Nastávají žně pohlavních chorob. Budete se divit, ale je v tom počasí

Dovolené, festivaly, večírky a přirozená větší chuť na sex kvůli sluníčku. Pohlavním nemocem se daří hlavně v létě. Proč tomu tak je, vysvětluje primář sexuologického ústavu MUDr. Libor Zámečník: „Roli v šíření pohlavních nemocí hraje roční období, protože sluneční záření stimuluje produkci serotoninu, který může zvyšovat libido a dodává tělu vitamin D – ten hraje velkou roli v produkci pohlavních hormonů testosteronu a estrogenu.“ V létě kvůli problémům s pohlavními chorobami a rizikovému sexu přichází do VFN mnohem víc pacientů, proto je ideální doba na to lidem připomenout, aby si na dovolenkových záletech dávali pozor.

Na pracovišti venerologie vyšetří ve VFN ročně kolem 7000 pacientů, nejčastěji ve věkovém rozmezí mezi 15 a 45 lety. VFN má tedy k dispozici statistická data za několik let. Od roku 2013 do roku 2022 se počet případů kapavky zvýšil o 50 %, u syfilidity o 100 %. Nárůst infekčních pohlavních nemocí je celosvětový. Od doby, kdy pozitivita na HIV není rozsudkem smrti (i když člověk do konce života musí brát léky), lidé na bezpečný sex tak trochu kašlou. Není to ale nákaza HIV, které bychom se v Čechách měli nejvíc obávat. Jedná se převážně o syfilis, kapavku, bradavice a měkké genitální opary.

Jak se před pohlavními nemocemi chránit? Rizikové faktory

Nejlepší prevencí je celibát, který je pro většinu lidí nepřijatelný. Co se týče pohlavních nemocí, tak by si lidé, kteří žijí velmi aktivním sexuálním životem, měli uvědomit, že u nich může nákaza probíhat bezpříznakově. To znamená, že pokud jsou nevěrní svému manželovi nebo manželce, ohrožují ho nebo ji nákazou. Je alarmující, že podle dotazníku VFN polovina nevěrníků nepoužívá žádnou ochranu. MUDr. Libor Zámečník také upozorňuje na nebezpečí seznamovacích aplikací, kde lidé vyhledávají sex pod falešnou identitou. V takových případech se původce nákazy ani nedá vyhledat.

Syfilis – nemoc, která patří k lidstvu už několik staletí

Myslíte si, že syfilis patří do středověku? Syfilis je starodávná pohlavní nemoc, která přežívá už několik století. První zmínka o ní je z let 1494/1495 z Itálie během invaze Francouzů, proto se jí nejprve říkalo francouzská nemoc. Dnes se dá léčit antibiotiky, ale kdysi se postižení dostávali až do finálních fází, které skončily smrtí nebo šílenstvím. První fáze syfilis se obvykle projevuje zduřením mízních uzlin a tzv. „ulcusem“, vředem na místě vniku infekce. Během druhé fáze trpí postižený vyrážkou a bradavičnatými výrůstky po celém těle a alopecií, vypadáváním vlasů a chlupů. Po sekundární fázi může nastat fáze latentní – tehdy se syfilis zastaví a někteří se z ní úplně vyléčí. Pokud mají smůlu, dostanou se do třetí, poslední fáze, která už může být smrtelná. Třetí fáze může klidně vypuknout po desítkách let, co byl postižený v latentní fázi. Syfilis ovlivňuje celý lidský organismus, ale jednotlivé případy se často liší. Někdy může zničit kardiovaskulární systém, jindy člověka zdevastuje neurologicky. Velmi zrádný je právě neurosyfilis. Mezi jeho příznaky patří částečná obrna svalů, pálení kůže, ztráta citlivosti, silné bolesti hlavy, záchvaty mozkové mrtvice, oslepnutí, hluchota. Nejzávažnějším druhem syfilis je tzv. Paralysis progressiva a tehdy můžeme mluvit o slavném šílenství, protože tento druh syfilis postihuje mozkovou kůru. Mezi příznaky patří zvýšená dráždivost, nesoustředěnost, ztráta koordinace pohybů, poruchy paměti a celkové obtíže s vegetativním fungováním organismu. Dochází ke změně chování, osobnosti, mohou se objevit i maniodepresivní stavy a halucinace. Tyto změny mohou vést k demenci a vlivem dalších komplikací až ke smrti. Paralysis progresiva je podobná pozdějším stádiím boreliózy – obě nemoci způsobují bakterie z rodu spirochet.

Paradox – lidé méně souloží, přesto pohlavní nemoci kvetou

Vzhledem k tomu, že více než polovina mužů ve věkové kohortě 18 až 25 neměla nikdy pohlavní styk, tak se o své syny bát tolik nemusíte. Generace Z se vyznačuje tím, že méně navazuje romantické a sexuální vztahy, a je obecně víc osamělá. Přesto se menšina z nich chová extrémně rizikově. Promiskuitu se někdy dá považovat za určitou formu sebedestrukce, která je často projevem traumatu nebo špatného duševního zdraví. Lidé s takovým životním stylem by hlavně měli myslet na druhé, aby pohlavní nemoci neposílali dál.