Australský psycholog: Generace Z má sexu méně. Užívá si ho radši virtuálně

I když se jednotlivé zdroje v přesném určení liší, můžeme říci, že do generace Z patří lidé narození mezi lety 1980 a 1997, k roku 2021 jde tedy o jedince mezi 24 a 41 lety. V posledních letech se stále více vědců začíná zajímat o jejich sexuální život a výsledky různých bádání se shodují v tom, že příslušníci Gen-Z mají pravděpodobně méně sexu než generace předchozí. Podle psychologa Matthewa Berryho, který působí v australském Melbourne, to ale nutně platit nemusí. „Pokud tedy ovšem přijmeme fakt, že sex jako takový byl předefinován,“ říká na ABC News.

Co si pod touto „redefinicí sexu“ představit? Doktor Berry nabízí srovnání s komunikací: „Každá generace je obviňována z toho, že píše méně dopisů a méně telefonuje, ve skutečnosti se ale náš komunikační styl vyvinul,“ naráží na současný trend chatování na sociálních sítích. A na ně se podle odborníků přesouvá i sex. Vezmeme-li tedy v potaz změnu komunikace, můžeme tak vzít i změnu charakteru sexu a přijmout za fakt, že sex je dnes spíš virtuální než fyzický. A z tohoto zorného úhlu ho Gen-Z rozhodně méně nemá.

Méně kontaktu, více aktivity

Podle doktora Berryho se dá dokonce říci, že příslušníci Gen-Z mají sice méně fyzického sexu, ale více sexuální aktivity. Ta se odehrává třeba na oblíbeném Snapchattu, aplikaci spočívající v posílání fotek. Taková sexuální aktivita ovšem podle psychologa logicky přináší jen omezené vzrušení.

Mladý člověk, který je zvyklý jen na dopaminergní vzrušení, může při osobním styku velmi snadno selhat.

Z vizuálních podnětů totiž plyne takzvaný dopaminergní typ vzrušení, zatímco serotoninergní typ je odvozen z emocionální intimity, a té je možné dosáhnout jen při osobním setkání, v našem kontextu při osobním sexuálním styku. „Mnoho mladých tento druh intimity ještě nezažilo,“ vysvětluje doktor Berry s tím, že důsledkem toho se ve své praxi bohužel stále častěji potkává s mladíky, kteří trpí erektilní dysfunkcí.

Zdání klame

Snapchat tedy poskytne jen dopaminergní druh vzrušení, podobně jako třeba sledování porna. A ono dopaminergní vzrušení není samo o sobě pro člověka vůbec dobré, navíc v kontextu toho, že virtuální sexuální hrátky jsou stále dostupné. „Náš mozek není vyvinutý pro neustálé zvládání dopaminergních odměn, výsledkem tak může být rozrušení a ztráta koncentrace,“ říká doktor Berry. Mladý člověk, který je zvyklý jen na dopaminergní vzrušení, tak při osobním styku může velmi snadno selhat, paradoxně se totiž nedokáže koncentrovat a kvůli tomu ani pořádně vzrušit.

To všechno se může zdát s přihlédnutím k odvážným eroticky laděným a vyzývavým fotkám mladých lidí, jichž je plný celý Instagram, trochu podivné. Jenže podle doktora Berryho nemusí lascivnost prezentovaná na sítích nutně odrážet dostatek sexu v reálném životě. Mnohdy to může být právě naopak. Člověk se „vybije“ ve virtuálním světě a v tom osobním už to nezvládá, takže mu fyzický sex nakonec ani nechybí.

Ať si každý hledí svého

Profesor Alan McKee z University of Technology v Sydney, který se věnuje zkoumání účinků, jež na lidi působí při sledování porna, ale tvrdí, že se probírání sexuálního života mladých vždycky přeceňovalo.

„Jsem hluboce znepokojen tím, jak jsou někteří dospělí posedlí sexem, který mladí lidé mají nebo nemají,“ říká pro ABC News s tím, že starším generacím se vždycky zdá, že mladí mají sexu buď moc, nebo málo, že si vybírají špatné praktiky, nebo zkrátka sexuálně nežijí správně. „Lidé by měli věnovat pozornost především sami sobě,“ uzavírá.