Šéf Kolektorů Praha: Kolektory by mohly dostat odpadní teplo do centra města

Pod pojmem "kolektor" si většina lidí představí tunel v zemi, kterým vedou dráty či trubky (pokud tedy alespoň tuší, co to kolektor je). Ale i to je jen půl pravdy. „Základní rozdíl mezi kolektorem a běžným tunelem je právě v trvanlivosti a zázemí pro inženýrské sítě, v tom, že kolektor musí splňovat kvalitativní normu, abyste nemuseli neustále kontrolovat prostředí, ve kterých se dané sítě provozují,“ říká Petr Švec, ředitel společnosti Kolektory Praha.

„V Praze je v současné době asi 93 km kolektorů, z toho asi 70 km vede po sídlištích. Problém je v tom, že jsou tak plné, že se do nich už těžko vejdou další sítě. Obzvlášť na sídlištích. Když se přidává nová datová síť nebo nový operátor třeba lokální televize, tak musíme hledat prostor, abychom měli kam nový kabel vůbec nacpat. No a to všechno musíte navíc mít možnost servisovat, takže musíte mít protipožární řešení a únikové testy,“ konstatuje Petr Švec, který nám v rozhovoru kromě jiného prozradil, proč už do kolektorů nemůže veřejnost a jak si představuje Prahu za dvacet let.

Společnost Kolektory Praha je jedním ze spolutvůrců výstavy FutureCity, která bude prezentována na letošním ročníku festivalu Comic-Con. Návštěvníci dostanou virtuální helmu a budou se moct podívat, jak bude vypadat Praha budoucnosti. Co konkrétně na tu výstavu připravujete?

Ona je to vlastně prezentace naší vize. Spolupracovali jsme s grafiky a vymysleli jsme si, jak by to v kolektorech vlastně mohlo vypadat. Ta díra bude vždycky stejná, trubky budou vypadat vždycky stejně. Ale to, co oslovilo nás i mě osobně, to je vize opravdu ne úplně vzdálené budoucnosti. A to je konkrétně využití odpadního tepla z čistírny odpadních vod. Kolektory by mohly dostat odpadní teplo do centra Prahy, kde by se mohlo využívat nejen k topení, ale také třeba jako chladivo do vzduchotechniky.

Třeba v těch šedesátých a sedmdesátých letech se stavělo s výhledem třeba na sto let dopředu. Dnes jsme rádi za to, co na sídlištích máme. Prakticky nikde se nic nevrtá, jsou tam vysoké stromy a všichni jsou spokojeni.

V naší prezentaci se proletíte virtuálně kolektorem, uvidíte, jak to vypadá zevnitř, a skončíte u tepelného čerpadla. A to teplo bychom pak mohli dostávat už stávajícím kolektorem pod Hlávkovým mostem a nyní připravovanou propojkou do kolektoru Centrum. Čili bychom dostali teplo do centra Prahy bez emisí CO², naprosto ekologickým způsobem. A pro doplnění: Teplo vzniká prostřednictvím teplotních rozdílů. Odpadní voda má třeba patnáct stupňů, okolí pět stupňů a ten rozdíl se využije v tepelném čerpadle.

Ještě před několika lety bylo možno se do kolektoru podívat. Dnes už to nejde. Počítáte s tím, že by bylo možno prohlídky obnovit?

Nechali jsme si vypracovat bezpečnostní analýzu a ta nám jednoznačně řekla, že přístup veřejnosti do kolektorů není vhodný. Už jen proto, že nejste schopen ohlídat nikoho, aby vám tam neprovedl nějakou diverzní činnost – to by nemuselo nutně znamenat, že se zhroutí kolektor a propadne se ulice, ale může to zkomplikovat distribuci toho, co se kolektorem vede. A v kolektorech je hlavně také kritická infrastruktura, je definována zákonem a mohou to být třeba sdělovací datové kabely, elektrické vedení, vodárenské sítě. A vy nemáte možnost lidi důkladně zkontrolovat.

Typická kolektorová chodba.

A byl o to zájem?

Byl. Na druhou stranu, klíčovou činností Kolektorů je spravovat sítě a ne dělat průvodcovskou činnost. Nevydělali jsme na tom ani korunu, spíše jsme na tom jako společnost trochu prodělávali. Čas od času ale jdeme do kolektoru se studenty z technických vysokých škol nebo odborníky, kteří pracují v podobné problematice. Ale to už jsou lidé, kteří jsou kvalifikovaní, to nejsou klasické prohlídky.

Pro veřejnost ale pracujete i jinak než v kolektorech. Zapojili jste se třeba do pilotního projektu sběru pouličních odpadků. Tam jsem, upřímně řečeno, jen obtížně hledal spojnici. Kolektory jsou pod zemí, odpadky nad zemí... Jak ten projekt vůbec vznikl?

To vzniklo už za doby primátorky Krnáčové. Cílem bylo sbírat odpadky na Královské cestě, tedy v Celetné od Staroměstského náměstí. Prověřovali jsme trasu v kolektoru, kam by se dala natáhnout trubka, která by odpadky sbírala. Na náměstí Republiky měl pak stát obří vysavač, který měl v potrubí vytvářet podtlak. A v okamžiku, kdy by se daný koš zaplnil, uvolnilo by se dno chytrého koše, vysavač by se spustil a všechny odpadky se měly nacucnout na obří podzemní skládku.

Petr Švec

Předsedou představenstva společnosti Kolektory Praha je od 14. července 2012. Vystudoval ČVUT-FSI, obor energetické stavby a zařízení. Je autorizovaným inženýrem oborů TZB a vzduchotechnika. Pracoval jako projektant kolektorů v PPÚ závod 5.

Jenže kolektor v Celetné je už úplně plný. Tak jsme zvažovali ulici Na Příkopech. Skončilo to na dvou věcech. Nevěděli jsme, kam vyfukovat vzduch z odpadního potrubí, protože ten je plný mikrobů, a nechtěli jsme z kolektorů udělat semeniště bacilů. Pak tady bylo bezpečnostní riziko. Co když někdo hodí do koše výbušninu? No a tím celá ta slavná studie skončila, protože jsme na to nenašli odpověď.

Jak bude podle vás vypadat Praha za 20 let?

Na to mám, myslím, docela zajímavou odpověď. Moje vnučka chodí do šesté třídy a tam dostali za úkol, aby se podívali na seriál Návštěvníci, který vznikl někdy v osmdesátých letech. A tam ukazovali jako budoucnost rok 2040. To je za necelých 20 let. A já prostě nevěřím, že za 20 let budeme jíst amarouny a mít centrální mozek lidstva. Já ale také nevěřím, že se stane něco zásadního ani za 50 let. A co se tedy změní? Budou tady asi nové domy, elektroauty se jezdit nebude, protože nebude energie, spousta lidí naopak bude jezdit na kole. Myslím si, že se budou měnit spíš dílčí věci.

A jak budou tedy vypadat kolektory?

Každý nový kolektor se bude jen komplikovaně probojovávat. Pro developery jsou kolektory obrovská zátěž, protože to stojí spoustu peněz a kolektor se mu nemůže v životě vrátit. Developer potřebuje postavit, prodat a jít stavět něco nového. Kolektory jsou stavby skutečně na staletí. A pak se vyplatí a mají cenu. Ale z krátkodobého hlediska se nikdy vyplatit nemohou a my je máme jen díky tomu, že naši otcové, ti, kteří začali kolektory někdy na začátku sedmdesátých let projektovat, si spočítali, na kolik jeden přijde, vyšli s cenou, která byla dle jejich názoru stravitelná, a proto se ty kolektory postavily.

Teď je vidět, že v šedesátých a sedmdesátých letech se stavělo s výhledem třeba na sto let dopředu. Dnes jsme rádi za to, co na sídlištích máme. Prakticky nikde se nic nevrtá, jsou tam vysoké stromy a všichni jsou spokojeni. To, co se děje pod zemí, nikdo nevidí.

Já bych tedy s tou absencí změny nebyl tak pesimistický. V roce 1990 jsme chodili telefonovat do budky na ulici a za pár let jsme měli v kapse telefon, který měl o několik řádů vyšší výkon než tehdejší sálové počítače...

No, pokud už máte po druhém očkování, tak už jste dostal i druhou půlku čipu, takže se vám může stát, že vám třeba na telefon zavolá sám Bill Gates... Teď ale vážněji: Z hlediska sdělovací techniky určitě něco vznikne. Ale v situaci, kdy potřebujete přemístit věc z bodu A do bodu B, zatím nikdo nic převratného nevymyslel.