Vědci na newyorské Lékařské fakultě Icahn v Mount Sinai identifikovali specifické mozkové buňky v prefrontální kůře, tedy klíčové části mozku, která reguluje sociální chování. Tyto buňky jsou zásadní pro sociální chování v dospělosti, už v dětství jsou ale velice zranitelné, pokud se jejich nositel ocitne v izolaci. Pokusy probíhaly zatím na myších.
Osamělost je obecně považována za vážnou hrozbu pro duševní zdraví. I když se svět stále více propojuje prostřednictvím digitálních platforem, mladí lidé čím dál tím víc pociťují pocit izolace. Pandemie covid-19, která donutila mnoho zemí zavést karanténu včetně zavírání škol, zvýšila i potřebu porozumět důsledkům sociální izolace a osamělosti na duševní zdraví. Už předešlé výzkumy ukázaly, že sociální izolace zejména v dětství poškozuje mozkové funkce a chování dospělých druhů savců, základní mechanismy nervového okruhu zůstaly ale podle autorů nové studie špatně pochopeny.
Cesta k léčbě
Zjištění nové studie, jejíž výsledky zveřejnil magazín Nature Neuroscience 31. srpna, osvětluje dříve nerozpoznanou roli těchto buněk, které jsou známé jako mediální prefrontální neurony mozkové kůry, jež se promítají do paraventrikulárního jádra hypothalamu, tedy oblasti mozku, která přenáší signály do různých složek mozku, čímž zásobuje další mozkové obvody. Pokud se tento objev potvrdí i u lidí, mohl by vést k léčbě psychiatrických poruch souvisejících se sociální izolací.
Deficity sociálního chování jsou běžnou součástí mnoha mentálních a psychiatrických poruch, jako je autismus či schizofrenie.
„Kromě identifikace tohoto specifického okruhu v prefrontální kůře, která je během dětství obzvláště citlivá na sociální izolaci, jsme také prokázali, že onen zranitelný okruh, který jsme identifikovali, je slibným cílem pro léčbu deficitu sociálního chování,“ potvrzuje Hirofumi Morišita, docent psychiatrie, neurovědy a oftalmologie na Lékařské fakultě Icahn v Mount Sinai, který je hlavním autorem výzkumu. „Stimulací specifického prefrontálního okruhu se nám u dospělých jedinců podařilo zachránit deficity sociálního chování, které bylo způsobené sociální izolací v mládí,“ dodává Morišita.
U mladých samců myší vedly podle výzkumu vědců dva týdny sociální izolace bezprostředně k selhání aktivace mediálních neuronů prefrontální kůry, které se v dospělosti během socializace dostávají do paraventrikulárního jádra hypothalamu. To naznačuje, že myším selhal obvodový mechanismus, což způsobilo deficit jejich sociálního chování.
Léči světlo i chemie
Vědci ve své studii použili techniku známou jako optogenetika a také chemogenetiku. Zatímco optogenetika umožňuje vědcům stimulovat konkrétní neurony u volně se pohybujících zvířat pulzem světla, chemogenetika umožňuje neinvazivní chemickou kontrolu nad populacemi buněk. Díky těmto technikám byli vědci schopni zase rychle zvýšit sociální interakci u pokusných myší. Sociální funkce se jim tedy začaly vracet, pokud byly léčeny světelnými impulzy nebo léky. „Zkontrolovali jsme deficit sociálního chování těsně před stimulací, a když probíhala stimulace, zjistili jsme, že se deficit sociálního chování mění k normálu,“ řekl Morišita.
Vzhledem k tomu, že deficity sociálního chování jsou běžnou součástí mnoha mentálních a psychiatrických poruch, jako je autismus či schizofrenie, bude výzkum amerických vědců dál směřovat k terapeutickým prostředkům pro zlepšení sociálního chování pacientů.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Science Daily
