Kdo nemá rád nudu, ten si v Katalánsku se Salvadorem Felipem Jacintem Dalím i Doménechem užije parádní dny. Tento kus Španělska nejsou jen vyhřáté pláže a Barcelona.
Zda tento umělec s dlouhým tenkým knírem, který si mnohdy prý holil jenom na jedné straně, proslul díky svým malbám nebo extravaganci, na to ať si každý udělá vlastní úsudek. My vám ukážeme kus světa, kde prožil velkou část svého života.
Muzeum Salvatora Dalího zahrnuje největší a nejrozmanitější sbírku jeho děl. Nejdřív ale návštěvník vidí gigantická vejce na jeho střeše.
Surrealistické Figueres
Zde se světově proslulý exibicionista narodil, prožil značnou část svého života a také zemřel. Teatre-Museu Dalí vytvořil sám a rozhodně nikdo nemůže čekat, že vstoupí do klasické, rozumějme normální, galerie. Budovu bývalého městského divadla, která za španělské občanské války vyhořela, přeměnil v divadelní fantazii a samotný dům a všechno, co se v něm nachází, jsou exponáty z jeho života.
Představitel surrealismu a autor bizarních obrazů se tu rozhodně nezapře. Při prohlídce expozic má člověk výrazně vtíravý pocit, že primárním záměrem umělce bylo návštěvníka pohltit, mnohdy až vystrašit a nechat ho tápat ve všech tricích, iluzích a překvapeních. Právě tady vznikly roztékající se hodiny, které měly symbolizovat relativitu času podle Alberta Einsteina. A člověk by nevěřil, co mohlo být inspirací takovému symbolu. Prý to byl roztékající se camembert, který v jednom z horkých letních dnů pozoroval. Dalším symbolem jsou sloni na tenkých nohou, rozlézající se mravenci nebo stoly výjimečných tvarů s nohami obutými v dívčích střevíčcích a pak vejce všude a ve všech velikostech. Když návštěvníci na náměstí před muzeem zaklání hlavu k nebi, nevyhlížejí mraky, ale počítají obrovité skořápky, které Dalí umístil na střechu svého muzea.
Bílé město, které se tyčí nad mořem, je v kontrastu s blankytnou vodou kouzelné.
Láska je láska
Jsme ještě stále v Katalánsku, na severním pobřeží Costa Brava v nejvýchodnějším městě španělské pevniny, v klidném letovisku Cadaqués. Bílé městečko vyrostlo na skalnatém poloostrově a září do dálky. Zdejší výběžek Cabo de Creus je pak nejvýchodnějším bodem Pyrenejského poloostrova, kam první turisté začali jezdit začátkem 20. století. Rodina Dalího měla právě tady svoje letní sídlo a pro malíře se toto místo stalo nejen symbolem dětství, ale také lásky tak velké, jako bylo jeho netradiční umění.
Do Cadaqués ho přijel navštívit básník Paul Eluard se svou ženou Galou. Dalí byl Galou okouzlen natolik, že Paul Eluard odjel z Cadaqués sám. Dalí maloval Galu třeba jako Madonu nebo Ledu ze starých antických bájí. Některá svá díla podepisoval dokonce jako Gala Salvador Dalí.
Ani tady vejce nechybí, jsou součástí pohledu přes zátoku v Portlligat.
A zase ta vejce
Zhruba půl hodinky cesty z Cadaqués je v Portlligat Dalího dům, který si právě s Galou pořídili. Nejdřív se objeví ohromná vejce jakoby vyrůstající ze střechy a pak se zjeví v zátoce velmi výjimečně vypadající dům. Ani tady se návštěvníci nepřestanou divit, procházejí bludišti místností, úzkých chodeb a chodbiček. Na dvoře objeví bazén, vodotrysky a letní jídelnu. Ani terasa zde není běžným místem pro pár lehátek, je to velmi originálně řešený kout pro odpočinek, kde Gala a Dalí přijímali návštěvy.
Čtěte také:
Dva atraktivní důvody proč si vyjet do Lince
Věděli jste, že i Jižní Korea má svoji Havaj?
Tip na výlet? Prohlédněte si ornamenty v Čičmanech
foto: Shutterstock
