Také občas v ranním spěchu hledáte klíče, které držíte celou dobu v ruce? Ach, ta paměť! Nic si nevyčítejte, podle posledních studií je zapomínání aktivní formou učení a pomáhá mozku získat prostor pro důležitější informace. Zároveň ale není zapomínání jako zapomínání. Pojďme se podívat, jak na typických příkladech odlišit normální stav od počínající Alzheimerovy choroby, která je považována za nejčastější příčinu demence.
Vzpomínky v uzamčeném sejfu
„Naše vzpomínky nikam nemizí,“ vysvětluje doktor Tomas Ryan z institutu neurověd Trinity. „Mozek je ukládá v souborech neuronů. K zapomenutí dochází, když tyto soubory nelze znovu aktivovat. Samotné vzpomínky přitom ale stále existují. Jen jsou uloženy v pomyslném zavřeném trezoru, ke kterému jsme ztratili heslo.“
Lidé s demencí o ztracených předmětech často přemýšlí úplně jinak. Při jejich nalezení netuší, komu předmět patří, nebo dokonce k čemu vůbec slouží. Připadá jim, že nalezený mobil vidí poprvé v životě.
Podle doktora Ryana je přirozené zapomínání za určitých okolností vratné. Chvilku nám to trvá, ale nakonec si vzpomeneme na nezaplacenou složenku i včerejší oběd. U lidí trpících Alzheimerovou chorobou jsou však přirozené mechanismy narušeny. Zjednodušeně můžeme říct, že se u nich v „zamčeném trezoru“ ocitá čím dál víc vzpomínek a důležitých informací, které už nejdou nikdy odemknout.
Co je ještě normální a kdy už raději zajít k lékaři? Pojďme se spolu podívat na několik typických příkladů:
1. O-ou. Kde mám zaparkované auto?
Vracíte se z důležité schůzky s klíčky od auta v ruce a najednou vás zamrazí. Kam jste ho zaparkovali? Klid, je to úplně normální. Jen jste se nejspíš při parkování soustředili na úplně jiné věci. Třeba na plánované obchodní jednání, nebo na lákavě křupavé croissanty ve výloze nedaleké pekárny.
Jak by to vypadalo, kdybyste měli Alzheimerovu chorobu? Řekněme, že se vracíte z hodinového nakupování v obchodním centru. Po příchodu do garáže ale neřešíte jednoduchý problém, zda parkujete ve třetím, nebo čtvrtém patře. Možná byste si spíš kladli otázky: „Co tady dělám?“ Nebo vůbec netušili, jak vaše auto vlastně vypadá.
2. Zase nemám mobil! Můžeš mě prozvonit?
Zase ta nepozornost. Po příchodu domů řešíme mnohem důležitější věci, než kam odložíme klíče a mobil. Přivítat se s dětmi a partnerem, najíst se, vyvenčit psa. Výsledkem jsou klíče v zámku zvenčí nebo mobil v zadní kapse pohozených kalhot.
V jakých případech byste ale měli raději zpozornět? Pokud ztracený mobil opakovaně najdete na místech, kam rozhodně nepatří. Třeba v lednici nebo mikrovlnce. Lidé s demencí o ztracených předmětech také často přemýšlí úplně jinak. Při jejich nalezení netuší, komu předmět patří, nebo dokonce k čemu vůbec slouží. Připadá jim, že nalezený mobil vidí poprvé v životě.
3. A ten film se jmenoval… vždyť to mám na jazyku!
Znáte ten pocit těsně před vybavením si názvu filmu, na kterém jste byli minulý týden v kině? Ačkoliv si pamatujete celou dějovou linku včetně detailů, jako je barva šatů hlavní hrdinky, filmu doslova nemůžete přijít na jméno. Stejné je to se zapomenutím příjmení nového kolegy hned pár minut poté, co se vám představil. Jde o jednu z nejčastějších zkušeností se zapomínáním vůbec.
Problémy se zapomínáním slov jsou zároveň jedním z charakteristických příznaků demence. Lidé s touto diagnózou však zapomínají i desítky pojmů denně. Nejde přitom jen o názvy filmů a knížek. Často si nemohou vzpomenout na pojmenování banálních věcí denní potřeby, jako je například lžíce, peněženka nebo židle.
4. Jak se používá pračka?
Náš mozek má obdivuhodnou schopnost pamatovat si rutinní činnosti, jako je jízda na kole či obsluha domácího kávovaru. Výpadek paměti v této oblasti normální bohužel není.
Pokud tedy bezradně přemýšlíte, jaké tlačítko zmáčknout na své staré pračce, může jít opravdu o příznak demence. Ale nemalujme čerta na zeď, příčin může být celá řada a nejlepší je poradit se s odborníkem.
Proč ztrácíme paměť?
Za poruchami paměti nestojí jen obávaný strašák Alzheimerovy nemoci. Příčinou patologického zapomínání může být i mírná kognitivní dysfunkce, která do fatálního zhoršení vůbec nemusí přejít. Na „děravé hlavě“ se podílí dokonce takové banality, jako je nedostatek spánku a vitamínu B. Ke špičkovým výkonům mozku rozhodně nepřispěje ani stres a nezdravá strava.
Kudy chodíte, tudy zapomínáte? Zkuste se nejdřív zamyslet nad schopností vědomého soustředění. Pokud se během denní rutiny myšlenkově vznášíte dva metry nad zemí, zaměřte svou pozornost na jednoduché úkony, jako je chůze a detaily okolního prostředí. Život v přítomnosti ostatně nabízí mnohem víc benefitů než „jen“ lepší přehled o tom, co jste během dne zažili.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Ideas.Ted.com
