Termínem úzkost se často souhrnně označují tísnivé myšlenky jakékoliv povahy. Jakmile vám není zrovna do smíchu, trpíte úzkostí. Není to úplně daleko od pravdy. Skutečností ale je, že není úzkost jako úzkost. Existuje jich totiž víc typů. A každý z nich vykazuje specifické symptomy. Tak si je pojďme, pokud možno s veselou myslí, projít.
Identifikace jednotlivých typů úzkostných poruch může být velmi komplikovaná. Částečně i proto, že je možné zažívat současně vícero z nich. Své o tom ví Elizabeth Ochoaová, hlavní psycholožka na klinice v Mount Sinai Beth Israel v New Yorku.
Panické záchvaty začínají v mysli, pokračují ale dál a projevují se i fyzicky.
„Mnoho typů úzkosti se i v naší klinické praxi překrývá,“ vysvětluje psycholožka na serveru Health. Třeba někdo s generalizovanou úzkostnou poruchou může zároveň trpět záchvaty paniky. Zatímco osoba, která má sociální úzkost, by mohla vykazovat také příznaky obsedantně kompulzivní poruchy. Aby tak bylo možné jednotlivé druhy rozlišit, je třeba zdůraznit jedinečné znaky, jimiž se daný druh projevuje a kterých je třeba si všímat. Ochoaová v této souvislosti zmiňuje pět nejčastějších úzkostných poruch.
1. Panická porucha
Podle Ochoaové se jedná o nejnepříjemnější typ úzkostné poruchy. Je charakteristický krátkými atakami, které jsou velmi intenzivní až ochromující. Ony záchvaty jsou plné obav či strachu. Spouštěč může být zřejmý. Může jím být třeba stres v práci. Horší samozřejmě je, když příčina známá není.
Určit spouštěče a osvojit si účinnou strategii zvládání pomůže zpravidla kognitivní behaviorální terapie.
Panické záchvaty začínají v mysli, pokračují ale dál a projevují se i fyzicky. Mohou zahrnovat bušení srdce, pocení, dušnost, třes, bolesti na hrudi nebo i nevolnost. Jak na serveru Health píše Ben Michaelis, klinický psycholog z New Yorku a zakladatel YouTube kanálu One minute Diagnosis, lidé s panickými záchvaty také ztrácí spojení se sebou i s realitou a chovají se zmateně a dezorientovaně.
V období akutního stresu prý takový záchvat paniky potká alespoň jednou za život každého. Pokud se ale záchvaty objevují častěji, nebo se dokonce pojí s konkrétními místy či situacemi, jimž má potom postižený tendenci se vyhýbat, může se už jednat právě o panickou poruchu. Určit spouštěče a osvojit si účinnou strategii zvládání pomůže zpravidla kognitivní behaviorální terapie.
2. Sociální úzkost
Večeře s rodiči nastávající (či nastávajícího), porada s prudérním šéfem a kolegy, pracovní večírek drahé polovičky, kde kromě ní nikoho neznáte... V podobných situacích se někdy ocitne každý a každému může být čas od času takové nutné společenské družení nepříjemné. Lidé se sociální úzkostí to na sobě však nedají znát. Mezi ostatními vypadají velmi sebevědomě, ve skutečnosti se ale až k smrti obávají pozorování a souzení ostatních.
Od ostatních úzkostných poruch se ta obsedantně kompulsivní liší tím, že často nemá žádné spouštěče
To se může projevit rudnutím, pocením a nevolností. Strach přitom neodpovídá žádné skutečné hrozbě. Ta totiž neexistuje. Pouze v mysli postižených. Ti se neustále strachují, že budou vnímáni negativně, což jim přináší stále nové a nové dávky skličující úzkosti. Tato porucha může podle doktora Michaelise výrazně ztížit rozvíjení mezilidských vztahů.
3. Generalizovaná úzkostná porucha (GAD)
Podle americké Asociace pro úzkost a depresi postihuje generalizovaná úzkostná porucha každoročně téměř sedm milionů Američanů. Jedinci s GAD mají silné iracionální obavy o určité spouštěče. Jejich úzkost často pramení z každodenních skutečných faktorů a okolností, jako je zdraví, rodina nebo finance.
Pacienti s GAD ale trpí úzkostí nepřiměřenou, která je zcela ovládá, a oni nad ní nemají moc ani sílu.
Takové životně důležité záležitosti mohou občasnou úzkost vyvolat u každého. Pacienti s GAD ale trpí úzkostí nepřiměřenou, která je zcela ovládá, a oni nad ní nemají moc ani sílu. Jejich iracionální obavy pak ovlivňují jejich životy a výrazně ztěžují, až znemožňují běžné fungování. S tím souvisí zvýšená únava, napjaté svaly, potíže se spánkem a soustředěním.
4. Obsedantně kompulzivní porucha (OCD)
Od ostatních úzkostných poruch se ta obsedantně kompulsivní liší tím, že často nemá žádné spouštěče. Lidé obvykle pociťují extrémní strach a úzkost, když se nemohou projevovat určitým způsobem. Jedná se o obsesi, což je posedlost, nutkání nebo obojí. Objevují se opakující se znepokojivé myšlenky, naléhavé obrazové projevy, které způsobují úzkost a strach, a nutí nešťastníka opakovat určité jednání, které by mu nežádoucí myšlenku či touhu mělo pomoci potlačit.
Poruchy zahrnují věčné mytí rukou, obsedantní čištění prakticky čehokoliv, kontrolování – návraty domů, vypínání vypnutého sporáku a podobně.
Některé běžné poruchy zahrnují věčné mytí rukou, obsedantní čištění prakticky čehokoliv, kontrolování – návraty domů, vypínání vypnutého sporáku a podobně. Někdo si zase libuje v počítání (například schodů). Podle Michaelise jsou takové návyky obvykle motivovány strachem před zárodky něčeho, kontaminací něčím nebo mentálními obrazy násilných scén.
5. Posttraumatická stresová porucha (PTSD)
Stejně jako OCD se od ostatních úzkostných poruch liší PTSD. Úzkost je totiž jen její součástí. Samotná porucha se rozvíjí po vysoce stresující, život ohrožující události, jako je válka, vážné zranění, sexuální násilí či autonehoda. Ačkoliv není automatické, že taková událost vyvolá vznik PTSD, vyloučit to nelze. Porucha často způsobuje mentální opakované prožívání obávaného zážitku nebo vzpomínky na počáteční trauma a s tím související rozrušení a tísnivé myšlenky, které mohou narušovat vztahy a každodenní fungování.
Vystavení se podobné situaci vyvolává u nemocného zoufalost. „Pokud někdo například prožil velmi silný hurikán, může mu aspekty traumatické události evokovat větrný den,“ vysvětluje Michaelis. Lidé trpící PTSD se mohou cítit vyloučení ze společnosti, mají potíže se spánkem, s negativními pocity i myšlenkami. Dobrou zprávou je, že vhodně zvolená a profesionálně vedená terapie obvykle pomáhá zotavení a umožňuje pokračovat dál.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Health.com
