Pokusná osoba strčila ruku do ledové vody. Požadovaná minuta se zdála docela málo, i když měla voda kolem nula stupňů. Po dvaceti vteřinách Loewensteinův kolega ucukl. Nešlo to vydržet. „Za dalších dvacet vteřin řekl: To je směšné, minutu přece musím zvládnout. A strčil ruku do vody znovu. Už za tak krátkou dobu přestal rozumět sám sobě,“ popsal profesor George Loewenstein z Carnegie Mellon University svůj úplně první pokus v podcastu stanice NPR Hidden Brain.
Možná se jedná o vůbec první vysvětlení tak komplexních jevů, jako jsou ochota mít nechráněný sex, nechat se zneužívat, pořád znovu upadat do závislosti. Proč v hladu pleníme ledničku, a přesto jsme pár minut po nasycení skálopevně přesvědčeni, že se to stalo naposledy. Možná se jednou dokonce dočkáme i odpovědi na otázku, proč miliony židů napochodovaly do plynových komor pěšky a bez protestů. Takový potenciál má v sobě „Hot/Cold Empathy Gap“, tedy v překladu něco jako horko-ledová emoční propast, jak Loewenstein pojmenoval téměř okamžitou amnézii, jež nás postihne po opadnutí emočního vzrušení.
Horká a studená Irene
V pořadu hovoří Irene, dívka z dobré rodiny, jíž se dostalo řádné sexuální výchovy. Inteligentní slečna s vysokou sebereflexí a pevným přesvědčením, že by nikdy nepodstoupila nechráněný sex. Přesto ho podstupovala – a opakovaně. „Já tu osobu nepoznávám,“ řekla moderátorovi Shankaru Vedantamovi. „Jako by to byl někdo jiný. Uvažovala jsem asi takhle – mám tři možnosti. Buď nemít žádný sex, sex bez penetrace anebo to prostě risknout. Ta druhá možnost mi nepřišla dost dobrá, vybrala jsem si třetí. Přišlo mi asi, že pro jednou se nic nestane,“ popisuje své mentální pochody v posteli. „Hned další den jsem se vyděsila: To už se mi nikdy nesmí přihodit. A hned na další schůzce jsem to zopakovala.“
„Horká Irene“ neměla podle Loewensteina během sexuální předehry tušení, co by si o jejím počínání pomyslela její běžná „chladná Irene“.
Loewenstein má ovšem pochyby, že se dívka v dané chvíli vůbec rozhodovala. „Když s vámi mluvila, nebyla už ve stavu sexuálního vzrušení,“ vysvětlil moderátorovi, přičemž Shankar se po této poznámce neurazil. „Popisovala svou schůzku, jako by si vážně vybírala mezi třemi možnostmi. Jenže ve skutečnosti se jen nechala strhnout.“ „Horká Irene“ neměla podle Loewensteina během sexuální předehry tušení, co by si o jejím počínání pomyslela její běžná „chladná Irene“. Neměla přístup k její logice a racionálnímu uvažování.
Výčitky připraví na příště
Zajímavějším shledal Loewenstein dívčino zaklínání sebe sama, že stejnou chybu příště nezopakuje. Pro tento jev totiž razí termín „retrospektivní horko-ledová emoční propast“ a také tuto teorii má empiricky ověřenou. Během pokusů zjistil, že na hříšníky mají jejich pozdější výčitky paradoxní efekt – utvrzují je v přesvědčení, že jsou na pokušení už lépe připraveni, zvyšují jejich sebevědomí. Ovšem naše „ledové já“ v tu chvíli od našeho hřešícího já dělí hluboká propast. Nemáme představu, co se v nás všechno zapálí ve chvíli emočního vytržení.
Jsou ovšem situace, které nás nerozpálí, nýbrž paralyzují. Především u žen pak dochází ke zvláštnímu jevu – chovají se jako poslušné ovce. Ty nejenže neprchají před vlkem, ale samy a ochotně mu lezou do tlamy.
Proč jsem nic nepoznala?
Nina pracuje jako terapeutka. Ještě za studií se přihlásila na masérský kurz, inzerát sliboval zaučení a dobrou odměnu. V čekárně seděly další dívky jejího věku. Nina byla nejprve vyzvána, aby si rozpustila culík. „Proč bych to dělala?“ Dostalo se jí naprosto nezáludné odpovědi: „Víte, oni ti pánové mají za sebou stresující den, nechce se jim ještě domů k manželkám, chtějí trochu zrelaxovat.“ „Ach bože. No tak dobře. Co se to děje?“ popisuje Nina v pořadu tehdejší pocity.
Nina zůstala v „masérně“ i poté, co klient odešel. Potom přicházeli další klienti.
Dívky seděly v čekárně, přišel první klient a vybral si Ninu. V půlce masáže, kterou Ninu nikdo ani nezačal učit, se otočil na záda a přitáhl její pozornost ke své erekci. „Říkala jsem si: Cože? Chápete. Co to po mně chce? Do háje!“ Muž nezaučené masérce osvětlil, že od toho tu přeci je. Nina si pamatuje jediný pocit. Jak to, že to hned nepoznala? Jak je možné, že si ničeho nevšimla už v čekárně? Ve zmatku se nezmohla na slovo. Podvolila se. Vzala klientův penis do ruky a mnula ho až do ejakulace.
„Od té doby si po celá ta léta kladu dokola stejnou otázku. Jednalo se o situaci, v níž jsem měla na výběr z více možností? Pokud ano, tak jednou z nich bylo poslechnout. Anebo jsem mu mohla říct, že se zbláznil. Anebo se prostě beze slova zvednout a vyjít ze dveří. Měla jsem na výběr? No tak to bych asi určitě zvolila poslední možnost – zvednout se a odejít. Jenže to jsem neudělala.“ Nina zůstala v „masérně“ i poté, co klient odešel. Potom přicházeli další klienti. A Nina dokončila celou večerní směnu.
Proč lezu vlku do tlamy
„A nad tímhle si právě lámu hlavu celé ty roky. Co se to ve mně skrývá, co je to v mém mozku, v celé mojí bytosti, co mě přimělo odpracovat celou šichtu a zůstat do konce? Já to nevím.“ Dnes se jedná o už popsaný jev. Sexuálně obtěžované ženy málokdy vzdorují predátorům. Vlastně je to horší – opakovaně podstupují tutéž proceduru. Užaslí soudci, kteří potom poslouchají jejich svědecké výpovědi, často kroutí hlavou a stále znovu se ptají: Proč jste za ním šla potřetí a počtvrté a popáté? A dostávají podobnou odpověď – to já nevím, to by musel říci psycholog.
Všechny ostatní dívky vypadaly, že vědí, proč tam jsou. Asi jsem se před nimi nechtěla shodit.
Psychologové dosud nabízeli jen různé variace na téma paralýza, strach z pomsty a obavy o kariéru. Loewensteinova teorie jde o krok dále – připouští totální anamnézu a posílené sebevědomí, že dotyčný stejnou chybu přece nebude opakovat.
Stále ovšem nevíme, proč Nina onoho večera dokončila onu směnu. O žádnou kariéru se přece bát nemusela. Navíc další klient byl zase jiný muž. Žádný z nich neměl důvod, aby se jí mstil. O žádné kariéře nemohla být řeč. Nedává to prostě smysl. Shankar Vedantam se v rozhovoru s Ninou k jakési odpovědi nakonec dopracoval. Zní banálně, ale nejspíše bude pravdivá. Snad vám to i něco připomíná.
„Myslím... že mi prostě bylo trapně. Byly tam se mnou další ženy. Odejít by bylo trapné.“ „Trapné proč?“ „Že jsem to hned nepoznala.“ „A odejít by znamenalo co?“ „Asi by to znamenalo, že jsem hloupá. (Dlouhá pauza). Nechtěla jsem vypadat jako naivka. Všechny ostatní dívky vypadaly, že vědí, proč tam jsou. Asi jsem se před nimi nechtěla shodit.“
Nina hovoří pomalu a klopotně. Překonává totiž horko-ledovou emoční propast.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Podcast NPR
