Lidé jsou jako kobylky, které potřebují stále více prostoru, ale jakmile ho využijí, přesunou se jinam. Podívejte se s námi na místa, která kdysi něco znamenala, ale dnes již jsou jen vzpomínkou a stínem minulosti, kde nepotkáte ani živáčka. Snad jen nějakého urbexera. Že nevíte, kdo to je?
Urbexery – moderní dobrodruhy s foťákem – lákají opuštěná místa stále více. Chtějí je dokumentovat, často probudit zájem lidí a podpořit tím třeba opravu objektu. Každý má jinou motivaci, proč se do takových končin vydává, ale existuje několik základních pravidel urbexu. Například zachování tajemství, kde stavba přesně leží. Zatím neponičené, opuštěné místo by si jen těžko zachovalo svoji tvář, kdyby někdo prozradil jeho polohu, dost pravděpodobně by po odtajnění bylo rájem pro různé zloděje a vandaly. Urbexeři objekt jen dokumentují a snaží se zachytit genius loci dané opuštěné stavby nebo místa. Nic nepřemisťují, na nic zbytečně nesahají.
Baví mě odhalovat minulost
„Odmala mě přitahovaly opuštěné budovy a chtěla jsem je prozkoumávat. Baví mě odhalovat minulost, která se uvnitř skrývá. Představuji si, jak to tam asi vypadalo, jací lidé tam žili nebo pracovali. Pokaždé mám husí kůži, je to směs emocí a hlavně nadšení. Přitahuje mě i adrenalin, kterého je tam samozřejmě dost. Na druhou stranu je mi často smutno ze stavu těch míst. Viděla jsem spoustu nádherných zámků a vil, které byly ve své době honosné a krásné, a dnes už je před demolicí nejspíše nikdo nezachrání,“ prozradila Adéla, která se urbexu věnuje aktivně rok. Poprvé se k němu dostala před dvěma lety.
Urbex je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co zakusíš
Urbex není úplně legální činnost. Několika českým urbexerům se (i vícekrát) stalo, že byli zadrženi například zahraniční policií. Mnoho nevyužívaných objektů v Čechách stráží bezpečnostní agentury. Ne vždy se na místo dá lehce dostat, protože je zamčené, takže je potřeba si nalézt nějakou skulinku, jak do kýženého interiéru proniknout.
„Beru to hlavně jako adrenalin a nekoukám na to, jestli je přístup do budovy jednoduchý nebo ne. Občas člověk musí lézt dovnitř rozbitými okny nebo přelézat ploty, to k tomu prostě patří. Zatím mě nachytala ostraha jenom jednou a vyprovodila mě ven. Jinak jsem měla štěstí,“ uvádí urbexerka Adéla. „Několikrát už se ale stalo, že jsem se do budovy vůbec nedostala, protože byla dokonale zabezpečená. Ale i takhle vypadá urbex, člověk se musí občas smířit s tím, že nedostane všechno, co chce. Nikdy nerozkopávám dveře ani nerozbíjím okna, nechci to místo ničit ještě víc,“ dodává.
Podle Adély je lepší objevovat zapomenutá místa alespoň ve dvou lidech: „Je fajn jezdit s někým, koho člověk zná a může se na něj spolehnout. Třeba s kamarádem. Já mám jednoho, který je stejný „blázen“ jako já, takže si vyhovíme a navíc oba milujeme focení. Sama ale raději nejezdím, ve dvou je to přeci jen bezpečnější.“
Pianistův palác. Foto z dílny Urbex Teamu Kralupy.
Adrenalin, nebezpečí a nejistota
Objevitel se ale pouští do neznámého dobrodružství, i když už se na místo vrací po několikáté, což dokládá například komentář člena Urbex Teamu Kralupy u fotografie z opuštěného paláce v Polsku: „Na toto úžasné místo jsme se vrátili po dvou letech. Jde o velmi známý palác, kde se v proskleném atriu nachází tento rozkládající se klavír. Celá stavba je v rozkladu. Od minulé návštěvy přibyly další propadlé stropy a zřícené krovy. Hodně nebezpečné místo, ale kdo by mu odolal?“
Vyhledávat neznámá, opuštěná místa je investigativní práce. Samozřejmě ale existují i známější prostory. „Inspiraci hledám především na internetu nebo od kamarádů, kteří také dělají urbex. Přesnou adresu ale většinou nikdo neprozradí, takže jde především o hledání podle různých indicií a lustrování map. Předem ale nikdy nevíte, jestli ta budova ještě stojí a jestli je vůbec možné dostat se dovnitř, takže adrenalin je to vlastně hned od začátku,“ říká Adéla.
Opuštěná továrna Poldi Kladno.
Pár rad na začátek
Pokud byste přemýšleli o tom, že nějakou opuštěnou stavbu nebo továrnu navštívíte, začněte na nižším levelu. „Pro začátek je dobré vybrat si něco se snazším přístupem a ideálně ne příliš rozbořenou budovu, protože začátečníci ještě nemusí odhalit všechny nástrahy, které se uvnitř skrývají,“ říká urbexerka Adéla.
Někteří dobrodruzi s foťákem vyráží jen po Čechách, jiné to táhne i do evropských zemí. Mnoho zajímavých a přístupných míst je i v Praze a v okolí, např. Barrandovské terasy, Poldi Kladno, pozůstatky obydlí Sovětů v Milovicích nebo zřícený zámek Brnky (u Zdib). Přístupná je například i bývalá nacistická továrna u Přebuzi v Krušných horách. Velkolepě vypadají také bývalé železárny v části Dolní Vítkovice přímo v Ostravě, i když tam si moc adrenalinu neužijete. Podívejte se na některé opuštěné prostory i do naší galerie.
Čtěte také:
Žena, která navštívila všechny země světa v rekordním čase
Tři důvody proč jet do Katalánska: Figueres, Cadaqués, Portlligat
Španělský architekt proměnil starou cementárnu v dechberoucí domov
Neskutečné stavby od architekta odpadu
foto: Shutterstock, Facebook, Instagram Adéla Kudláčková, Urbex Team Kralupy
