Jurský park oživili filmaři roztomilými dinosauříky a nedopadlo to úplně dobře. Vědci nyní udělali něco daleko rozumnějšího – první kroky k tomu, aby se do africké přírody vrátil nosorožec severní bílý.
Reklama
V březnu se objevila zpráva, že v Keni uhynul poslední na světě žijící samec nosorožce severního bílého. Jmenoval se Súdán. Zůstaly po něm dcera Najin a vnučka Fatu. Obě už nejsou schopny donosit případné mládě. Vědci chtějí z jejich organismu získat vajíčka a ta uměle oplodnit, aby zárodek mohla donosit nějaká samička příbuzného nosorožce bílého jižního.
Když dospěje jemenský chlapec, musí dostat dýku. Ona dýka zvaná džambíja by měla mít rukojeť z rohu nosorožce.
Mezitím se podařilo v italské laboratoři Avantea vyvinout hybridní embryo v raném stádiu, takzvanou blastocystu. Ta vznikla naopak spojením spermií semene nosorožce severního bílého a vajíčka nosorožce jižního bílého.
Neštěstí na nose
Severní forma nosorožců bílých kdysi obývala v Africe oblast na jih od Čadského jezera směrem k pramenům Bílého Nilu. Dnes přežívají už jen v zajetí. Měli totiž smůlu, či vlastně nesli s sebou prokletí v podobě rohu na nose. Když totiž dospěje jemenský chlapec, musí dostat dýku. Ona dýka zvaná džambíja by měla mít rukojeť z rohu nosorožce. Pravda, používá se i jiný materiál, ale právě onen roh nebohého zvířete je bohužel tím, co zajistí nositeli džambíje prestiž okolí. Navíc většina obyvatel Asie stále věří, že rozemletý nosorožčí roh je výborným afrodiziakem.
Také v jižní Africe jsou nosorožci častými terči pytláků. Ti zabíjejí jen kvůli rohům
Nosorožci také bývali a dodnes jsou ceněnou trofejí. Velká africká pětka – lev, levhart, slon, buvol a právě nosorožec – byla vysněnou trofejí mnoha bílých kolonizátorů. Když pak k tomu připočteme rozrůstající se lidmi obydlenou plochu, není divu, že nosorožci severní bílí už vzdali svůj nevědomý poslední boj a v počtu několika kusů přežívají v zoologických zahradách.
Není neobvyklým obrázkem, že popásajícího se tlustokožce doprovázejí dva tři muži v maskáčích.
Forma jižní v okolí Natalu je na tom lépe, a i když se odhady podle pramenů liší, nemělo by jich být ve volné přírodě méně než osm tisíc. Obdobně je na tom nosorožec dvourohý s počtem okolo čtyř až pěti tisíc kusů. Ještě v roce 1970 jich přitom bylo sedmdesát tisíc.
Bílý je vlastně šedý
Nosorožci, stejně jako třeba jejich vzdálení příbuzní tapíři nebo koně, patří mezi lichokopytníky. Nohy jsou zakončeny třemi prsty s kopýtky a dovedou sebou velice rychle kmitat, což mnohé neopatrné turisty překvapí. Největším ze všech druhů je nosorožec tuponosý, označovaný tak nikoli pro tupý nos, ale kvůli široké tlamě.
Nosorožec černý se vyskytuje nejčastěji, jeho samice má posloužit k zachování rodu bílých nosorožců
Právě pro tu tlamu se mu dostalo afrikánského názvu „wijd“, což ovšem anglicky mluvícím kolonizátorům přišlo jako „white“, bílý. Ve skutečnosti je tedy bílý nosorožec šedý. A tu tlamu má širokou proto, aby mohl lépe spásat v souvislých pásech trávu, kterou se živí. Přední ze dvou rohů, jimiž se pyšní obě pohlaví, může dosáhnout délky až jednoho a půl metru.
Regulovaný lov, jako je ten v J. A. R., naopak zdravotnímu i početnímu stavu zvěře podle statistik pomáhá.
Nosorožec černý nebo také dvourohý je o něco menší a horní část tlamy, horní pysk, má naopak protažený do jakéhosi trojúhelníkového prstíku, jenž mu usnadňuje stahovat z větví stromů listí. I u něj se rozeznává více forem v rámci druhu.
Chránit, nebo střílet?
Ochrana nosorožců se už dlouho potýká s problémy. Strážci svádějí pravidelné přestřelky se skupinami pytláků, pro něž je roh nosorožce příslibem existenčního zajištění na delší čas. Není tak neobvyklým obrázkem, že popásajícího se tlustokožce doprovázejí dva tři muži v maskáčích. V zemích, kde státní správa funguje, mají zvířata více šancí. Působí tam i osvěta.
Místní zjistili, že lepší než riskantní zisk – pytlák totiž z obrovské částky, za níž se roh na černém trhu platí, dostane jen malý zlomek – je dlouhodobý příliv financí od zvědavých turistů. Například ale v Jihoafrické republice to řeší jinak. Prostě povolí ročně odstřel několika nosorožců bohatým lovcům a zisk plyne do rezervací a správy parků. Možná to vypadá kontraproduktivně, ale v zemi, jako je Keňa, kde je lov striktně zakázán a podporuje se masová turistika za zvěří, početní stavy nosorožců nestoupají, protože chráněná, ale stresovaná zvěř se nerozmnožuje.
K vyjmutí neporušených vajíček bylo potřeba vyvinout dvoumetrový nástroj a pak s ním pracovat s pečlivostí chirurga.
V Keni bílé nosorožce chrání strážci. Zvířatům ale vadí nápory turistů. Nemají klid k páření
Klidu jim nedodává ani akce, kterou někdy v roce 1991 vyhlásila organizace Světový fond divočiny (WWF). Při ní dobrovolníci lovili nosorožce narkotizačními puškami a odřezávali jim rohy, aby tak o ně pytláci ztratili zájem. Regulovaný lov, jako je ten v J. A. R., naopak zdravotnímu i početnímu stavu zvěře podle statistik pomáhá.
Genetický pokus
Nyní by tedy šanci na přežití měla dostat i severní forma nosorožců bílých (tuponosých). Tým vědců z Německa, Itálie a Česka uměle vyvinul již zmíněné hybridní embryo. Zmrazené spermie z uhynulých samců severních bílých nosorožců byly použity k oplodnění vajíčka ze samic jižního bílého nosorožce.
Nebylo to nic jednoduchého, k vyjmutí neporušených vajíček bylo potřeba vyvinout dvoumetrový nástroj a pak s ním pracovat s pečlivostí chirurga. Vajíčka pak bylo nutné dopravit do italských laboratoří Avantea, kde již mají zkušenosti s metodami asistované reprodukce pro velká zvířata. Těmi největšími však byli zatím „pouze“ buvoli. Nejdříve bylo nutné umožnit vajíčkům „dozrát“ a pak do nich vpravit spermii. Vypěstovat takto zárodek nosorožce v podobě blastocysty se podařilo úplně poprvé.
Vedoucí oddělení reprodukce managementu z Leibniz Institut für Zoo und Wildtierforschung v Berlíně, profesor Thomas Hildebrandt, jenž se na vývoji embrya podílel, tvrdí, že existuje velká šance, aby po vložení embryí do dělohy příslušná samička zabřezla. Vědecký tým nyní uchovává dokonce hned několik zamrazených embryí, kdyby se musel pokus opakovat i s jinými matkami.
Pravda, jsou to hybridní embrya, ale podle profesora Hildebrandta je jeho tým připraven vydat se do Keni a odebrat z posledních dvou žijících samic severních nosorožců bílých vajíčka, aby další embryo už bylo „čisté“.
foto: Profimedia, zdroj: Nature
