Když v Praze špatně zaparkujete auto, v lepším případě dostanete za stěrač lísteček, v horším případě vyrazíte městskou na odtahové parkoviště. Když zaparkujete špatně elektrickou koloběžku, zaplatíte pokutu – firmě, které koloběžka patří. Koloběžky se povalují všude po městě a lidé je začínají pomalu, ale jistě nenávidět. A nejde jen o uživatele, ale i o přístup samotné firmy.
„Bezohlednost Limu tkví v totální ignoranci toho, kde podniká,“ napsal Petr Šimůnek, šéfredaktor Forbesu. „Přijede do jakéhokoli města světa a rozeseje žlutozelené infantilní koloběžky, kam se mu zachce. Úcta k místu? Nula. Nedovedu si představit, kdyby se k Praze takhle chovala každá firma – na nový mobiliář se dělají měsíce trvající soutěže a budí vášnivé diskuse. Památkáři v historickém centru nařizují odstíny omítky. Kluby za starou Prahu se přou o podobě luceren či dlažby. A pak přijde Lime… Kašle na všechno, je mu jedno, že se jeho koloběžky válejí všude a překážejí.“
A furt jezdí po chodníku
Ve Varšavě se k problému všude možně parkujících koloběžek postavili velice rázně. Když koloběžku zaparkujete špatně, prostě ji sebere odtahová služba a firma si ji pak může vyzvednout na odtahovém parkovišti. Tedy až poté, co předloží dokumenty prokazující vlastnictví koloběžky... a zaplatí pokutu.
Parkujeme a konzumujeme město. A taky inkasujeme
Společnost Zarząd Dróg Miejskich (něco jako Technická správa komunikací v Praze) jich ve Varšavě zatím zabavila okolo dvou stovek a má v plánu v tvrdém přístupu pokračovat i nadále. Zástupci varšavského magistrátu (a obyvatelé polské metropole) mají s Limem dva hlavní problémy: Koloběžky jsou zaprvé nebezpečím pro ostatní účastníky dopravy a zadruhé, odložené koloběžky zabírají veřejné místo. Všechno je to důsledkem nedostatečně nastavených smluv a agresivity firemní politiky.
Zeptali jsme se zástupců pražského magistrátu i některých Pražanů, jak se jim polský přístup líbí a jak řešit koloběžky tak, aby byli všichni spokojeni.
„Právní status sdílených koloběžek je v Polsku nejistý,“ říká Karolina Galecká, tisková mluvčí ZDM. „Očekáváme, že Lime poučí své uživatele a přinutí je respektovat omezení.“ První část tohoto přístupu praktikuje společnost Lime i v Praze. Při objednávání koloběžky se objeví na displeji mobilu upozornění, kterého se během sekundy zbavíte. To, že se na koloběžce nesmí jezdit po chodníku, ovšem nerespektuje téměř nikdo. A pravidlo o odkládání také ne. Zeptali jsme se proto zástupců pražského magistrátu i některých Pražanů, jak se jim polský přístup líbí.
Petr Hlubuček, STAN, radní a zástupce primátora
Praha se chce s provozovatelem domluvit tak, aby byli spokojeni všichni. Koloběžky Lime mohou sloužit jako doplněk veřejné dopravy, ale nesmí to být na úkor chodců. Lime tedy musí zajistit, že koloběžky budou parkovat pouze na speciálně vyhrazených místech, kde nebudou nikomu překážet, a že uživatelé těchto koloběžek nebudou jezdit po chodnících, kde obtěžují ostatní chodce.
Zároveň budou přesně definované lokality, kde tyto koloběžky mohou jezdit, určitě není žádoucí, aby byly používány v místech se zvýšenou koncentrací lidí a v pěších zónách, tedy například v samotném srdci Prahy. Neohleduplné parkování těchto koloběžek pak zase překáží lidem se sníženou schopností mobility, rodičům s kočárky nebo slepcům a to se nesmí stávat.
Aaron Günsberger, restauratér, King Solomon
Tak, jak to vyřešili ve Varšavě, je to naprosto skvělé. A Praha by se měla zachovat podobně. Koloběžky hyzdí centrum města a jejich uživatelé se chovají naprosto bezohledně, protože vědí, že jim nic nehrozí. Navíc když už zaparkujete koloběžku nesprávně, dostanete pokutu asi 200 korun. Ta ale nejde magistrátu. Je to jen další příjem společnosti Lime! Nejsem a priori proti koloběžkám. Jsem pro vymezení hranic a jejich dodržování.
Ondřej Mirovský, radní Praha 7
Problém Lime je hodně v tom, že je orientován na zahraniční návštěvníky daných měst, a ti bohužel neřeší, že je špatně odložená koloběžka překážkou pro pohyb především místních obyvatel. V Praze 7 s Lime komunikujeme a spolupracujeme, na začátku jsme společnosti předali seznam našich cyklostojanů s tím, že chceme, aby tam byly koloběžky parkovány.
I díky velké hustotě těchto míst to v zásadě funguje. Lime jsme opakovaně doporučili, že je třeba najít cestu k hojnému využívání koloběžek rezidenty, což by mohlo vést k větší kultivovanosti při odkládání. Obecně by se mi líbila dohoda magistrátu se všemi sdílenými systémy, že třeba na Lítačku bude nějaký počet jízd v ceně nebo za zvýhodněnou cenu.
Jaromír Beránek, Piráti, zastupitel hl. m. Prahy
Princip přenesení odpovědnosti funguje i u automobilové dopravy, kdy za přestupek odpovídá provozovatel vozidla. A příklady bychom našli i ve zcela jiných oblastech, například za výtržnosti při fotbalových utkáních jsou sportovní kluby trestány tím, že následující zápas odehrají s prázdnými tribunami. Tímto způsobem je vlastník či provozovatel maximálně motivován nastavit podmínky pro koncové uživatele tak, aby nemohli či s ohledem na hrozící finanční postih nechtěli koloběžky používat či parkovat nevhodným způsobem.
A jak to řešit? Koloběžky by musely být natolik robustní, komfortní a bezpečné, aby uživatele jednoduše ani nenapadlo jezdit po chodníku a parkovat na nevhodných místech. Je namístě se ptát, zda by se pak poskytování služby provozovateli vůbec vyplatilo, protože náklady na pořízení odpovídajících koloběžek by byly výrazně vyšší.
Jan Korseska, ODS, místostarosta Praha 2
Opatření kolegů z Varšavy je pěkné, ale není úplně komplexní. Hlavní překážkou je podle nás fakt, že koloběžky u nás nesmějí jezdit po chodníku, ale současně nesplňují svým vybavením podmínky pro pohyb na silnicích. A to je patový stav. V Praze je to hlavně na rozhodnutí magistrátu, se kterým problémy řešíme. A dodatek: Nikdy nebudou spokojeni všichni.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Transport Publiczny
