Jestli se něco organizátorům výzvy a občanské iniciativy Milada 70: zavražděna komunisty povedlo, tak jde určitě o rozpoutání debaty. Její velká část se ovšem bohužel nevede ohledně osoby Milady Horákové, ohledně jejího života, propagandistického soudního procesu a následné popravy. Na sociálních sítích proti sobě vystupují paradoxně lidé, kteří si to výročí připomenout chtějí. Každý ale trochu jinak.
„Ta diskuze je zbytečně rozdělující,“ říká Marek Vocel z MVP events, jeden z iniciátorů výzvy. „Určitě netvrdíme, že kdo uctí památku Milady Horákové jinak, dělá něco špatně.“
Celou debatu rozpoutal rozhovor jednoho z dalších iniciátorů výzvy Michala Gregoriniho pro Český rozhlas, ve kterém se mluví o „bázni“ Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Proč vám postoj fakulty, která podobiznu Milady Horákové vyvěsit nechtěla, tolik vadil?
My jsme vyzvali všechny fakulty Univerzity Karlovy k tomu, aby se k akci připojily. Filozofická fakulta zareagovala tak, že by byla ráda, abychom jim připravili vizuál s Miladou Horákovou, ale bez těch dvou slov „Zavražděna komunisty“. Na to my jsme reagovali tak, že to neuděláme, že máme tento jeden vizuál a že ani pro ně by nebylo dobře, kdyby ten vizuál vypadal jinak.
Komunismus je na rozdíl od kapitalismu ideologie. A její podstatnou součástí je řízení moci a totalita.
Zároveň se k té výzvě je možné připojit i jiným způsobem. Filozofická fakulta se rozhodla, že vyvěsí černý prapor, a navíc připravuje další materiály. Je to samozřejmě na nich, my jsme jen odmítli vyrábět vizuál bez toho nápisu.
Fakt, že si lidé výročí připomínají, je určitě důležitější než forma, kterou to udělají.
Určitě je důležité si to připomenout. My chceme, aby se občané, podnikatelé, školy a radnice připojovaly k naší výzvě, protože ji považujeme za správnou a důraznou. V žádném případě ale nechceme dehonestovat a napadat jiné způsoby uctění památky. Bereme to tak, že 70. výročí je příležitost upozornit na to, že 30 let po pádu komunistické diktatury se naši komunisté snaží vysvětlovat komunistický teror jako pochybení jednotlivců. Dodnes nepodrobili historii kritice ani nezměnili název, ani se neomluvili.
Pro nás je Milada Horáková symbol nejen teroru a zvůle a manipulace s veřejným názorem. Nám nevadí, když se k uctění památky přidávají lidé či instituce jiným způsobem. Rozhodně se nám ale nelíbí, když se někdo snaží jiným způsobem interpretovat doložená historická fakta. Jinak vítáme všechny další aktivity, které připravuje Post Bellum, Paměť národa, Člověk v tísni, Jeden den na školách, Univerzita Karlova a další a další… To jsou jednoznačně dobré věci a jsme rádi, že se dějí.
To zní tak, že jsme až na skalní komunisty, co se týče odkazu Milady Horákové, skoro na jedné lodi. Ale z diskusí na sociálních sítích to tak nevypadá...
Mě děsí relativizování faktů. Těch symbolů, které Milada Horáková nese, je více. Byla třeba vězněna v malé terezínské pevnosti, v nejhorším fašistickém lágru… Když někdo začne mluvit o tom, jestli to byla nebo nebyla vražda, co s tím mají dnešní komunisti společného a že to jsou vlastně už jiní komunisti... No nejsou jiní.
Pořád mají v názvu komunismus. Komunismus je na rozdíl od kapitalismu ideologie. A její podstatnou součástí je řízení moci a totalita. Tohle by měli lidé vědět a mě ta relativizace jasných fakt hrozně mrzí a mám s tím problém. Jinak ať si každý myslí, co chce, máme svobodu…
K vaší aktivitě se oficiálně přihlásil i pražský magistrát. Radní Jan Chabr napsal: „Cítím jako povinnost, aby se město zapojilo do vzpomínkové akce 70 let od justiční vraždy doktorky Horákové. Je to symbol zvůle komunistického režimu, absolutní zneužití justičního systému k odstranění nepohodlných kritiků. Musíme si připomínat i takto tragické události, abychom měli v paměti, co náš národ potkalo, a abychom nebyli odsouzeni naši minulost opakovat.“
My jsme rádi, že se instituce a největší radnice přidala. Díky nim taky během pátku třikrát zazní z městského rozhlasu místo sirén naše krátká audiokoláž z procesu s Miladou Horákovou, kde uslyšíme věty prokurátorů Urválka a Polednové-Brožové a také samozřejmě autentický hlas Milady Horákové. Bohužel jí nebylo umožněno se obhajovat, její řeč byla zkontrolována dopředu. Koláž jsme doplnili úryvky dopisu, který psala Milada Horáková v cele smrti. Načetla je herečka Taťána Medvecká. V nich se mohla Milada Horáková vyjadřovat svobodně.
Bude mít aktivita nějaké pokračování?
S institucemi a organizacemi, které si výročí připomínají, jsme v kontaktu a snažíme se navzájem spolupracovat. Budeme například podporovat podzimní vydání knihy o Miladě Horákové, kterou napsal Daniel Anýž. Naše iniciativa skončí ve středu 1. července, kdy bychom rádi v DOXu udělali v rámci silent kina, které vytvořil Martin Vadas, projekci filmu o Miladě Horákové. Zároveň budeme rádi, když se s námi potkají všichni, kteří se k uctění památky připojí. Jakýmkoliv způsobem.
Výročí připadá na sobotu 27. června. Jak jej budete trávit vy?
Já bych se chtěl zúčastnit pietního pochodu u pomníku Milady Horákové, které organizuje Post Bellum. Tam zavítám s celou rodinou a hlavně s dětmi. Chci, aby tyhle důležité momenty vnímaly a dozvěděly se o nich co nejvíc.
