V dnešním uspěchaném světě je těžké se stresu vyhnout – každý se s ním občas setkáme. Jsou to například chvíle, kdy nás tlačí deadline v práci, schůzka se protáhne a my nestíháme vyzvednout děti ze školy, nebo i horší životní situace, kdy někdo z blízkých onemocní a my o něj máme strach. V těchto vypjatých situacích můžeme pociťovat větší či menší nepohodlí psychické i fyzické – bušení srdce, tlak na hrudi či bolest hlavy.
Pokud se tyto dny neopakují příliš často, naše tělo se s tím nějak popere. V případě dlouhodobého stresu však hrozí, že nás postihnou vážnější zdravotní problémy, jako jsou úzkosti a deprese, zažívací potíže, poruchy menstruačního cyklu, obezita, srdeční onemocnění, či dokonce rakovina.
Nechme věci plynout
Chronickému stresu se dlouhodobě věnuje doktorka Elissa Epelová, profesorka a zástupkyně vedoucího katedry psychiatrie a behaviorálních věd na University of California San Francisco. Na toto téma napsala i knihu The Stress Prescription, v níž na zvládání stresu nabízí mnoho návodů, spolu s postupy na jejich začlenění do struktury každodenního života. Na příběhu Vivian a její dospělé dcery Alicie v ní nabízí způsob, jak se vůči chronickému stresu stát odolnějším a jak je možné naučit se nejistotu zvládat.
Přestože žijí na opačném konci země, Vivian se svou dcerou denně telefonuje a jsou si tak stále nablízku. Vivian si všimla, že si Alicia během každého z hovorů stěžuje – na něco, co se jí ten den nepovedlo, a že je z toho velmi rozrušená. Někdy je to kvůli tomu, že nemohla najít místo na parkovišti, jindy kvůli učiteli, který si myslí, že její dítě má ADHD. Vždy se podivuje, že „do té chvíle“, než se „to stalo“, se jí ten den dařilo skvěle.
Vivian myšlení své dcery nechápe, podle ní je normální, že se „něco přihodí“, tak to přece v životě chodí. Vyrůstala totiž v rodině, která se často stěhovala. Vivian se díky tomu rychle naučila přizpůsobit a vytěžit z každé nové situace to nejlepší. Když se jí ale narodila Alicia, chtěla pro ni zajistit větší stabilitu, a tak odmítla i některé příležitosti, které by pro rodinu znamenaly čelit určitým komplikacím. Teď si ale Vivian klade otázku, jestli tím, že dceru ušetřila několika životních těžkostí, nezpůsobila, že Alicia nyní očekává, že svět lze ovládat, předvídat a přizpůsobovat svým plánům.
Problém druhého šípu
„Je možné, že zatímco Vivian a Alicia stárnou a jejich kalendářní věk zůstává stabilně 32 let od sebe, jejich biologický věk se ve skutečnosti zmenšuje. Vivian, která s přehledem snáší kopance a rány, které jí dny uštědřují, zřejmě nepodléhá stresové reakci, když čelí nečekané oklice.
V buddhismu se tomu říká „problém druhého šípu“: problémy (první šíp) jsou nevyhnutelné, ale utrpení (druhý šíp) je volitelné. První šípy dopadají na každého. Pokud však trpíme kvůli utrpení, střílíme tím druhý šíp sami na sebe a vždy tedy jde o dvojitý zásah.
Alicia na značku ‚silnice uzavřena‘ reaguje úplně jinak. Její sympatický nervový systém se rozběhne a je připraven bojovat proti této hrozbě. A pokud se toto děje často – celý den, každý den – není to dobře,“ říká Epelová.
Když se něco pokazí, máme tendenci reagovat stresovou reakcí. V buddhismu se tomu říká „problém druhého šípu“: kdykoli se stane něco špatného, jako by nás zasáhly dva šípy. Prvním šípem je bolestivá věc, která se stala, druhým je naše reakce na tuto špatnou věc. Jinými slovy, problémy (první šíp) jsou nevyhnutelné, ale utrpení (druhý šíp) je volitelné. Události se stanou. První šípy dopadají na každého. Pokud však trpíme kvůli utrpení, střílíme tím druhý šíp sami na sebe a vždy tedy jde o dvojitý zásah.
Cvičení pro přijetí nejistoty a otevřenosti
Epelová vytvořila cvičení, které nám může posloužit k uvolnění v okamžicích nejistoty. Nejistota se totiž často projevuje i na našem těle. Stres a negativní emoce se promění v nepříjemné pocity, vjemy a napětí. Pomocí následujících cviků ale můžeme s emocemi pracovat. Tím, že uvolníme napětí v těle, dojde i k psychickému uvolnění.
Pro začátek si pohodlně sedněte, a pokud je to možné, najděte si nějaké klidné místo. Cviky ale lze provádět kdekoliv – třeba i v autobuse nebo u stolu v práci. Okolní ruchy můžete utlumit sluchátky s relaxační hudbou. Dále postupujte podle následujících kroků:
1. Nalaďte se na své tělo
Zavřete oči a „uzemněte se“. To uděláte tak, že se třikrát pomalu nadechnete až do břicha a během toho si uvědomíte, co právě prožíváte: pocit židle, na které sedíte, teplotu v místnosti.
2. Najděte ve svém těle stres
Asi 60 vteřin pomalu skenujte své tělo pomyslnou baterkou. Začněte na temeni hlavy a postupně se přesouvejte dolů k prstům na nohou. Stres žije v těle, ale každý ho nosíme na jiných místech. Všimněte si, kde držíte napětí. Je v krku, ramenou, nebo v dolní části zad? Uvolněte ho. Pokud máte sevřené ruce, rozevřete je. Pokud máte napjatá ramena, narovnejte je. Dýchejte do všech napjatých nebo ztuhlých míst, protože tam držíte nejistotu.
3. Zeptejte se sami sebe
Co se vám právě teď honí hlavou, když přemýšlíte o nadcházejícím dni, týdnu nebo obecně o budoucnosti?
V čem se cítíte nejvíce nejistí?
Jaká očekávání máte ohledně toho, jak se věci budou vyvíjet?
4. Zbavte se očekávání
Všimněte si vaší silné fixace na to, jak si myslíte, že by věci měly probíhat. Uvědomte si, že je to jen jeden z možných výsledků, nikoli jistota. V duchu si vyčistěte harmonogram nadcházejícího dne nebo týdne. Připomeňte si, že stát se může cokoli, včetně nečekaných pozitivních věcí. Nejistota je vítána. Teď, když jste ji pojmenovali, usmějte se na ni a nadechněte se do ní. To je to neznámé a nepředvídatelné tajemství, které se časem rozvine.
5. A nakonec se opřete
Fyzicky se opřete na židli, nebo o stěnu za vámi, podle toho, kde zrovna sedíte. Když jste opřeni, jste vnímavější, uvolněnější a otevřenější tomu, co přichází. Přizpůsobte svůj mentální postoj lehkosti držení těla. Nechte zážitky, aby se rozvíjely a přicházely k vám okamžik po okamžiku, a vychutnávejte si jistotu tohoto momentu. V této chvíli jste v bezpečí. Můžete se uvolnit.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Mindbodygreen
