měli medvědi a zlaté nitě, se ještě nepodařilo odhalit.
Zkáza medvědích hřbitovů
Samozřejmě existuje také jednoduchá a zcela nemystická možnost, že pro medvědy byly jeskyně jejich přirozeným biotopem, kde trávili většinu času, a že v nich tedy i přirozeně umírali. Možná tam dokonce chodili umírat úmyslně tak, jak se dodnes traduje o hřbitovech sloních. Někteří z medvědů v jeskyních nejspíše zemřeli uvězněni prudce zvýšenou hladinou podzemních vod, například během prudkých přívalových dešťů.
Jitka Lenková
Narodila 20. ledna 1963 v Táboře. Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze a do roku 1994 byla úspěšnou komerční právničkou. Poté se začala věnovat překládání a psaní, především o záhadách, mystičnu a historii. Dnes je úspěšnou spisovatelkou a překladatelkou, autorkou více než dvou desítek knih.
Je nenahraditelná škoda, že takové lokality, jako je rovněž v Moravském krasu například jeskyně Výpustek, už zkoumat nejde. Naprostá většina v nich nahromaděných kostí včetně početných medvědích byla totiž odtěžena a po rozemletí použita jako fosfátové hnojivo. Další objevy medvědích svatyní ovšem nejsou vyloučeny. To, zda v nich dokážeme skryté poklady objevit, bude záležet na tom, jestli vůbec rozpoznáme, že je ukrývají.
Pro čtenáře Flowee vybíráme zajímavé čtení z archivu časopisu Nový Fénix, zaměřeného na osobní rozvoj.
Reklama
foto: Wikimedia Commons a Shutterstock, zdroj: Jitka Lenková, Nový Fénix
