Na začátku 20. století pediatři moc dobře věděli, co děti potřebují jíst. Kladli matkám na srdce, aby dodržovaly přísnou dietu. Výsledek? Až 90 % dětí si vyvinulo nechutenství a odmítalo jíst, co jim bylo nakázáno.
Všechno změnila doktorka Clara Marie Davisová, která v roce 1926 zahájila asi největší nutriční experiment na světě. Vypůjčila si několik nemluvňat – sirotky, děti od nezletilých matek a vdov – a nabídla jim speciální dietu. Dětem ve věku od 6 do 11 měsíců dávala na výběr alespoň z 10 různých jídel. Nemluvňata měla možnost jíst, co chtěla. V celém rejstříku bylo na 34 druhů potravin.
Ačkoliv si děti jedly, co chtěly, byly pořád perfektně zdravé. A to i přesto, že jídla, která si volily, by se dala označit za dietologovu noční můru.
Ve výsledku se experimentu zúčastnilo 15 dětí. Doktorka dvě z nich pozorovala déle než čtyři a půl roku a ve výsledku nashromáždila přes 36 tisíc vzorků výzkumu. „Zdravotní sestra měla nakázáno sedět tiše, se lžičkou v ruce a nehýbat se. Pouze když se dítě natáhlo nebo ukázalo na jídlo, vzala plnou lžičku, a pokud dítě otevřelo pusu, nakrmila ho. Nesměla komentovat, co si vybraly či nevybraly, na nic ukazovat nebo k něčemu směřovat dětskou pozornost ani jim odmítnout, na cokoliv si ukázaly. Mohly jíst svými prsty nebo jakýmkoliv způsobem chtěly, aniž by zdravotnice komentovala nebo opravovala jejich chování,“ popsala Davisová.
Po šesti letech došla k závěru, že ačkoliv si děti jedly, co chtěly, byly pořád perfektně zdravé. A to i přesto, že jídla, která si volily, by se dala označit za „dietologovu noční můru“. Jeden den mohly jíst játra, zatímco jiný nesáhly na nic jiného než banány, vajíčka a mléko. Žádné z nich ale nedávalo přednost lupínkům s mlékem, které pediatři dětem toho věku doporučovali.
Kouzlo samoléčení
Do experimentu byly obvykle přijímány děti ve špatném zdravotním stavu. Čtyři byly vážně podvyživené, pět mělo křivici. Během několika měsíců byly všechny v pořádku. Když chytly chřipku, uzdravily se samy tak, že jedly větší množství mrkve, řepy a surového hovězího masa. Bez jakýchkoliv pokynů si podle výzkumu Davisové udržovaly poměr kalorií v průměru 17 % bílkovin, 35 % tuků, 48 % sacharidů, což je zhruba tolik, kolik doporučují dietologové.
Lidé mají moudrost těla. Naše tělo ví, co chce a potřebuje.
„Každá strava se lišila od těch ostatních. Viděli jsme 15 různých chuťových vzorců a ani jeden z nich nebyl tvořen hlavně cereáliemi a mlékem s menšími kousky ovoce, vajec a masa, jak se dnes běžně považuje za správné,“ řekla Davisová na konferenci v roce 1939.
Lékařka se tak postavila do sporu s dominantními teoriemi doby, že dětský jídelníček je potřeba pořádně hlídat. Vyslovila názor, že lidé mají „moudrost těla“. Naše tělo ví, co chce a potřebuje. Za pravdu jí dal i slavný pediatr Benjamin Spock. „Můžete věřit nezkaženému dětskému apetitu, že si vybere celistvou dietu, pokud mu nabídnete rozumnou rozmanitost a rovnováhu přírodních a nerafinovaných jídel, která dané dítě momentálně rádo jí,“ konstatoval Spock.
Past vedle pasti
V jednom slově se ukrývá kamínek úrazu. A to ve slově „nezkažený“. Protože při pohledu na dnešní svět, který je zaplněný rafinovaným jídlem, cukry a solí, jež dělají perfektní práci v oblbování receptorů našeho těla (viz třeba tady), je těžké udržet si přirozený zdravý apetit.
Naše tělo moc dobře ví, co potřebuje. Než nám to ale bude moci sdělit, musíme si dát na nějakou dobu půst a zbavit se nezdravých návyků.
Většina jídelních zvyků se formuje už v prvních dvou letech našeho života. „Dětské preference v jídle přímo ovlivňují jejich dietní chování, které je spojeno s jejich celkovým zdravím, bytím a formováním obezity,“ vysvětlila pediatrička Suanne Kowal-Connellyová. Jak dodala, potravinářský průmysl si je toho dobře vědom a využívá toho. Kolik jste viděli reklam na brokolici? Zato vídáme spoustu reklam na křupky, sušenky, cukrovinky, na všechny ty skvělé věci, které ničí naše zdraví. Všimli jste si někdy, jak je marketingová strategie McDonaldu zaměřená na děti?
Reklama
Další problém je u pamlsků pro batolata: podle zprávy Rudd centra pro jídlo a obezitu pouze čtyři komerčně vyráběné „svačinky pro batolata“ z 80 odpovídají nutričním standardům. Zato polovina přesnídávek pro nemluvňata a 83 % přesnídávek pro batolata obsahuje přidaná sladidla. Závislost na cukru je v nás vytvářena už odmalička. Výzkum z roku 2015 ukazuje, že když děti mezi 5 a 10 lety dostanou na výběr mezi ovocem a pamlskem, vyberou si radši pamlsek. Naše tělo tedy moc dobře ví, co potřebuje. Než nám to ale bude moci sdělit, musíme si dát na nějakou dobu půst a zbavit se nezdravých návyků.
foto: Shutterstock, zdroj: Discover Magazine
