S Thomem jsme se potkali už v 8 hodin ráno, prý kvůli tomu, že když si dává schůzky na brzké ráno, donutí se dříve vstát. Přiznal, že svůj běžný den ale většinou začíná čtením e-mailů. A to ne fanouškovských, ale pracovních. To je těch pracovních emailů tolik?
Reklama
To hraní je také trochu úředničina. Nicméně díky skvělému managementu těch emailů nemusím vyřizovat tolik. Festivalová sezóna končí, začíná klubová. Což znamená téměř třicet koncertů do konce roku, každý víkend mám plno. A jedem i na turné do Anglie. Je tedy třeba všechno dobře naplánovat, aby někde nevznikl nějaký průser. No a pak je třeba řešit sociální sítě. Baví mě to, ale nemůže toho být příliš. Lidé musí být také trošku v napětí a přijít na koncert.
Máš pocit, že jsi závislý na telefonu?
Asi jo. Je fakt, že maily řeším většinou z telefonu. Mám ho neustále u sebe. Před rokem jsem si odinstaloval facebook aplikaci a je to fakt super. Už tam tolik nechodím, protože koukat na to v prohlížeči mě nebaví.
Před rokem jsem se ale odhodlal odinstalovat si Facebook aplikaci a je to fakt super.
Jinak Messenger stále mám a tam mi chodí hodně zpráv. Mít hodně komunikačních prostředků, v tomto případě aplikací, může být fakt na palici. Máš e-mail, Messenger, Instagram, pak třeba i Whatsapp, nedejbože ještě Skype nebo Viber…celkem třeba 6 aplikací, kam ti chodí zprávy. Mám tedy jen email, messenger a Instagram. Na Instagram bych chtěl ale chodit rozhodně méně.
I Thom Artway si s námi dá #denoffline
A ještě jsem se naučil jeden trik, vypnul jsem si notifikace messengeru a emailu. To pak nevíš, že ti něco přišlo a zkontroluješ to třeba jen 3x denně. Občas se stane, že tam nemáš nic, občas tam máš dvacet zpráv. Vadilo mi to, protože když ti chodí ty notifikace, tak to pořád řešíš. Máš tam tu hlavu. Já se tu teď bavím s tebou a přijde mi zpráva a jsem myslí někde úplně jinde. To je každému jasné. Třeba před sto lety šli lidé do obchodu, někoho tam potkali, ten jim řekl, potřebuju shrabat seno, přijď ve tři. A bylo to domluvené - čistá hlava. Teď je všechno online a kdo s tím neumí pracovat, může se dostat do pořádného chaosu.
Jak je to vůbec dnes v době nových technologií, když se chce někdo proslavit v hudebním průmyslu?
Ono se to nezdá, ale například televize má pořád neskutečnou sílu. Můžeš to vidět právě na Superstar. Každý ti řekne, že to nesleduje a že už to není, co to bývalo. Ale stejně jsou tu mraky lidí, kteří u té televize večer co večer sedí. Takového interpreta už ale nesledujeme jen v TV, ale i na Instagramu, takže se to hezky propojuje. Výherce, nebo i finalista takové soutěže má pak bleskový nárust followerů. Na něm pak záleží, jak na sobě bude pracovat. Velké labely stále fungují, ale každý si ve svém pokoji může nahrát singl, ze kterého se může stát hit. Instagram je dobrá pomůcka, ale všechno bych na něm nezakládal, protože ani ten tu nebude věčně.
Zkoušel jsi někdy nějakou pěveckou soutěž?
Asi každý chtěl jít do Superstar. Takže i já, když mi bylo 15 nebo 16. Je to vtipná historka. Tam je taková ta porota 4 lidí, no a já se nedostal ani k ní. Neprošel jsem totiž ani přes tu “předporotu”. Protože to bylo fakt zlé. Zpíval jsem Hallelujah, jako každý druhý. Řekli mi, že to je jak k táboráku. Což v té době byla pravda. Nicméně challenge accepted! (smích)
Nebojíš se toho, že by ti třeba jednoho dne zmizel tvůj facebookový účet?
Tím se naštěstí netrápím. Facebook byl na vrcholu, teď je tam Instagram. A přijde zase něco jiného. Těch 10 tisíc sledovatelů, co mám na facebooku, není 10 tisíc fanoušků. Jsou to prostě lidi, co mi kdysi dali lajk, teď už jich tam hodně ani nechodí.
Proto musíš mít vždy solidní základ v odvedené práci - u mě jsou to například nahrávky...představ si, že nemáš žádnou tvorbu a jenom instagram fanoušky…a když instagram zmizí, tak nemáš nic.
Přes jaké platformy tě lidé nejvíce poslouchají?
Nejvíce Youtube a Spotify. Vydavatelství mi album vydá a součástí toho je, že to máš na všech streamovacích platformách. Lidé mě poslouchají více na Youtube, Spotify v Česku ještě moc nejede. Lidi na to ještě nejsou moc zvyklí, třeba oproti Německu. Ale pomalu se to mění. Já k poslechu hudby používám právě Spotify. Občas si koupím CD, nebo Vinyl, ale beru to spíš jako suvenýr a přímou podporu interpreta.
Ty zpíváš výhradně anglicky. Je v tom záměr?
Zpívat a skládat v angličtině je jednodušší. Špatný český text poznáš hned, žejo? (smích). Ze začátku to ale záměr nebyl. Když je člověk mladý, chce napodobit zahraniční interprety. V šestnácti letech jsem chtěl být jak Bob Dylan a Coldplay. A potom jsem začal hrát na ulici, v Praze a pak ve světě. Angličtina byla tedy jasná. Také jsem si v ní našel příjemnou hlasovou polohu. Posluchače začala bavit má barva hlasu. Česky jsem vlastně nikdy pořádně nezpíval, jen u táboráku. Do budoucna bych s tím chtěl něco udělat. Trápí mě hlavně výslovnost. Mám svého učitele, který mi s ní pomáhá.
Nestyděl ses hrát na ulici?
Styděl jsem se strašně moc. Byl jsem z toho úplně špatný. Bál jsem se, co na můj zpěv lidé řeknou. Ale toho se zbavíš, když se na tebe každý den dívá tolik i mnohdy naštvaných lidí. Ale měl jsem několik možností. Buď si z toho budu něco dělat, nebo si toho nebudu všímat. Anebo se jim pokusím ten den zlepšit.
Měl jsem koncerty už od 16 let, ale můj projev byl dost chladný a introvertní. Až ta ulice to trošku změnila. Byla to nejlepší škola a dokonce jsem si tím mohl přivydělat.. Vstal jsem ráno v 9 nebo v 10, něco nacvičil, pak jsem šel hrát k Lennonově zdi, pak jsem šel na kafe do kavárny a odpoledne zase hrát. Bavilo mě to. Neměl jsem absolutně žádné závazky a ani očekávání. Prakticky nic na práci. Rád na toto období vzpomínám.
Thom Artway nyní vydal nové album o jedenácti písních. V jedné z nich hostuje zpěvačka Lenny. Podle jeho slov je oproti prvnímu albu více barevné a rychlejší.
Křest bude v 7. 11. v Praze, 21. 11. v Brně a 30. 11. v Uherském Brodě. S koncerty však objede celou Českou republiku a také Velkou Británii.
foto: Michaela Cásková
