Středoškoláků, jako je David Stančík, asi moc nepotkáte. Ve čtrnácti letech se sám naučil programovat a o dva roky později už měl jako produkt designer první klienty. Od té doby se jako freelancer podílel na nespočtu českých i zahraničních projektů, zvítězil ve dvou Startup Weekendech a nedávno také v republikovém finále klání o nejlepší podnikatelský nápad nezvaném Soutěž a podnikej s projektem Daruju krev. No a hned po skončení soutěže David zamířil na pražský hackathon, kde se sešli IT specialisté, aby státu během víkendu ukázali, že e-shop na dálniční známky opravdu nemusí stát 401 milionů korun.
Přestože má za sebou už řadu úspěchů, největší radost mu prý dělá, kolik skvělých lidí za poslední měsíce potkal. „Jsou to lidé, kteří dělají podobné věci jako já a se stejným zápalem. Jdou si za svými sny. Takových jsem předtím moc neznal. Takže o to víc si jich teď vážím,“ přiznal mi David, který i přes všechny úspěchy zůstává skromný. Prý mu v jeho podnikání nejde o peníze, ale smysluplnost.
S devatenáctiletým ajťákem, který údajně většinu práce dělá během vyučování ve škole (a učitelé mu to tolerují), jsme si povídali nejen o zmiňovaném projektu Daruju krev, ale také o tvorbě e-shopu na dálniční známky, o sociálním podnikání i o tom, jaké novinky chystá do budoucna.
V čem podle tebe tvůj projekt Daruju krev překonal v soutěži Soutěž a podnikej konkurenci?
V soutěži se hodnotil podnikatelský záměr, nastavení, monetizace a byznys plán. Bylo důležité ukázat, zda je projekt životaschopný, jestli si na sebe dokáže vydělat a vydělávat i dál. Hodnotilo se také, jestli už máme nějaké klienty nebo v jakém stádiu se projekt zrovna nachází. Myslím ale, že vůbec největší roli sehrála samotná prezentace před odbornou porotou, na kterou jsem měl jen pět minut. Takže nejde jen o nápad samotný, ale i o srozumitelné představení celé myšlenky.
Je pravda, že v Česku pořád chybí asi sto tisíc dárců. Jak tě napadlo věnovat se zrovna tomuhle tématu?
Jednou jsem se vracel domů z darování krve a říkal si, že dárci vlastně nevědí, co přesně se s jejich krví děje. Když se pro darování krve rozhodnou, jen se dozvědí, zda jsou zdraví, dostanou šedesátikorunovou stravenku a tím to končí. Nemusí mít tedy motivaci, aby přišli znovu. Nevědí, jestli někomu opravdu zachránili život, protože jim to nikdo neřekne.
Chtěl bych doktory víc přiblížit pacientům, aby různá rozhodnutí a procesy, například i doručování léků, probíhaly efektivněji.
Napadlo mě tedy udělat koncept aplikace, která by ukazovala všechna důležitá data a měla i systém odměn. Původně to měl být projekt na sociální sítě, abych měl co do portfolia. Protože jinak většinu informací o projektech, které pro klienty dělám, nemohu zveřejňovat. Nakonec se ale ukázalo, že bych se mohl přihlásit právě do Soutěž a podnikej. Tak jsem s tou myšlenkou začal víc pracovat a došlo mi, že by se to mohlo rozvinout v něco dobročinného, co by lidem skutečně pomáhalo.
Mohl bys popsat, jak přesně aplikace vypadá?
Momentálně je v režimu webové stránky. Ještě než bude spuštěna, chtěli bychom do ní zapojit nemocnice, od kterých můžeme získávat zajímavá data. Každý uživatel tak bude mít přehled, kdy a kde byl darovat, kolik má za sebou odběrů a kolika lidem pravděpodobně pomohl. Samozřejmě počítáme i s dalšími standardními ukazateli a připravujeme i pár překvapení.
Momentálně jsem ve fázi, kdy hledám dobrovolníky, které by to bavilo stejně jako mě, říká David Stančík
Uživatel bude mít především všechny informace přehledně na jednom místě a bude moci komunikovat i s ostatními v rámci komunitních prvků, které postupně do aplikace přidáme. Dále plánujeme zavést žebříček, který má sloužit jako motivace k dalšímu odběru a porovnání s dalšími uživateli jak lokálně, tak později globálně. Nakonec tam bude obvyklá mapa s odběrovými místy nemocnic, do které navíc přidáme stav jejich krevního barometru, tedy reálný stav krevních zásob.
Zmiňoval jsi odměnový systém. Jak bude fungovat?
Je to takové vylepšení současného systému a jeho převedení do digitální podoby. V Česku dostanete za každé darování odznáčky od Červeného kříže. Za první darování také získáte Kapku naděje, za desáté už máte nějakou větší. Potom dostáváte různé medaile. Jednou za dva roky se také v Praze pořádá akce, kde jsou nejlepší dárci odměňováni. Když se někdo dostane až sem, je to obrovský úspěch a čest.
V mé aplikaci budete tato ocenění postupně také sbírat a odemykat jako digitální odznáčky. Také se snažíme navázat partnerství s firmami, které by dárcům mohly nabídnout zajímavé odměny, slevy na produkty a tak dále.
Říkal jsi, že projekt je výdělečný? Odkud budete finance získávat?
Je to sociální projekt, ale jeho provoz není úplně levný. Chceme proto navazovat obchodní vztahy nejprve s nemocnicemi, pokud to půjde, případně s dalšími partnery či fondy, pro které to bude dávat smysl. Rádi bychom projekt budovali s velkými partnery od Červeného kříže po Ministerstvo zdravotnictví. Máme také připraveny i další možnosti, jak projekt udržitelně provozovat.
Pro uživatele bude aplikace od začátku zdarma. Navíc budete součástí komunity dárců, na které si hodně zakládáme, a v budoucnu do ní chceme zpátky investovat. Rádi bychom pořádali nejrůznější komunitní akce, běhy pro krev a tak podobně.
Říkáš my – kolik lidí se na projektu podílí?
Na začátku jsem se do projektu pustil sám, ale konzultoval ho se spoustou lidí, kteří mi moc pomohli, a tímto bych jim chtěl znovu poděkovat. Díky soutěži Soutěž a podnikej jsem se seznámil s mentorem, který mě skvěle připravil na prezentaci a pomáhá mi s utřiďováním myšlenek, strategií i mediálními výstupy. Lidsky jsme si sedli a bavíme se o další spolupráci, proto většinou používám množné číslo.
Momentálně jsem každopádně ve fázi, kdy hledám dobrovolníky, které by to bavilo stejně jako mě a kteří by v tom viděli smysl. Jsem poměrně otevřený různým druhům spolupráce, pokud bude mít oboustranný přínos.
Naučil ses programovat už ve čtrnácti a stále se rychle posouváš dál. Co tě pohání?
Ze začátku to byla asi snaha o finanční nezávislost. Něco dokázat svým rodičům, sobě, svému okolí... Později jsem si ale uvědomil, že co se týká peněz a vůbec materiálních hodnot, není to tak důležité. I když má člověk peníze, neznamená to ještě, že bude šťastný, spíš naopak. Jeden moudrý člověk mi minulý rok řekl, že člověk může stát na střeše svého bytu za osm milionů s výhledem na město, ale nestojí to za nic, když tam stojí sám.
Myslím, že je na tom kus pravdy. Člověk může dosáhnout spousty věcí, ale když nedělá nic, co má skutečný dopad, tak z toho nemůže mít nakonec ani dobrý pocit. Myslím si, že sociální podnikání, které je udržitelné, je nyní ten správný směr. Navíc mě hodně baví angažovat se v komunitách a poznávat nové lidi.
Ty jsi asi poznal i při budování vizuální stránky e-shopu na dálniční známky na hackathonu v Praze. Proč ses do něj přihlásil?
Ze stejných důvodů jako všichni ostatní. Abychom dokázali, že to jde i za víkend, navíc zadarmo a že těch původních 401 milionů je naprosto přehnaná částka. Slyšel jsem, že přiměřená cena by se pohybovala v nižších desítkách milionů. A přestože výpočet závisí na mnoha faktorech, původní částka je podle mě opravdu velmi přemrštěná.
Byl hackathon opravdu úspěšný?
Pokud vím, základy celého e-shopu jsme opravdu stihli za víkend. Dokonce ještě před šestou hodinou, kdy byl deadline, už visela na webu funkční verze a lidé ji mohli používat. Samozřejmě za těch čtyřicet osm hodin není možné udělat všechno dokonale. Teď na to například začali útočit hackeři, což je hodně nepříjemné. Každopádně si myslím, že na to, kolik musí web splňovat věcí, funguje fakt dobře.
Zmiňoval jsi hackery, kvůli nimž unikla z e-shopu data. Jak se obecně díváš na problematiku ochrany dat, a to jak ze strany uživatelů, tak ze strany IT a online firem?
Myslím si, že otázka dat a soukromí je téma samo o sobě. Řekl bych to takto: Soukromí a pokrok nejdou dohromady. Je tedy na společnosti, aby si určila priority. Za mě je soukromí důležitá věc, ale některé údaje jsou až zbytečně utajované, což poté významně komplikuje zefektivňování procesů.
David Stančík (2000)
Studuje na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově. Od 14 let se aktivně věnuje programování a od 16 let UI/UX & Brand designu. Pracoval na mnoha českých i zahraničích projektech, vyhrál dva Startup Weekendy a Soutěž & Podnikej. Baví ho jezdit na networkingové akce a podílet se na projektech, které něco mění a mají smysl. Zároveň se snaží maximálně vzdělávat – rád čte, poslouchá podcasty, sleduje různé zajímavé přednášky, kterých se často i účastní. Rád buduje věci od základu – od nápadu až k realizaci, brandingu, marketingu a programování po business model a testing.
My chráníme uživatelská data šifrováním údajů a jejich ukládáním do databáze tak, aby ta data nebyla vůbec pohromadě. Navíc se snažíme sbírat minimum informací a nacházet způsoby, jak je ani neposílat na servery a uchovat je pouze jako statickou informaci, ke které sami nemáme přístup. Soukromí uživatelů bereme velmi vážně a je naší maximální prioritou.
Do budoucna prý plánuješ i další projekty. Můžeš naznačit, čeho se budou týkat?
Můžu říct, že budou opět v oblasti medicíny, protože je to zajímavý obor, ve kterém je pořád co zlepšovat. Lidé často nemají dostatek informací o svém zdravotním stavu, protože se jim k doktorům nechce. Nebo nevědí, jak diagnostikovat nemoc. To jsou všechno problémy, které by šly digitálně řešit. Chtěl bych také doktory víc přiblížit pacientům, aby různá rozhodnutí a procesy, například i doručování léků, probíhaly efektivněji. Digitalizovat všechno by bylo určitě zbytečné, ale u hodně věcí by to dávalo smysl.
Reklama
foto: Michaela Cásková, zdroj: Daruju krev
