Závodí ve vodním slalomu a sjíždí divoké peřeje světových řek. Ve volném čase se rád začte do dobré knížky nebo se zaposlouchá do pronikavé melodie vážné hudby. V novém díle pořadu Mariana Jelínka vám olympijský kajakář odkryje důležité milníky svého života a prozradí i to, co pro něj znamená štěstí.
Když mu bylo devět let, vzal Vavřinec Hradilek pádlo do rukou a už jej nikdy nepustil. Voda je pro něj přirozeným prostředím. Prostředím přátel i zkušeností. Ještě před nedávnem v ní dokonce viděl smysl svého života. Dnes už touží především po tom, aby dělal takové věci, které někam vedou, a aby je dělal dobře. V budoucnosti se chce Vávra ohlédnout zpět a s klidným svědomím konstatovat, že vykonal všechno pro to, aby se mohl každý den usmát, myslet pozitivně a být dobře naladěný.
Vavřinec Hradilek dělá sport 21 let a stále ho nesmírně baví.
Všechno špatné je k něčemu dobré
Někdy se zkrátka může stát, že nám dá život pár facek, ale když se na to podíváme z dlouhodobého hlediska, zjistíme, že nám tyto nečekané události vlastně pomohly a jsme díky nim úspěšnější. Na podobné momenty vzpomíná i sympatický kajakář, má za sebou totiž zážitek, který mu utvořil vztah k vodě. „Ve svých jedenácti letech jsem se byl podívat na první reprezentační závod mého bratra. Jelo se na trojském kanále, který je normálně bezpečný, ale souhrou smolných okolností se Václav začal topit. Pod vodou byl dvacet minut a prodělal klinickou smrt. Naštěstí vše dobře dopadlo a náš vztah k vodě se paradoxně ještě prohloubil. Udělali jsme si k ní větší respekt a to nás posunulo dál,“ osvětluje Vávra a okamžitě si vybavuje další podobně stěžejní bod v jeho kariéře.
Voda dává Vávrovi pocit štěstí, ale má k ní i obrovský respekt/ Foto: Jan Beneš pro SPORT INVEST Group
„Tehdy jsem už patřil do širší světové špičky, čekala mě olympiáda v Pekingu a člověk, který mi byl nejblíž a věděl o mně úplně vše - můj trenér, se mnou nemohl jet. Bylo mi nějakých dvacet let a dokázal jsem to překousnout o hodně lépe, než kdyby se to stalo například teď, ale do finále jsem tenkrát nepostoupil asi o šest setin. Věřím tomu, že pokud by tam se mnou Pytlák byl (pozn. red.: přezdívka trenéra Miloslava Říhy), dopadlo by to mnohem šťastněji. Prostě mi chyběl ten moment povzbuzení. Pamatuji si, jak jsme spolu poté telefonovali a slíbili si, že za 4 roky to bude jinak. A vážně to tak bylo. Celou tu dobu jsme opravdu tvrdě makali,“ dodává Hradilek.
Štěstí je krásná, ale pomíjivá věc
Pro každého člověka znamená štěstí něco jiného. Pro mnoho jedinců v dnešní době jím mohou být například hmotné statky, to na Vávru ovšem neplatí. Nejšťastnější je, když má svůj klid, je s lidmi, které miluje, a dělá to, co ho baví. Radostné pocity mu prý peníze ani velký dům nepřinesou, vlastně ani nic hmatatelného. Štěstí vnímá olympijský kajakář jako aktuální prožitek a momentální projev stavu mysli, který nejde zažívat nepřetržitě 24 hodin 7 dní v týdnu.
Čtěte také:
Sonda do sportovcovy duše: Jan Micka
Sonda do sportovcovy duše: Lucie Hinnerová
Tereza Hanusová a René Kujan: o životě, běhu a myšlení
foto: Facebook Vavřince Hradilka a archiv
