S Kateřinou Weigertovou, klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou, jsme o stresu a o tom, co dokáže způsobit, nedávno mluvili. Odbornice z kliniky Program Health Plus se totiž zaměřuje na individuální terapie dospělých, kde velkou část potíží tvoří úzkostné stavy, výkyvy nálad a další poruchy, které souvisí právě se stresem a psychickým vyčerpáním.
Používání chytrých technologií mnohdy vede k pasivitě, protože většina těchto zařízení nabízí pasivní zábavu. U dětí je přitom velmi důležité, aby dostávaly podněty napříč všemi smysly.
A jak ukazují nové výzkumy, stejné faktory, tedy stres a vyčerpání, mohou dokonce vést až k degeneraci mozku a nástupu demence. Zajímalo nás, jak jsou výzkumy, které se týkají příčin poruch mozku, daleko. Ptali jsme se také, jak se před časným nástupem demence vlastně chránit. A jde to vůbec?
Už víme určitě, zda stres a psychické vyčerpání mohou časem způsobit demenci a alzheimera?
V posledních letech výzkumy ukazují, že mimo genetické zátěže jsou do souvislosti s Alzheimerovou chorobou dávány i obtíže, jako jsou chronické poruchy spánku a nadměrný stres. Tyto stavy mění některé chemické procesy v mozku a mohou souviset s chemickými změnami přítomnými v mozku při výskytu Alzheimerovy choroby.
Demence a alzheimer. Tyto dvě choroby se často zaměňují. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Existují různé druhy demence. V první řadě takzvané primární demence, mezi něž patří například Huntingtonova, Parkinsonova či Alzheimerova choroba a některé další. Další skupinou jsou vaskulární demence způsobené ischemickými změnami mozkové tkáně, které souvisejí s tím, že se určitá část mozku nedokrvuje. Vznik demence mohou způsobit rovněž některá virová onemocnění, dříve se vyskytovala v souvislosti s neléčeným syfilisem a dnes často ve spojení s terminálním stádiem onemocnění AIDS.
K degenerativním změnám mozku mohou samozřejmě vést i traumata hlavy nebo intoxikace alkoholem, drogami či jinými chemickými látkami. Často se objevují smíšené demence, na mozku se projevují jak změny alzheimerovské, tak ischemické. Výsledný obraz je pak kombinací obou typů demence.
A co takzvaná digitální demence?
Termín digitální demence se používá až poslední dobou, zpopularizovala ho stejnojmenná kniha německého neurologa a psychiatra Manfreda Spitzera. Tahle "demence" ale nespadá mezi demence v pravém slova smyslu a není diagnostickou kategorií. Svůj název však odvozuje od podobných příznaků, které se při ní vyskytují. Jedná se každopádně o poruchy kognitivních funkcí spojené s nadužíváním digitálních technologií.
Mluvíte o degenerativních změnách mozku. To lze chápat jako synonymum pro demenci?
Termín demence pochází z latiny a znamená "ubývání mysli, ubývání rozumu". Degenerace a degenerativní změny obecně znamenají úbytek nebo ztrátu funkce určitých buněk. V případě mozkových buněk je tento proces nejčastěji způsoben stárnutím. To je také příčinou demence. Počet pacientů s Alzheimerovou chorobou roste i proto, že populace stárne. Třikrát více žen trpí Alzheimerovou chorobou, protože se dožívají vyššího věku. Mezi stárnutím organismu, degenerativními změnami mozku a vznikem demence je úzká souvislost.
Jak se různé typy demence projevují? Existují nějaké společné symptomy?
Všechny typy demence se projevují podobně. V první fázi onemocnění jsou ale mezi jednotlivými typy demencí určité odlišnosti. Nejčastěji je postižena paměť, zejména ta krátkodobá. Lidé si dlouho pamatují staré vzpomínky, ale bývá narušeno ukládání nových informací. Dlouhodobá paměť zpočátku funguje poměrně dobře, ale postupně degeneruje i ta, což platí pro všechny typy demence. Společně s narušením paměti dochází i k narušení poznávání, pozornosti a řeči, kdy lidem začínají vypadávat slova. U některých typů demence je to velmi častý jev, u jiných méně.
Dochází rovněž k vizuálně-prostorovým poruchám, které ve výsledku často vedou k bloudění, kdy se člověku nepropojí jeho vidění a vnímání prostoru a ve známém prostředí se ztratí, protože okolí nepoznává. Kromě toho jsou poruchy, které přímo nesouvisejí s kognitivními procesy, ale jsou spojeny s chováním, prožíváním a fungováním v běžných denních aktivitách. U nemocných také dochází k jakémusi citovému "oploštění". Často se projevuje i ztráta motivace. Lidé jsou před propuknutím demence poměrně aktivní, ale s postupujícím časem ztrácejí veškerou motivaci, zájem o cokoliv. K tomu mohou být přítomny také závažné psychiatrické poruchy, jako je paranoia, bludná přesvědčení, agrese a podobně.
Když demence tak úzce souvisí s věkem, lze říci, od jakého věku se riziko zvyšuje? Respektive jakých věkových kategorií se riziko rozvoje demence týká? Jsou to jen starší nebo i mladší generace?
Dá se říct, že zhruba od šedesátého roku věku riziko s každým rokem života roste. U téměř poloviny populace ve věku nad 85 let se již projevují nějaké kognitivní změny. Vzniku demence, která má různá stádia, ještě předchází takzvaná mírná kognitivní porucha, kdy se již projevují nějaké obtíže, které vnímá i blízké okolí nemocného, ale pacient ještě dokáže dobře fungovat.
U lidí nad 85 let už je mírná kognitivní porucha poměrně běžná věc. Ovšem některé typy demence spojené s intoxikací či vaskulárními změnami se mohou rozvinout kdykoliv. Rovněž po traumatu hlavy může vzniknout demence v jakémkoliv věku. Riziko vzniku demence kromě věku ovlivňují také genetické předpoklady, životní styl a prevence.
Už jsme mluvili o digitální demenci. Mnoho lidí nedá chytrý telefon téměř z ruky a zbytek času tráví u počítače nebo televize. Projevuje se také tato skutečnost na stavu našich mozků? Může být tento životní styl příčinou degenerace mozku?
Projevuje se to ve dvou oblastech. První spadá do kategorie zdravého životního stylu. Trefná poučka říká, že co je zdravé pro srdce, je zdravé i pro mozek, a tím také i pro možné oddálení nástupu demence. Takže ano, budu-li stále sedět u počítače a nebudu se vůbec aktivně hýbat, není to pro moje srdce a můj vaskulární systém dobré, a tím pádem to není dobré ani pro můj mozek.
Pravda je, že nadužívání různých chytrých zařízení, tabletů, mobilních telefonů či počítačů má vliv na některé schopnosti, především pozornost a její kvalitu. Tento problém trápí především lidi, kteří často praktikují takzvaný multitasking, tedy dělají víc věcí najednou. Jsou u počítače, zároveň telefonují, periferně sledují v nějakém okně sociální síť či televizi... To má samozřejmě vliv na pozornost, ale také na schopnost ukládání informací, což s pozorností úzce souvisí. Specifickou kategorií jsou v tomto ohledu děti, u nichž narušení pozornosti může mít negativní důsledky v rámci učení a rozvíjení poznávacích schopností. A to může mít zásadní vliv i na celý jejich další život.
Není neobvyklé, že s chytrými telefony a tablety to velmi dobře umí už i velmi malé děti, třeba kolem dvou let. Jak se to projevuje na vývoji jejich mozku? Ovlivňuje ho to nějak?
Určitě. Z dlouhodobého hlediska může nadužívání chytrých technologií u malých dětí narušit přirozený vývoj jejich mozku a jeho funkcí. Osobně tvrdím, že dvouletému dítěti tyto chytré technologie do ruky nepatří vůbec, a když, tak jen na velmi krátký časový úsek v rámci minut. Je možné se podívat na tabletu na krátkou pohádku, ale zařízení by vždycky měl ovládat rodič. Dítě by se nemělo u technologií nikdy nechávat bez kontroly, a to ani v případě školáků na prvním stupni základní školy.
Čím konkrétně dětem chytré technologie škodí?
Používání chytrých technologií mnohdy vede k pasivitě, protože většina těchto zařízení nabízí pasivní zábavu. U dětí je přitom velmi důležité, aby dostávaly podněty napříč všemi smysly. Digitální technologie fungují na vizuální a sluchové bázi, děti si nic neosahají, aktivně neprozkoumají. Přitom většina poznávacích schopností je rozvíjena tím, že si to dítě prožije, že si něco osahá, očichá, ochutná... Když prstem na tabletu vkládá čtvereček do díry s tvarem čtverečku, není to stejné, jako když to reálně provádí rukama. Aby se dobře naučilo poznávat tvary, musí si je osahat, protože se tím stimulují různé nervové spoje a v mozku se zapojují různé synapse.
Další oblastí, která při používání tabletů u dětí strádá, je mluvená řeč. Při hře nebo učení s rodiči, se sourozenci nebo s jinými dětmi se mluví aktivním jazykem, to počítač nemůže dobře simulovat. Řeč je přitom velmi komplexní funkce a pro lidský život naprosto zásadní.
Dítě se tedy s technologiemi uzavírá samo do sebe.
A to je i třetí oblast, která může být v této souvislosti negativně ovlivněna, tedy budování sociálních vztahů s rodiči a okolím. Když dá rodič potomkovi do ruky tablet, který pak dítě nepustí z ruky, tak se ve vzájemném vztahu velmi oddalují. Dítě vstupuje do virtuálního světa a rodič tam s ním není, nesedí vedle něj, nepovídá si s ním, nenavazuje s ním vztah, to může být v raném věku poměrně devastující. Podle mého názoru také ve starších věkových kategoriích, prepubertě, pubertě či v dospělosti může nadužívání chytrých zařízení způsobit značné potíže.
Četla jsem, že mozek je jako sval. Že jej lze tréninkem posilovat. Je to pravda?
Mozek není sval, ale tréninkem jej posilovat lze. Což se využívá v rámci terapie u různých duševních chorob, při nichž dochází k poklesu kognitivních schopností. Protože to se netýká jenom demence. Mozek lze trénovat cílenými cvičeními, ale i pomocí každodenních běžných činností. Proto se doporučuje lidem, kteří přicházejí do kritického věku šedesát plus, aby hodně mluvili, hodně komunikovali, četli, snažili se zapamatovat si to, co je zajímá, a sdíleli to s blízkými, vyprávěli o tom či psali.
Tím se trénují komplexní rozumové schopnosti. Člověk si musí něco přečíst, zapamatovat, porozumět textu, a ještě to sdělovat dál, tím v podstatě velmi dobře cvičí svůj mozek. U osob, které již mají pokročilejší stádium demence, je možné využít cílená cvičení pro trénink kognitivních schopností. Ta se již přesně zaměřují na oblasti, které jsou nějak zasaženy. Může to být třeba jazyková obratnost, schopnost slovní abstrakce a podobně. Tato specifická cvičení se provádějí ve specializovaných odborných centrech.
Dá se mozek trénovat v každodenním životě?
Základní možnosti trénování mozku už jsme si naznačily, může je provádět každý člověk kdykoliv a kdekoliv. Mezi další prospěšné aktivity patří třeba luštění křížovek, řešení sudoku či sledování AZ kvízu v televizi, ale také malé každodenní věci, jako si třeba zapamatovat krátký seznam na nákup, snažit se průběžně sčítat ceny produktů v nákupním košíku a zkusit spočítat, kolik to bude stát. I to pomáhá trénovat mozek.
Kdyby měl někdo pocit, že mu tento běžný trénink nestačí, může zajít za odborníkem, který mu poradí individuálně zaměřená cvičení. Důležité je říct, že typy demence spojené s věkem jsou vždy progresivní onemocnění. Lékaři mohou jejich postup zpomalit, ale zcela vyléčit je zatím nelze.
Kdy je na čase s tréninkem mozku začít?
Ke svému mozku se máme chovat dobře už od narození. Na začátku to pro nás mohou udělat rodiče tím, že nás rozvíjejí, uchrání nás od toxických vlivů, jako je alkohol či drogy, ale i tím, že nás chrání před traumatem hlavy. V dospívání je určitě zapotřebí dávat pozor na toxické alkoholové psychózy a opět na úrazy hlavy. Obecně je dobré začít o sebe pečovat už před nástupem seniorního věku.
KATEŘINA WEIGERTOVÁ
Vystudovala jednooborovou psychologii na FFUK, má atestaci z klinické psychologie a funkční specializaci v systematické psychoterapii. Nyní pracuje jako klinická psycholožka a psychoterapeutka pražské polikliniky Health Plus. Pracovala v Dětském integračním centru a v Psychiatrické Nemocnici Bohnice.
V tom má velmi přínosný vliv setkávání a povídání s přáteli. Řeč je při prevenci proti rozvoji demence skutečně klíčová, protože jde o komplexní psychickou funkci. Prospěšný je i sport či aktivní pohyb, který snižuje riziko vzniku vaskulárních onemocnění i demence. Existují i některá farmaka, která mají na mozek podpůrný účinek, ale jejich použití je vždy potřeba probrat s lékařem.
Po jakém čase začne trénink nést ovoce? A poznáme to?
V případě digitální demence mohou být pozitivní výsledky vidět v krátkém horizontu. Když daný člověk omezí využívání chytrých technologií, přestane dělat multitasking a začne cíleně zaměřovat svoji pozornost, dokáže si vhodně upravit pracovní prostředí a pracovní návyky, tak zřejmě záhy uvidí pozitivní změnu a nárůst produktivity. U osob, které trpí demencí v tom pravém slova smyslu, je to mnohem složitější.
Vzhledem k tomu, že se jedná o progredující onemocnění, tak díky správnému tréninku může dojít k pozastavení nebo zpomalení vývoje choroby. Stav nemocných se již nebude příliš zlepšovat, cílem je zachovat co nejdéle funkce, které člověk ještě má. Jde hlavně o to, aby kvalita života zůstala co nejvyšší a aby si co nejdéle zachovali svou soběstačnost. U zdravých lidí, kteří si trénují mozek v rámci prevence, jsou výsledky samozřejmě velmi individuální.
Dá se tedy říct, že správně prováděná prevence zabírá?
U některých typů demencí má velký vliv genetická zátěž, takže se u lidí mohou projevit i přes sebelepší prevenci. Zároveň je důležité říct, že v testech lépe vycházejí pacienti, kteří měli před nástupem onemocnění vyšší intelekt, protože mají takzvaně z čeho ubírat. To znamená, že investice do pravidelného tréninku mozku již od mládí se rozhodně vyplatí.
Reklama
foto: Archiv a Shutterstock, zdroj: Program Health Plus
